Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 12/2024-41
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, 602 00 Brno - Trnitá zastoupená advokátem Mgr. Markem Indrou sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 24 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, tj. 22 % z částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , tj. 22 % z , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČ IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdce“), jednal s žalovaným o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejím základě poskytl žalovanému peněžní prostředky v žalované výši, a to dvěma platbami bezhotovostně na účet žalovaného, ale smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem dne datum.
2. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
4. Z listiny nazvané oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a doručenky ze stejného dne bylo zjištěno, že na žalobkyni přešla pohledávka za žalovaným.
5. Z výpisu z běžného účtu č. č. účtu ze dne datum soud zjistil, že z dotčeného účtu odešla dne datum na účet č. č. účtu částka částka.
6. Z výpisu z běžného účtu č. č. účtu ze dne datum soud zjistil, že z dotčeného účtu odešla dne datum na účet č. č. účtu částka částka.
7. Z listiny: „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalovanému byla zaslána dne datum předžalobní výzva (doručenka ze stejného dne).
8. Z odpovědi Air bank a.s. ze dne datum soud zjistil, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaný, a že na tento účet byla dne datum připsána částka částka pod VS var. symbol z účtu č. č. účtu od „právnická osoba S.R.O.“, a dne datum částka částka pod VS var. symbol z účtu č. č. účtu od „právnická osoba S.R.O.“.
9. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný neodporoval, soud vzal za své zjištění, že žalovaný uhradil žalobkyni částka ke dni podání žaloby.
10. Soud neprováděl důkazy listinami: dílčí smlouva o postoupení pohledávek č. hodnota ze dne datum a Smlouva o postoupení pohledávky ze dne datum, neboť pro rozhodnutí byly bez významu.
11. Soud učinil následující pro věc rozhodný skutkový závěr:
právní předchůdce žalobkyně převedl peněžní prostředky ve výších částka a částka na účet žalovaného, a to bez doloženého právního důvodu (existenci smlouvy o úvěru žalobkyně neprokázala), avšak dle žalovaným nesporovaného tvrzení žalobkyně tak její právní předchůdce učinil z důvodu spočívajícího ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaný uhradil žalobkyni zpět částka.
12. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, chtěl smlouvu o úvěru uzavírat v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný by ji uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo by se tedy o spotřebitelskou smlouvu (žalovaný nikterak nerozporoval tvrzení žalobkyně, že peníze žalovanému posílal její právní předchůdce na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru). Tím se tak na věc neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Pro aplikaci těchto norem totiž není rozhodná skutečnost, že žalovaná smlouvu nedohledala, neboť sama uvedla, že na základě takové smlouvy plnila. Nedohledání smlouvy potom může mít odraz v důkazní nouzi ohledně jiných skutečnosti (tj. vycházejících z obsahu smlouvy), nikoli však co do povahy právního jednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (podnikatel a spotřebitel). Ostatně i skutkový stav založený původně smlouvou posléze posouzenou jako absolutně neplatnou (ex tunc) se následně podřazuje ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru věnujícím se bezdůvodnému obohacení a ochraně spotřebitele.
18. Soud se tedy zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky, a zda (a v jaké výši) žalovaný peněžní prostředky žalobkyni zpět uhradil.
19. Na podkladě všech shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na plnění od žalovaného, které vychází z bezdůvodného obohacení žalovaného, a to podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalovaného částky částka a částka, přičemž žalovaný žalobkyni zpět uhradil částka.
20. Soud tedy vyhověl žalobě co do částky částka, jak je uvedeno ve výroku II. Zamítl však žalobu jednak co do částky částka (v tomto rozsahu žalovaný žalobkyni hradil) a jednak co do úroků z prodlení. Ohledně úroků z prodlení soud uzavřel, že nebylo prokázáno, že žalobkyní tvrzené jednání, které směřovalo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřením takové smlouvy skutečně skončilo. Tedy není postaveno najisto, zda smlouva byla vůbec uzavřena. Vycházejíc z takové situace (nedohledání smlouvy o úvěru) sama žalobkyně ani netvrdila, že by právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného a žádala jen vydání obohacení žalovaného spolu s úrokem z prodlení počítaného od výzvy k plnění. Soud však v té souvislosti konstatuje, že postavení spotřebitele při vracení jistiny domnělého úvěru (tedy spotřebitele bezdůvodně obohaceného z důvodu neprokázání uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na kterou však bylo plněno) ve srovnání s postavením kontrahentů smluv absolutně neplatných z důvodu nikoli řádného zkoumání úvěruschopnosti nemá být jen z tohoto důvodu horší. Přiznání úroků z prodlení žalobkyni postavené jen na skutečnosti bezdůvodného obohacení (jako je tomu v nynější věci) a bez zřetele k okolnostem vzniku bezdůvodného obohacení, stále však v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, by obcházelo smysl tohoto zákona, čímž je ochrana slabší strany spotřebitelského úvěru projevující se například nemožností dostat se do prodlení s vracením jistiny (byť nejčastěji v důsledku absolutně neplatných smluv).
21. V rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je (mimo jiné) zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).
22. V poměrech nynější věci to znamená, že žalovaný se dostane do prodlení s plněním povinnosti uložené mu tímto rozsudkem ve výroku II nejdříve ve chvíli, kdy mu marně uplyne lhůta k plnění v tomto výroku daná. Z tohoto důvodu soud nevyhověl žalobě v rozsahu nároku na úroky z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, a nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou i v tomto rozsahu zamítnout.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšnější o 22 % (žalobkyně požadovala včetně příslušenství částka/bylo jí přiznáno částka; od úspěchu žalobkyně 61 % soud odečetl úspěch žalovaného 39 %, rozdíl činí 22 %) nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka (tj. 22 % z částka). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby), tj. 3 x částka, tři paušální náhrady výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.