Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 211/2022-86
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupená advokátem Anonymizováno
se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno
bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 25 055 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, do šesti měsíců od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, částku částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky 5 008,29 Kč od datum do zaplacení, úrok 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , do šesti měsíců od právní moci rozsudku.II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částku , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení z částky 5 008,29 Kč od , datum, do zaplacení, úrok 29 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá po žalovaném zaplacení částky částka, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, a náhrady nákladů řízení, to vše na základě smlouvy o úvěru číslotel. číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba., IČO IČO a žalovaným dne datum. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr částka, který se žalovaný zavázal splácet spolu poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka a úrokem z úvěru 29 % ročně ve 45 týdenních splátkách po částka. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částka. Žalovaný nesplácel předepsané splátky řádně. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z hodnoty splátek kapitalizované ke dni datum v celkové výši částka. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum. Postoupení bylo žalovanému oznámeno.
2. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany právního předchůdce žalobkyně posouzena na základě údajů, které sám věřitel aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli. Poskytovatel úvěru ověřoval solventnost žadatele z databáze NRKI/BRKI, centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů a dále z údajů uvedených žadatelem v zákaznické kartě. Příjem žadatele ze mzdy ve výši částka u zaměstnavatele právnická osoba. byl ověřen z pracovní smlouvy a výplatními páskami za únor a březen 2019. Analýza příjmů a výdajů byla provedena s využitím skóringového systému věřitele.
3. Žalobkyně kromě neuhrazené jistiny úvěru ve výši částka požaduje zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, smluvní pokuty částka, sankčních poplatků částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.
4. Žalovaný se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný
5. K jednání nařízenému ve věci dne datum, se žalovaný nedostavil. Zástupce žalobkyně se dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. I když žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud v daném případě tento rozsudek nevydal, neboť, jak je níže uvedeno, shledal uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou.
6. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy:
smlouvou o úvěru číslo hodnota ze dne datum, standartními informacemi ze dne datum, platební bilancí, zákaznickou kartou ze dne datum, výpisem z centrální evidence exekucí, výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum včetně přílohy seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne datum, poštovním podacím archem ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum a poštovním podacím archem ze dne datum.
7. Z informačního systému Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že v roce 2017–2018 byla proti žalovanému zahájena tři exekuční řízení.
8. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:
9. Žalovaný dne datum požádal společnost právnická osoba o zápůjčku ve výši částka. Do zákaznické karty uvedl své osobní údaje, sdělil, že je svobodný, má učňovské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a je zaměstnán na plný pracovní úvazek s měsíčním příjmem 23 286 Kč. V údaji o výdajích žadatele je uvedena částka částka jako interní splátka PF, částka částka u externích splátek žadatel a částka částka jako odhadované měsíční výdaje. Žadatel dále uvedl, že má bankovní účet, nemá kreditní kartu a nemá zápůjčku u jiné společnosti. K ověření údajů uvedených v žádosti byly žalovaným předloženy dokumenty-pracovní smlouva z datum na dobu určitou, a výplatní pásky z února a března 2019.
10. Dne datum uzavřel žalovaný s právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslotel. číslo, na základě které mu byla poskytnuta zápůjčka ve výši částka, za účelem refinancování zápůjčky číslotel. číslo. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zaplatit poplatek ve výši částka a splatit celkovou částku částka formou 45 splátek ve výši částka týdně. Smlouvou je dále sjednána výše úrokové sazby ve výši 29 % ročně a je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný uhradil celkem částka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek strana 31 číslo řádku 40 společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalovanému byla dne datum zaslána výzva k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání a byla mu stanovena lhůta k dobrovolnému plnění do sedmi dnů (tj. do datum).
11. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo a zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
16. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
17. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
18. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 4. 4. 2019 smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.
19. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
20. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni 4. 4. 2019 dle zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy ani výdaje žalovaného. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací uvedených samotným žadatelem v hodnocení zákazníka. Dle těchto údajů byl žalovaný svobodný, bezdětný, bydlel v nájemním bydlení a byl zaměstnaný v pracovním poměru na dobu určitou s příjmem 23 286 Kč, přičemž příjem žalovaného byl ověřen z výplatních pásek. Ze zákaznické karty nevyplývá, do kdy byl sjednán pracovní poměr žadatele, a tedy zda tento pracovní poměr bude trvat po dobu splácení sjednávaného úvěru či nikoliv. Soud postrádá ověřování uvedených výdajů žalovaného, zejména výdajů na bydlení. Skutečnost, že žalovaný bydlí v nájmu měla vést k jednoduchému ověření výše nájmu a nákladů na energie, což poskytovatel úvěru zjevně neučinil. Jelikož měl žalovaný bankovní účet, bylo další dostupnou možností poskytovatele úvěru, jak ověřit výdaje žalovaného, právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců. Poskytovatel úvěru se však v daném případě spokojil pouze s odhadem výdajů, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele.
21. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud tento příjem není zajištěn po dobu trvání úvěru a dále pokud není dostatečně zkoumána také výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen. Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci, případně poskytnutí úvěru odmítl.
22. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na absentující informace o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
23. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne 4. 4. 2019 čísloanonymizováno. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.
24. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 15 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 10 636 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 4 364 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.
25. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky částka, soud okazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.
Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).
Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
26. Soud proto zamítl i požadovaný úrok z prodlení z částky 4 363 Kč.
27. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru o spotřebitelském úvěru, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného neshledal soud možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době 6 měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 25 055 Kč a 511,50 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku, tj. 25 566,5 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 4 364 Kč. V dané věci byl tedy úspěšný žalovaný v rozsahu 65,86 %. Náhrada nákladů řízení by tak příslušela žalovanému, kterému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.