Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 240/2023-54

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci

žalobkyně:Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1

zastoupená advokátem Anonymizováno.

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované:Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0

bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 90 051,89 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 95 593,30 Kč spolu s úrokem v částce 19 783,15 Kč a dále s úrokem ve výši 25 % ročně jdoucím z částky 33 980,32 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 7 867,96 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucího z částky 34 718,11 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 4 803,62 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 95 593,30 Kč spolu s úrokem v částce 19 783,15 Kč a dále s úrokem ve výši 25 % ročně jdoucím z částky 33 980,32 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 7 867,96 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucího z částky 34 718,11 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 4 803,62 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení celkem částky 95 593,30 Kč, dále úroku v částce 19 783,15 Kč a dále úroku ve výši 25 % ročně jdoucího z částky 33 980,32 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 7 867,96 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucího z částky 34 718,11 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 4 803,62 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČ: IČO, smlouvu o úvěru číslo hodnota, kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost právnická osoba. žalované částku 36 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, což stvrdila podpisem smlouvy. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce celkem částku 81 280 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, a to jednak jistinu úvěru ve výši 36 000 Kč, úrok v částce 8 388 Kč a dále částku 25 560 Kč spočívající v poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, dále částku 3 772 Kč spočívající v úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částku 7 560 Kč jako úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, a to vše ve 20 pravidelných měsíčních splátkách po 4 064 Kč se splatností poslední splátky dne 18. 1. 2022. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná po uzavření smlouvy zaplatila na tento úvěr částku 17 700 Kč. Žalobkyně se pak podanou žalobou domáhá zaplacení těchto nároků vůči žalované vzniklých z této smlouvy v souhrnné částce 83 080 Kč, které sestávají z nesplacené jistiny v částce 29 366,35 Kč, dále nesplaceného smluvního úroku v částce 5 351,76 Kč, nesplacené úhrady za poskytnutí úvěru v částce 19 991,97 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce 2 956,79 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště v částce 5 913,13 Kč, dále zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou splátek v celkové výši 19 500 Kč a dále zaplacení kapitalizovaného úroku vyčísleného za období od 19. 1. 2022 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny v částce 15 674,50 Kč a úroku z prodlení v částce 6 434,35 Kč vyčísleného do 11. 7. 2023. Dále žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že vedle toho žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČ: IČO, smlouvu o úvěru číslo hodnota, kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost právnická osoba. žalované částku 27 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, což stvrdila podpisem smlouvy. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce celkem částku 60 960 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, a to jednak jistinu úvěru ve výši 27 000 Kč, úrok v částce 6 291 Kč a dále částku 2 829 Kč spočívající v úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částku 5 670 Kč jako úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, a to vše ve 20 pravidelných měsíčních splátkách po 3 048 Kč se splatností poslední splátky dne 17. 11. 2020. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná po uzavření smlouvy zaplatila na tento úvěr částku 52 163 Kč. Žalobkyně se pak podanou žalobou domáhá zaplacení nároků vůči žalované vzniklých z této smlouvy v souhrnné částce 12 513,30 Kč, které sestávají z nesplacené jistiny v částce 4 613,97 Kč, dále nesplaceného smluvního úroku v částce 189,65 Kč, nesplacené úhrady za poskytnutí úvěru v částce 2 766,11 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce 409,11 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště v částce 818,15 Kč, dále zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou splátek v celkové výši 3 716,31 Kč a dále zaplacení kapitalizovaného úroku vyčísleného za období od 18. 11. 2020 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny v částce 4 108,65 Kč a úroku z prodlení v částce 1 433,61 Kč vyčísleného do 11. 7. 2023. Obě tyto pohledávky za žalovanou přitom žalobkyni byly postoupeny původní věřitelkou tj. společností právnická osoba. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum, přičemž tato změna v osobě věřitele byla žalované oznámena písemně. Žalovaná žalobkyni dosud ničeho dalšího neuhradila, ač k tomu byla žalobkyní před podání žaloby ještě vyzvána upomínkou.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. K jednání nařízenému na den 20. června 2024 se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto podle věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o úvěru číslo hodnota ze dne datum ze smlouvy o úvěru číslo hodnota ze dne datum, smluvních podmínek smlouvy o úvěru, dopisu společnosti právnická osoba. žalované ze dne datum - oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnosti právnická osoba. a žalobkyní dne datum, přílohy číslo 1 k této smlouvě o postoupení pohledávek - seznamu postoupených pohledávek, dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 17. 10. 2023 - výzvy před podáním žaloby spolu s poštovním podacím lístkem ze dne 17. 10. 2023, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost v dalším odkazuje.

5. Soud proto dospěl k závěru, že společnost právnická osoba. a žalovaná v souladu s ust. , (dále jen „ “) uzavřely ve dvou případech smlouvu o úvěru, když společnost právnická osoba. se zavázala na základě těchto smluv poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další služby a dohodnutý úrok. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení tohoto zákona ze strany žalobkyně.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V daném případě žalobkyně na výzvu soudu k posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr uvedla, že tato schopnost byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. K tomu uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovanou. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne datum a ze dne datum. Žalovaná v žádosti ze dne datum uvedla, že je od 13. 6. 2016 zaměstnána na dobu neurčitou společnosti právnická osoba, že výše jejích měsíčních příjmů činí celkem 20 221 Kč a výše jejích měsíčních výdajů činí 30 041 Kč a že výše měsíčního příjmu osoby žijící se žalovanou ve společné domácnosti činí 19 871 Kč, tedy výše měsíčních příjmů celé domácnosti činí celkem 40 092 Kč. V žádosti o úvěr ze dne datum žalovaná obdobně uvedla, že od datum je zaměstnána u společnosti právnická osoba přičemž výše jejích měsíčních příjmů činí celkem 18 421 Kč, výše jejích měsíčních výdajů činí 20 929 Kč, výše měsíčního příjmu osoby žijící se žalovanou ve společné domácnosti činí 19 243 Kč a že výše měsíčních použitelných příjmů celé domácnosti činí celkem 16 735 Kč. S ohledem na informace, které žalovaná uvedl, a které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovanou splácet úvěr ve výši 36 000 Kč měsíčně splátkou 4 064 Kč, respektive schopnost splácet úvěr ve výši 27 000 Kč s měsíční splátkou 3 048 Kč je dostatečná.

10. S výše uvedeným závěrem soud nesouhlasí. Smyslem zákona o spotřebitelském úvěru, resp. Směrnice není jen mechanický sběr dat o žadateli, neboť ten má být základem pro následnou a nejdůležitější činnost, která je smyslem celé úpravy. Tím je vyhodnocení situace žadatele, tedy posouzení jeho úvěruschopnosti. Dle názoru soudu toto právní předchůdkyně žalobkyně provedla nesprávně. Soud zastává názor, že do „použitelného příjmu pro splácení úvěru nelze započítat příjmy všech osob v domácnosti, ale tyto se v konečném posouzení projeví pouze tak, že tyto osoby snižují výdaje žadatele o úvěr na chod společné domácnosti. V žádosti o úvěr ze dne datum žalovaná uvedla výši měsíčních výdajů domácnosti 30 000 Kč, příjem žalované, jakož i příjem další osoby žijící se žalovanou ve společné domácnosti činil zhruba shodně 20 000 Kč. Soud má proto za to, že výdaje domácnosti se dělí mezi tyto 2 osoby rovným dílem, a tedy na žalovanou připadala z těchto výdajů zhruba měsíčně částka 15 000 Kč. Jestliže měsíční splátka poskytovaného úvěru měla činit částku přesahující 4 000 Kč, pak žalované měsíčně zbývala rezerva pouze 1 000 Kč, která se soudu jeví nedostatečná pro krytí nahodilých výdajů, respektive nedostatečná pro tvorbu rezerv pro tyto nahodilé výdaje, nebo výpadky příjmů (například z důvodu nemoci apod.). Obdobně to pak platí i pro úvěr poskytnutý žalované na základě smlouvy ze dne datum.

11. Za té situace proto žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž uzavřená smlouva je neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-12/04, EU:C:2006:443). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/87, ECLI:EU:C:1978:49). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. , který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje také již jen odkázat.

12. Tedy za situace, kdy smlouva uzavřená se žalovanou jako platná neobstojí, je plnění poskytnuté na základě této smlouvy nutno posoudit a případně též vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, tj. žalovaná je (byla) povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru číslo hodnota ze dne datum byla žalované poskytnuta částka 36 000 Kč a na základě smlouvy o úvěru číslo hodnota ze dne datum byla žalované poskytnuta částka 27 000 Kč, tedy celkem částka 63 000 Kč a žalovaná z titulu plnění na tyto smlouvy již právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku 69 863 Kč, pak tímto plněním pohledávka vzniklá z titulu bezdůvodného obohacení zcela zanikla a tudíž zde neexistuje žádný dluh, který by jako důvodný nárok z této smlouvy mohl být právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností právnická osoba. žalobkyni postoupen a posléze soudem přiznán. Pak ovšem nezbylo, než podanou žalobu zcela zamítnout, přičemž za tohoto stavu věci je pak také již zcela bezpředmětné se zabývat čímkoliv dalším, co bylo žalobkyní případně dále v řízení tvrzeno a prokazováno.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle s přihlédnutím k tomu, že v řízení plně úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.