Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 116/2024-67

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci

žalobkyně: Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

pro 15 911,39 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku 7 675,54 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 7 675,54 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 861,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 227,16 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, částku 8 235,85 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku 7 675,54 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 7 675,54 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 861,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 227,16 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, částku 8 235,85 Kč, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 911,39 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO: IČO, (dále jen „věřitel“), uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, jejíž přílohu č. hodnota tvořil předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 20 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 17 184 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 37 184 Kč. Dlužnou částku měla původnímu věřiteli splatit ve 14měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v prvním odstavci první strany smlouvy pod rekapitalizací závazku. Splatnost poslední splátky připadala na datum. Předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě vyplněné žádosti o úvěr, do které žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci. Na dokumentu byly rovněž vyznačeny y či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, do sjednané doby splatnosti svůj závazek nesplatila. Žalovaná uhradila částku ve výši 23 665,90 Kč, která odpovídá osmi řádně uhrazeným splátkám. Závazek ze smlouvy o úvěru byl ze strany původního věřitele zesplatněn, ode dne datum je tedy žalovaná v prodlení s úhradou dlužných částek. Věřiteli také vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne datum. Po zvážení všech okolností pak žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 7 675,54 Kč jako nesplacenou jistinu, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 295,36 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 3 562,75 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 675,68 Kč, nesplacený inkasní poplatek 1 308,77 Kč. Dále požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částku 8 235,85 Kč jako smluvní pokutu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala, z jednání se omluvila, o odročení jednání však nežádala.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Z žádosti o úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20 000 Kč na 14 měsíců se splátkou 2 646 Kč. Uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené a k tomu předložila složenky. Uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek, výživné, ve výši 21 487 Kč, celkové měsíční příjmy 21 487 Kč, použitelný měsíční příjem 14 487 Kč, celkové měsíční výdaje 7 000 Kč. Dále uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, má jedno vyživované dítě, dokončené vzdělání základní, nemá bankovní účet. Byly předloženy doklady totožnosti, a to občanský průkaz a cestovní pas.

5. Z poštovní poukázky ze dne datum bylo zjištěno, že žalované byla uvedeného dne zaslána částka 13 742 Kč od České správy sociálního zabezpečení, z poštovní poukázky ze dne datum bylo zjištěno, že žalované byla uvedeného dne od Úřadu práce zaslána částka 7 222 Kč. Z poštovní poukázky ze dne datum bylo zjištěno, že žalované byla uvedeného dne ze strany Úřadu práce zaslána částka 13 800 Kč. Z poštovní poukázky ze dne datum, že jí ze strany České správy sociálního zabezpečení byla vyplacena částka ve výši 13 742 Kč. Z poštovní poukázky ze dne datum bylo zjištěno, že jí uvedeného dne byla vyplacena částka 13 366 Kč, a z poukázky ze dne datum bylo zjištěno, že jí ze strany Úřadu práce byla vyplacena částka 2 588 Kč. Dále z oznámení o vyplácené dávce nemocenského pojištění bylo zjištěno, že žalobkyni byla vyplácena peněžitá pomoc v mateřství v měsíci červnu 2019, v měsíci červenci 2019 a v měsíci srpnu 2019.

6. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem ve výši 1 929 Kč. Dále se žalovaná zavázala za poskytnutí úvěru zaplatit úplatu 9 800 Kč, dále náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 859 Kč a za inkaso plateb v hotovosti částku 3 000 Kč. Měla zaplatit celkem částku 37 184 Kč. Dlužnou částku měla vrátit ve 14 splátkách ve výši 2 676 Kč. Úrok byl stanoven ve výši 15 % ročně, RPSN 272,44 %. Potvrdila převzetí částky.

7. Z formuláře pro standardní informace bylo zjištěno, že spotřebitelský úvěr měl činit částku 20 000 Kč na dobu 14 měsíců, měl být zaplacen ve splátkách ve výši 2 676 Kč. Celková částka, kterou měla zaplatit, činila 37 184 Kč, úrok na 14 měsíců činil 15 % ročně a RPSN u úvěru na 14 měsíců 272,44 %. Jako související náklady zde byla uvedena úhrada za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 879 Kč a inkasní poplatek 3 600 Kč. Přílohou byl předpis splátek.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z výzvy k úhradě před podáním žaloby a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum, dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

9. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:

10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem ve výši 1 929 Kč, dále se žalovaná zavázala za poskytnutí úvěru zaplatit úplatu 9 800 Kč, dále náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 859 Kč a za inkaso plateb v hotovosti částku 3 000 Kč. Měla zaplatit celkem částku 37 184 Kč. Dlužnou částku měla vrátit ve 14 splátkách ve výši 2 676 Kč. Úrok byl stanoven ve výši 15 % ročně, RPSN 272,44 %. Potvrdila převzetí částky. Žalovaná uhradila částku ve výši 23 665,90 Kč a nárok předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl postoupen na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná dluh přes výzvu neuhradila.

11. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

14. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

15. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Podle ustanovení § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

18. Podle ust. , , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ust. , , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle ust. , , je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle ust. , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle ust. , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn , tyto závěry však jsou aplikovatelné i na ), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

24. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: Soud se v prvé řadě zabýval v řízení aktivní legitimací žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, čímž je její aktivní legitimace dána. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou měly v úmyslu uzavřít smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru. Bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně dlužnou částku žalované zapůjčila, tato ji v dohodnuté době nevrátila. Ze strany žalobkyně byly předloženy doklady o zjišťování úvěruschopnosti, a to poštovní poukázky, ze kterých byl dovozován příjem žalované. Nicméně předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdaje, které měla žalovaná. Na žádosti o uzavření úvěru byla pouze uvedena částka, kterou tam sama označila žalobkyně spolu se zpracovatelem žádosti, avšak tyto nebyly žádným způsobem doloženy a prověřovány. V řízení bylo prokázáno z tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila částku ve výši 23 665,90 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy bylo tedy nutno vypořádat smlouvu dle nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Protože žalovaná uhradila vyšší částku než jistinu (když uhradila částku 23 665,90 Kč a jistina činila částku 20 000 Kč), dospěl soud k závěru, že je nutno žalobu žalobkyně zamítnout. Soud také přihlížel k tomu, že částka, kterou měla žalovaná navíc uhradit, činí více jak 85 % jistiny, a i z tohoto důvodu se tedy nárok žalobkyně příčí dobrým mravům.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. , když žalovaná byla převážně úspěšná, když žaloba vůči ní byla zamítnuta. Žalované však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.