Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 116/2024-67
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci
žalobkyně: Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
pro 15 911,39 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku 7 675,54 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 7 675,54 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 861,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 227,16 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, částku 8 235,85 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba žalobkyně, aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku 7 675,54 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 7 675,54 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 861,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 227,16 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, částku 8 235,85 Kč, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 911,39 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO: IČO, (dále jen „věřitel“), uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, jejíž přílohu č. hodnota tvořil předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 20 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 17 184 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 37 184 Kč. Dlužnou částku měla původnímu věřiteli splatit ve 14měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v prvním odstavci první strany smlouvy pod rekapitalizací závazku. Splatnost poslední splátky připadala na datum. Předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě vyplněné žádosti o úvěr, do které žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci. Na dokumentu byly rovněž vyznačeny listin y či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, do sjednané doby splatnosti svůj závazek nesplatila. Žalovaná uhradila částku ve výši 23 665,90 Kč, která odpovídá osmi řádně uhrazeným splátkám. Závazek ze smlouvy o úvěru byl ze strany původního věřitele zesplatněn, ode dne datum je tedy žalovaná v prodlení s úhradou dlužných částek. Věřiteli také vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne datum. Po zvážení všech okolností pak žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 7 675,54 Kč jako nesplacenou jistinu, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 295,36 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 3 562,75 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 675,68 Kč, nesplacený inkasní poplatek 1 308,77 Kč. Dále požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částku 8 235,85 Kč jako smluvní pokutu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala, z jednání se omluvila, o odročení jednání však nežádala.
3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
4. Z žádosti o úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20 000 Kč na 14 měsíců se splátkou 2 646 Kč. Uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené a k tomu předložila složenky. Uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek, výživné, ve výši 21 487 Kč, celkové měsíční příjmy 21 487 Kč, použitelný měsíční příjem 14 487 Kč, celkové měsíční výdaje 7 000 Kč. Dále uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, má jedno vyživované dítě, dokončené vzdělání základní, nemá bankovní účet. Byly předloženy doklady totožnosti, a to občanský průkaz a cestovní pas.
5. Z poštovní poukázky ze dne datum bylo zjištěno, že žalované byla uvedeného dne zaslána částka 13 742 Kč od České správy sociálního zabezpečení, z poštovní poukázky ze dne datum bylo zjištěno, že žalované byla uvedeného dne od Úřadu práce zaslána částka 7 222 Kč. Z poštovní poukázky ze dne datum bylo zjištěno, že žalované byla uvedeného dne ze strany Úřadu práce zaslána částka 13 800 Kč. Z poštovní poukázky ze dne datum, že jí ze strany České správy sociálního zabezpečení byla vyplacena částka ve výši 13 742 Kč. Z poštovní poukázky ze dne datum bylo zjištěno, že jí uvedeného dne byla vyplacena částka 13 366 Kč, a z poukázky ze dne datum bylo zjištěno, že jí ze strany Úřadu práce byla vyplacena částka 2 588 Kč. Dále z oznámení o vyplácené dávce nemocenského pojištění bylo zjištěno, že žalobkyni byla vyplácena peněžitá pomoc v mateřství v měsíci červnu 2019, v měsíci červenci 2019 a v měsíci srpnu 2019.
6. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem ve výši 1 929 Kč. Dále se žalovaná zavázala za poskytnutí úvěru zaplatit úplatu 9 800 Kč, dále náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 859 Kč a za inkaso plateb v hotovosti částku 3 000 Kč. Měla zaplatit celkem částku 37 184 Kč. Dlužnou částku měla vrátit ve 14 splátkách ve výši 2 676 Kč. Úrok byl stanoven ve výši 15 % ročně, RPSN 272,44 %. Potvrdila převzetí částky.
7. Z formuláře pro standardní informace bylo zjištěno, že spotřebitelský úvěr měl činit částku 20 000 Kč na dobu 14 měsíců, měl být zaplacen ve splátkách ve výši 2 676 Kč. Celková částka, kterou měla zaplatit, činila 37 184 Kč, úrok na 14 měsíců činil 15 % ročně a RPSN u úvěru na 14 měsíců 272,44 %. Jako související náklady zde byla uvedena úhrada za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 879 Kč a inkasní poplatek 3 600 Kč. Přílohou byl předpis splátek.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z výzvy k úhradě před podáním žaloby a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum, dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
9. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:
10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem ve výši 1 929 Kč, dále se žalovaná zavázala za poskytnutí úvěru zaplatit úplatu 9 800 Kč, dále náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 859 Kč a za inkaso plateb v hotovosti částku 3 000 Kč. Měla zaplatit celkem částku 37 184 Kč. Dlužnou částku měla vrátit ve 14 splátkách ve výši 2 676 Kč. Úrok byl stanoven ve výši 15 % ročně, RPSN 272,44 %. Potvrdila převzetí částky. Žalovaná uhradila částku ve výši 23 665,90 Kč a nárok předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl postoupen na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná dluh přes výzvu neuhradila.
11. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
13. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
14. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
15. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
16. Podle ustanovení § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
18. Podle ust. § 86 , zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle ust. § 87 odst. 1 , zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle ust. § 87 odst. 2 , zákona č. 257/2016 Sb. , je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
21. Podle ust. § 580 odst. 1 , občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
22. Podle ust. § 588 , občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb. , tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb. ), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.
24. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: Soud se v prvé řadě zabýval v řízení aktivní legitimací žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, čímž je její aktivní legitimace dána. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou měly v úmyslu uzavřít smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru. Bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně dlužnou částku žalované zapůjčila, tato ji v dohodnuté době nevrátila. Ze strany žalobkyně byly předloženy doklady o zjišťování úvěruschopnosti, a to poštovní poukázky, ze kterých byl dovozován příjem žalované. Nicméně předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdaje, které měla žalovaná. Na žádosti o uzavření úvěru byla pouze uvedena částka, kterou tam sama označila žalobkyně spolu se zpracovatelem žádosti, avšak tyto nebyly žádným způsobem doloženy a prověřovány. V řízení bylo prokázáno z tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila částku ve výši 23 665,90 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy bylo tedy nutno vypořádat smlouvu dle nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Protože žalovaná uhradila vyšší částku než jistinu (když uhradila částku 23 665,90 Kč a jistina činila částku 20 000 Kč), dospěl soud k závěru, že je nutno žalobu žalobkyně zamítnout. Soud také přihlížel k tomu, že částka, kterou měla žalovaná navíc uhradit, činí více jak 85 % jistiny, a i z tohoto důvodu se tedy nárok žalobkyně příčí dobrým mravům.
25. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaná byla převážně úspěšná, když žaloba vůči ní byla zamítnuta. Žalované však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.