Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 106/2024-99
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci
žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 28 597,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 14 597,48 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 295 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 14 597,48 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 295 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 597,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla prostřednictvím komunikace na dálku (online klientským centrem, SMS kódem) dne 9. 9. 2022 uzavřena Smlouva o zápůjčce č. hodnota, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč, které se žalovaný zavázel splácet spolu s úroky a poplatky v 47 měsíčních splátkách po 730 Kč. Celkem tak měl splatit 35 037 Kč. Na uvedenou smlouvu však nezaplatil nic. Ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovaným, z výpisu z bankovního účtu žalovaného, potvrzení o jeho příjmu a z lustrací v databázích dlužníků.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).
4. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně a ze sdělení právnická osoba. ze dne 12. 4. 2024 soud zjistil, že na bankovní účet č. č. účtu, jehož majitelem a jediným disponentem byl žalovaný, poukázala žalobkyně dne 9. 9. 2022 částku 14 000 Kč.
5. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím Klientského centra, ze smlouvy č. hodnota z 9. 9. 2022, ze splátkového kalendáře, ze sazebníku poplatků a úroků, z obchodních podmínek a z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že mezi účastníky byla prostřednictvím komunikace na dálku – klientského centra, ověřením totožnosti žalovaného prostřednictvím sms kódu a kopie občanského průkazu, uzavřena dne 9. 9. 2022 smlouva o zápůjčce, ve které se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému částku 14 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji spolu s úroky a poplatky v 48 měsíčních splátkách po 730 Kč, celkem tak měl žalobkyni uhradit částku 35 037 Kč.
6. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za měsíce červen až srpen 2022 soud zjistil, že žalovaný pravidelně přečerpává povolený kontokorent, jeho zůstatek na účtu činí každý měsíc cca mínus 15 000 Kč. Každý měsíc provádí pravidelné několikatisícové platby, které představují sázky. Z potvrzení zaměstnavatele, ze standartních informací o spotřebitelském úvěru a z čestného prohlášení žalovaného soud zjistil, že mzda žalovaného činila v květnu 2022 24 786 Kč, za nájem hradí žalovaný 8 500 Kč měsíčně, na splátky dřívějších půjček 1 500 Kč měsíčně. Další jiné výdaje žalovaný neuvedl.
7. Z výzvy k úhradě ze dne 13. 3. 2023 a z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 3. 5. 2023 soud zjistil, že z důvodu nehrazení sjednaných splátek zápůjčky prohlásila žalobkyně celou zápůjčku za splatnou ke dni 3. 5. 2023 a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 21 088,52 Kč.
8. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že k tomuto dni žalovaný na zápůjčku ničeho neuhradil, dlužná částka tak činí 22 749,50 Kč a žalovaný byl vyzván k její úhradě.
9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.
11. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovaným a žalobkyní byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 9. 9. 2022 smlouva o zápůjčce č. hodnota, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně si pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyžádala nejen jeho čestné prohlášení, ale také potvrzení zaměstnavatele a výpisy z bankovního účtu za poslední tři měsíce. Žalobkyně však zcela zjevně obsah bankovních výpisů neprověřovala, neboť kdyby tak řádně učinila, musela by dojít k závěru, že žalovaný není schopen hradit splátky zápůjčky v žádné výši, neboť každý měsíc na svém bankovním účtu přečerpává povolený kontokorent, v podstatě nikdy se nedostane do plusu, naopak konečný zůstatek činí pravidelně cca mínus 15 000 Kč. Dále bylo z bankovního výpisu zřejmé, že žalovaný sází měsíčně řádově několik tisíc korun.
15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20 , dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
16. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
17. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně v případech, kdy jsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a naopak tato jeho schopnost není postavena ze zjištěných skutečností najisto, má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
18. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 9. 9. 2022 je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 14 000 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu ničeho neuhradil, vyhověl soud žalobě co do částky 14 000 Kč. Co do poplatků a smluvních úroků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.
19. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
20. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci měli ve věci úspěch ve srovnatelné výši.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.