Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 54/2024-51

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 382 798,08 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 245 761,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 11. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 137 036,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 736,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 245 761,50 Kč od 25. 2. 2023 do 10. 10. 2023 a úroku ve výši 7,99 % ročně z částky 366 221,26 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 18 195 Kč, k rukám advokáta tituly před jménem Anonymizováno, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 245 761,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 11. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 137 036,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 736,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 245 761,50 Kč od 25. 2. 2023 do 10. 10. 2023 a úroku ve výši 7,99 % ročně z částky 366 221,26 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 18 195 Kč, k rukám advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 9. 11. 2023 domáhal na žalovaném zaplacení částky 382 798,08 Kč s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení. Uvedl, že jeho právní předchůdce právnická osoba., se sídlem adresa, IČ IČO, uzavřel se žalovaným dne 11. 9. 2019 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému za účelem úhrady určených konsolidovaných dluhů, případně pak v části bez určení účelu na jeho účet úvěr do výše 426 740 Kč. Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalovaného, který banka bez výhrad akceptovala. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a ceník, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve smlouvě seznámil a zavázal se je dodržovat. Žalovaný se zavázal splácet bance tento čerpaný úvěr ve formě 120 pravidelných měsíčních anuitních splátek včetně případně sjednaného pojištění ve výši 5 549 Kč. Splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného, přičemž banka k tomu nepotřebovala žádný pokyn klienta. Mezi bankou a žalovaným byla sjednána úroková sazba ve výši 7,99 % ročně a žalovaný se zavázal ji hradit až do úplného a konečného splacení jistiny úvěru. Žalovaný byl dle smlouvy povinen splácet úvěr řádně a včas, porušil však své závazky ze smlouvy zejména tím, že se opakovaně dostal do prodlení. Banka proto využila svého práva a prohlásila již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné ke dni 24. 2. 2023. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného v plné výši 384 534,12 Kč uhrazena. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy s veškerým příslušenstvím byla ze strany banky postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023, a to s účinností ke dni 28. 4. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 384 534,12 Kč bez kompletního příslušenství. Za období od postoupení pohledávky na žalobce ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeno. Žalobce tedy v řízení požadoval zaplacení jistiny úvěru ve výši 362 577,88 Kč, poplatků ve výši 3 643,38 Kč, smluvního úroku ve výši 16 576,82 Kč splatného ke dni 24. 2. 2023 a úroku z prodlení ve výši 1 736,04 Kč splatného ke dni 24. 2. 2023. Dále žalobce požadoval rovněž zaplacení smluvních úroků ve výši 7,99% ročně z poplatků ve výši 3 643,38 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, smluvních úroků ve výši 7,99% ročně z jistiny úvěru ve výši 362 577,88 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15% ročně z celkové částky ve výši 382 798,08 Kč, sestávající se z jistiny úvěru ve výši 362 577,88 Kč, poplatků ve výši 3 643,38 Kč, splatného smluvního úroku ve výši 16 576,82 Kč, od 25. 2. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 26. 9. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoli byl řádně obeslán, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust.

4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:

Mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba. a žalovaným byla dne 11. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru Konsolidace a refinancování č. hodnota. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 426 740 Kč, kdy částka 326 740 Kč byla na úhradu úvěru poskytnutého právnická osoba. a zbývající část 100 000 Kč byla neúčelově žalovanému zaslána na běžný účet č. č. účtu. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet v 120 měsíčních splátkách po 5 549 Kč. Dle evidence právního předchůdce žalobce žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný celkem uhradil na čerpaný úvěr částku 180 978,50 Kč, jak vyplývá ze souhrnného výpisu z úvěrového účtu žalovaného. V důsledku porušení smluvních povinností využil právní předchůdce žalobce svého práva a dopisem ze dne 24. 2. 2023 úvěr ke dni 24. 2. 2023 zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 15. 5. 2023. Žalovaný byl žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 25. 9. 2023.

5. Podle , (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli dne 11. 9. 2019 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 426 740 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 549 Kč, které nehradil řádně a dostal se do prodlení s úhradou úvěru.

13. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl vyzván, aby ve stanovené lhůtě označil důkazní prostředky ke svému tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce tak učinil podáním ze dne 3. 6. 2024, kde uvedl, že jeho právní předchůdce jako poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně jak je deklarováno v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Po provedení potřebných lustrací, dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od žalovaného a informací získaných z interních zdrojů, a dále s ohledem na výši úvěru, banka schválila žalovanému úvěr ve výši 426 740 Kč. Žalobce zároveň zaslal soudu listinné důkazy, a to výpis z CBL, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta a souhrnný výpis pohybů na úvěrovém účtu žalovaného. Z uvedených listin však vyplývá pouze přehled skutečností k poměrům žalovaného, jak je předchůdce žalobce zpracoval na základě informací od žalovaného, nebyly však předloženyy prokazující konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, případně další skutečnosti o jeho solventnosti, což soud považuje za nedostatečné, a to zejména s ohledem na výši poskytovaného úvěru. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.

14. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet, důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

15. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

16. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

17. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

18. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).

19. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).

20. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

21. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

22. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

23. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 426 740 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaný na úvěr uhradil celkem 180 978,50 Kč a zbývá mu zaplatit na jistinu úvěru částku 245 761,50 Kč. Kromě této částky je žalovaný dále povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení z této dlužné částky dle o.z. ve výši dle vl. nař. č. , jdoucí od 11. 10. 2023 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku, tedy zaplacení částky 137 036,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 736,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 245 761,50 Kč od 25. 2. 2023 do 10. 10. 2023 a úroku ve výši 7,99 % ročně z částky 366 221,26 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 245 761,50 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 137 036,58 Kč a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 64 %, neúspěšný byl ve výši 36 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 28 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za čtyři úkony právní služby advokáta po 9 860 Kč dle vyhl. č. , 4 režijní paušály po 300 Kč dle téže vyhl., cestovné zastupujícího zástupce žalobce k jednání z Kutné Hory do Kolína a zpět automobilem Škoda Fabia v celkové výši 210 Kč, náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestami za 2 půlhodiny po 100 Kč dle vyh. č. , 21% DPH advokáta ve výši 8 620,50 Kč dle a zaplacený soudní poplatek ve výši 15 312 Kč, tedy celkem 64 982,50 Kč, z toho 28 % představuje částku 18 195 Kč.

Soud nepřiznal žalobci náhradu za písemné podání obsahující tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů, neboť to mělo být obsaženo již v žalobě, nejedná se tedy o účelně vynaložený náklad.

Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce podle

25. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle věta prvá

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.