Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 95/2024-39
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1
zastoupená Anonymizováno. advokátem sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 52 427,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba. uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru. To vše se zavázal uhradit v 48 měsíčních splátkách po částka. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. právnická osoba se smlouvou vznikla žalovanému povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši částka za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení. Proto právní zástupce žalobkyně využil svého práva, smlouvu o úvěru zesplatnil a dopisem ze dne datum vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši částka. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od datum, má žalobkyně právo na zaplacení úroku ve výši 21,39 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka. V důsledku zesplatnění úvěru a jeho nezaplacení je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši částka. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba. postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na dlužnou částku uhradil pouze částka. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % a úrok ve výši 21,39 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně žalovaný nijak nereagoval.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne datum listinu s názvem smlouva o úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru ve 48 měsíčních splátkách po částka. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet. Celkem se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit částku ve výši částka (ze smlouvy o úvěru ze dne datum, ze smluvních podmínek smlouvy o úvěru).
4. Ve smlouvě žalovaný prohlásil, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost úvěr splácet. Zároveň žalovaný potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, v níž právní předchůdkyně shrnula parametry úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení tak, aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci (ze smlouvy o úvěru).
5. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (z oznámení o postoupení včetně dokladu o odeslání). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem včetně dokladu o odeslání).
6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě mu byla na bankovní účet poskytnuta částka částka. Tato listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též úroky ve výši 70,93 % ročně. Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit částka. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný stále dluží celkem částka (tedy částku částka na jistině, na dlužném úroku za poskytnutý úvěr částku částka a na dlužné smluvní pokutě ve výši částka). Na výzvu k plnění žalovaný žalobkyni již ničeho neuhradil.
7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o.z. pak lze při peněžité půjčce ujednat úroky.
8. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne datum je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, v žalobě toto ani nijak netvrdila.
13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud v podrobnostech uvádí, že samotný formulář „žádost o zápůjčku“ vyplněný a podepsaný žadatelem, byť je v něm potvrzeno předložení listin, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečná a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. podklady apod.) z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno/Anonymizováno), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
14. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zabýval se dále soud posouzením věci podle § 2991 o. z., zda u žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Na základě provedeného dokazování soud považuje za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě shora uvedené smlouvy o úvěru částku částka, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které by měl žalovaný žalobkyni jako právnímu nástupci věřitele vydat. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na jistinu dlužné částky částku ve výši částka a zbývá tedy zaplatit částka částka. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta).
15. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadovaná částka neměla oporu v platné smlouvě, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaný nebyl ještě v prodlení).
16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na soudní exekuci podle zák. č. 120/2001 Sb., jímž se vydává exekuční řád.