Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 83/2024-40
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 61 251,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 325 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalované zaplacení částky 47 926,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 436,53 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 58 851,75 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 325 Kč od 26. 9. 2023 do 12. 10. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 47 926,75 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 325 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalované zaplacení částky 47 926,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 436,53 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 58 851,75 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 325 Kč od 26. 9. 2023 do 12. 10. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 47 926,75 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 11. 12. 2023 domáhal zaplacení částky 61 251,75 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 13. 8. 2020 uzavřel s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na základě které byla oprávněna prostřednictvím kreditní karty čerpat úvěr až do úvěrového rámce 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,38% z aktuální dlužné částky, vždy k 20. dni v měsíci. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), popř. nepravidelné poplatky (výběr z bankomatu, blokace karty apod.) a smluvní sankce. Během úvěrového vztahu žalovaná vyčerpala celkem částku 61 649 Kč a celkem uhradila 48 324 Kč. Úvěr nebyl řádně splacen, proto žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, žalobce proto využil svého práva a úvěr ke dni 11. 9. 2023 zesplatnil. Žalobce v řízení požadoval na žalované zaplacení částky 61 251,75 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 58 851,75 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobce dále požadoval kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 11 436,53 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 938,25 Kč (26. 9. 2023 do 11. 12. 2023), a dále počínaje dnem 12. 12. 2023 běžící úrok a zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila.
3. Podáním ze dne 27. 2. 2024 žalobce navrhl schválení soudního smíru v předloženém znění, přičemž na listině se nenachází podpis žalované. Soud v souvislosti s nařízením jednání upozornil právního zástupce žalobce i žalovanou, že jejich účast u jednání je nutná z důvodu možného uzavření smíru. Po doručení omluvy právního zástupce žalobce na jednání byl tento přípisem vyrozuměn, že předložený smír nemůže být v nepřítomnosti účastníků schválen a pokud přítomní účastníci neuzavřou smír před soudem, soud věc projedná a rozhodne.
4. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
5. Žalovaná při jednání dne 11. 6. 2024 uvedla, že o smíru s nějakým zástupcem advokátní kanceláře Mgr. Anonymizováno jednala, ale jednání nebylo ukončeno, žádný smír žalovaná nemá k dispozici. Pak jí přišlo předvolání k jednání, tak se domnívala, že bude jednáno u soudu. Je pravda, že žalovaná čerpala úvěr, který zcela nezaplatila, smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky. Závěrem žalovaná uvedla, že ponechává rozhodnutí na úvaze soudu.
6. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:
Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 13. 8. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,38% z aktuální dlužné částky. Úvěr byl úročen roční úrokovou sazbou ve výši 23,88%. Během úvěrového vztahu žalovaná vyčerpala celkem částku 61 649 Kč. Dle evidence žalobce žalovaná uhradila celkem částku 48 324 Kč. Žalobce provedl zesplatnění úvěru dopisem ze dne 11. 9. 2023 a požadoval zaplacení aktuální dlužné částky ve výši 70 398,77 Kč, a to ve lhůtě 14 dnů od sepisu výzvy. K aktuální výši dluhu z úvěrového vztahu žalobce předložil výpis čerpání, splátek a úhrad, z něhož je patrná výše dluhu a jeho specifikace. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě dlužné částky s příslušenstvím předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 5. 10. 2023.
7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne 13. 8. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,38% z aktuální dlužné částky. Během úvěrového vztahu žalovaná vyčerpala celkem částku 61 649 Kč. Před zesplatněním úvěru uhradila částku 48 324 Kč.
13. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl vyzván, aby ve stanovené lhůtě označil důkazní prostředky ke svému tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobce tak učinil podáním ze dne 21. 5. 2024, kde uvedl, že tvrzení, jakým způsobem a jaké informace získal o schopnosti žalované splácet úvěry, jsou obsaženy v Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta a Kartě klienta. Dle Metodiky byly vypočteny limity nejvyšší měsíční splátky, a to dle údajů získaných od klienta. V tomto případě žalovaná uvedla, že je svobodná, bezdětná a bydlí u rodičů, je zaměstnancem a výše jejího příjmu dosahuje 25 000 Kč měsíčně. Příjem ostatních členů domácnosti je 70 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti jsou 2 000 Kč. Žalobce dále zaslal soudu listinný důkaz – úvěrovou zprávu ohledně žalované. Z uvedených listin však vyplývá pouze přehled skutečností k poměrům žalované, jak je žalobce zpracoval na základě informací od žalované, nebyly předloženy listiny prokazující konkrétní příjmy a výdaje žalované, případně další skutečnosti o její solventnosti, což soud považuje za nedostatečné. Žalobce (jeho právní zástupce) se z jednání nařízeného na 11. 6. 2024 omluvil a soud ho tedy nemohl dále poučit dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla ze strany žalobce náležitě prověřena úvěruschopnost žalované.
14. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
15. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřených smluv o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.
16. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
17. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
18. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
19. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).
20. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).
21. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
22. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
23. Smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel s žalovanou, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
24. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalované částku 61 649 Kč z titulu revolvingového úvěru a žalované zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 13 325 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kromě této dlužné částky i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 13. 10. 2023 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
25. Procesně úspěšnější žalované by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovaná však žádné náklady nepožadovala, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
26. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.