Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 397/2023-71
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
trvale bydlištěm Anonymizováno, Anonymizováno
o zaplacení 31 059,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky částka s úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni datum částkou částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky , částka, s úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni , datum, částkou , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím s tím, že má vůči žalovanému pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota (dále též jen „Smlouva o úvěru“). Společnost právnická osoba. (dále jen „Banka“) uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalovaného, který Banka bez výhrad akceptovala. Žalovaný se zavázal splácet Bance poskytnutý úvěr a úrok při sjednané úrokové sazbě ve výši 15,99 % ročně formou 36 pravidelných měsíčních splátek po částka. Smluvní strany si dále sjednaly, že v případě prodlení je žalovaný povinen platit úrok z prodlení nejen z jistiny, ale rovněž i z včas nesplacených poplatků, úroků či smluvních pokut (v takovém případě se přičítají k jistině úvěru). Žalovaný však porušil své povinnosti ze smlouvy, když se opakovaně dostal do prodlení. Banka proto využila svého práva ze smlouvy a prohlásila již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné ke dni datum. Žalobkyně se stala věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s Bankou dne datum, žalovanému to bylo písemně oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne datum, žalovaný na výzvu nijak nereagoval a dlužnou částku ani částečně nezaplatil. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši částka, poplatků ve výši částka, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni datum v částce částka a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni datum v částce částka. Nadto žalobkyně nárokuje zaplacení smluvního úroku ve výši 15,99 % ročně z poplatků částka od datum do zaplacení, smluvního úroku ve výši 15,99 % ročně z jistiny úvěru částka od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z celkové částky částka (jistina úvěru, poplatky, splatný smluvní úrok) od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
právnická osoba řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaný není státním občanem České republiky, ve smlouvě uvedl adresu na Anonymizováno. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: -v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). V posuzovaném případě šlo o poskytnutí služby (tj. o činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby za úplatu). adresa poskytnutí služby (poskytnutí úvěru) bylo podle smlouvy v České republice. Je tedy dána mezinárodní příslušnost českých soudů, neboť v České republice se nachází sjednané místo plnění.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
6. Z návrhu na uzavření smlouvy o právnická osoba č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalovaný požádal Banku o uzavření smlouvy, dle níž by mu byly převodem na účet poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, které by splácel 36 měsíčními splátkami po částka zahrnujícími úrok při úrokové sazbě 15,99 % ročně a poplatek za sjednané pojištění částka měsíčně. Podle článku X. odst. 1 smlouvy byl žalovaný v případě prodlení s plněním platebních povinností povinen platit úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem, a to i ze sjednaných úroků, které řádně a včas neuhradil. Banka byla oprávněna přičítat částky řádně a včas nesplněných platebních povinností, zejména úrok, poplatky a smluvní pokuty k řádně a včas nezaplacené jistině úvěru. Podle článku XI. odst. 1 úvěrové smlouvy se pro účely smlouvy za závažnou skutečnost označuje mimo jiné, je-li žalovaný v prodlení s některou platební povinností, či porušil-li jinou smlouvu uzavřenou s Bankou způsobem, který Banku opravňuje od takové smlouvy odstoupit. Tyto skutečnosti pak Banku opravňovaly především k postupu dle čl. XII. smlouvy, tj. právo odepřít další čerpání úvěru, právo prohlásit za splatné dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků, právo odstoupit od smlouvy o úvěru ke dni v oznámení uvedeném. Okamžikem, kdy nastaly účinky odstoupení od smlouvy o úvěru, se pak měl stát dluh žalovaného splatným, nebylo-li v oznámení o odstoupení Bankou stanoveno něco jiného. Pro účely poskytnutí úvěru žalovaný v návrhu uvedl mimo jiné své jméno, příjmení, datum narození, adresu trvalého pobytu na Slovensku, adresu pro doručování v ČR. Dále sdělil, že je rozvedený, žije v pronájmu, je zaměstnán na pozici manuálního pracovníka společností Manpower právnická osoba. od ledna 2017. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem v částce částka a nezbytné měsíční výdaje v částce částka, navíc splácel úvěr po částka a měl zřízen kontokorent či využívání kreditní karty do výše částka.
7. Z Akceptace návrhu Smlouvy o právnická osoba ze dne datum bylo zjištěno, že Banka přijala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o právnická osoba ze dne datum. Na základě smlouvy se Banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši částka na jeho účet. Poskytnutý úvěr pak měl žalovaný uhradit 36 splátkami po částka měsíčně prostřednictvím účtu č. č. účtu.
8. Z Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne datum, zn.: PL 22509389, spolu s podacím archem bylo zjištěno, že Banka prohlásila dluh žalovaného, tj. vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků z úvěrové smlouvy, ke dni datum za okamžitě splatné a vyzvala žalovaného k zaplacení. Svůj postup zdůvodnila porušováním ustanovení úvěrové dokumentace za strany žalovaného navzdory opakovaným upozorněním ze strany Banky, a oprávněním Banky vyplývajícím z úvěrové smlouvy. K předmětnému dni vyčíslila Banka dluh žalovaného částkou částka.
9. Smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2022/07 ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek žalobkyně prokázala, že uzavřela s Bankou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě nabyla vlastnické právo k pohledávce za žalovaným vyplývající ze smlouvy o právnická osoba č. hodnota.
10. Vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne datum spolu s podacím archem žalobkyně prokázala, že Banka žalovaného vyrozuměla o postoupení pohledávky ze Smlouvy o právnická osoba č. hodnota na žalobkyni.
11. Z výzvy k plnění ze dne datum včetně podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby upomínal o zaplacení dlužné částky v celkové výši částka vyplývající ze smlouvy č. hodnota uzavřené dne datum.
12. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně jak je deklarováno v Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta.
13. Dále v Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta Banka uvádí, že proces proběhl podle schválených a platných interních předpisů, které odpovídají standardům trhu a regulacím ČNB. K posouzení úvěruschopnosti Banka uvádí, že standardně zkoumá úvěruschopnost každého žadatele o úvěr, přičemž v tomto směru vychází z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne datum (EBA/GL/2015/11) a podléhá též kontrole ČNB, která rovněž testuje interní systém Banky při posuzování úvěruschopnosti a tento byl vždy shledán vyhovujícím a činěný v souladu s právními předpisy. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito interních a externích datových zdrojů. Banka provedla potřebné lustrace a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od klienta a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost klienta splácet úvěr. Banka zohlednila výši příjmu žalovaného, vycházela jak z údajů uvedených žalovaným, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Konkrétně měla Banka přihlédnout k aktuálním dluhům, negativním záznamům na black listech, neplatným dokladům, existujícím exekucím, informacím z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS) – primárně se posuzuje míra úvěrového zatížení, tedy schopnost případného klienta splácet, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost klienta splácet své závazky; výsledkem je tzv. BureauScore. Součástí posouzení je i prověření schopnosti splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu – zohledňují se příjmy žadatele o úvěr, pravidelné výdaje žadatele o úvěr (splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení), a to porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním místa bydliště). Do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší. Žalovaný měl být lustrován v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů, v interním Black listu, v BRKI/NRKI, SOLUS s výsledkem „bez záznamu“.
14. K uvedeným tvrzením žalobkyně (ani Banka) ničeho nedoložily s výjimkou záznamu o hledání v BRKI. Banka rovněž sdělila, že hodnocení úvěruschopnosti klienta je vždy individuální, v tomto případě žalovaný dostal nabídku na základě deklarovaného příjmu částka. Banka porovnala příjem a výdaje žalovaného, výpočtem získala částku jeho disponibilních zdrojů, která měla být dostatečná pro poskytnutí úvěru částka.
15. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtě č. hodnota se mimo jiné podává, že žalovaný dne datum čerpal úvěr v částce částka. Za období od datum do datum žalovaný zaplatil Bance celkem částka.
16. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že Banka poskytla žalovanému na základě smlouvy o právnická osoba č. hodnota částku částka, přičemž žalovaný Bance zaplatil pouze částku částka. Žalobkyně se stala věřitelem žalovaného z předmětné smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/07 ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný již žalobkyni ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě zaslané dne datum prostřednictvím zástupce žalobkyně.
17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 ., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
24. Žalovaný s Bankou uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Soud tak dále posuzoval, zda byla uzavřena platně, v souladu se zákonnými požadavky.
25. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne datum Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
27. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
28. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně (Banka) nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne datum ve věci C679/18: společnost OPR-právnická osoba. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li v případě Smlouvy o úvěru pouze z údajů získaných od žalovaného a jeho tvrzení si neověřovala. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala, tj. že řádně posoudila možnosti žalovaného pohledávku splácet. K údajům zaznamenaným v návrhu na uzavření smlouvy žalobkyně nepředložila důkazy prokazující pravdivost těchto údajů, například pracovní smlouvu, mzdový výměr, nájemní smlouvu či výpisy z účtu žalovaného. Výše měsíčních nákladů žalovaného nebyla nikterak doložena, ani odůvodněna. Zda právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, rejstříku exekucí, žalobkyně z velké části nedoložila, ač toto bylo tvrzeno. Banka i žalobkyně pouze obecně popisovaly formální postup při posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr a doložena byla pouze lustrace žalovaného v registru BRKI. Z tohoto pak měla Banka vycházet při poskytnutí úvěru v částce částka.
29. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného Bankou, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ Banka nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
30. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že Banka jakožto právní předchůdkyně žalobkyně v pozici poskytovatele úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný by tak byl povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně (§ 2991 odst. 2 o. z.), tj. částku, která mu byla Bankou poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovanému byla Bankou na základě Smlouvy o úvěru poskytnuta částka částka a žalovaný vrátil celkovou částku částka. Stále tak žalovaný žalobkyni nevrátil částku částka, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a kterou je žalovaný povinen vrátit. Pohledávka Banky za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, aktivní legitimace žalobkyně byla předloženými listinnými důkazy bezpečně prokázána, žalobkyně tak po právu nárokuje svou pohledávku. Žalovaný byl proto uznán povinným zaplatit žalobkyni zbývající jistinu v částce částka.
31. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy, nezbylo soudu než žalobu co do zbývající větší části žalobního nároku zamítnout, tj. zamítnout co do částky částka, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni datum částkou částka, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku ve výši 15,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 15,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
32. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni přiznanou částku s úrokem z prodlení v delší lhůtě než je dána ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit majetkové poměry žalovaného, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a ostatním okolnostem případu. V této lhůtě bude mít žalovaný možnost projednat s žalobkyní delší lhůtu k úhradě nebo splátkový kalendář, pokud nebude v jeho majetkových schopnostech pohledávku ve stanovené lhůtě uhradit.
33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. s ohledem na míru úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky částka, tedy z 40,5 %, žalovaný byl úspěšný co do částky částka, tedy z 59,5 %. Žalovanému by náležela náhrada 19 % (59,5 % - 40,5 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však žádnou náhradu nákladů nepožadoval, v řízení zůstal pasivní a prokazatelně mu ani žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.