Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 114/2024-16
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci
žalobkyně: Home Credit a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, LL.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 66 512,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 060 Kč s 14,75 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 26 060 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 40 452,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 956,01 Kč, s 15 % ročním úrokem z částky 65 482,30 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 204,01 Kč od 25. 1. 2024 do 15. 4. 2024, s 14,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 40 452,30 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 060 Kč s 14,75 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 26 060 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 40 452,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 956,01 Kč, s 15 % ročním úrokem z částky 65 482,30 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 204,01 Kč od 25. 1. 2024 do 15. 4. 2024, s 14,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 40 452,30 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 66 512,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 956,01 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 65 482,30 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 204,01 Kč od 25. 1. 2024 do 15. 4. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 66 512,30 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný stvrdil, že se s nimi seznámil. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala dle úvěrových podmínek poskytnout ve prospěch žalovaného opakovaně peněžní prostředky do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce a žalovaný se zavázal takto poskytnutý revolvingový úvěr společnosti vrátit a zaplatit úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 70 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky, případně nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 70 000 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 43 940 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění, sjednaného v odst. 6. 1. úvěrových podmínek, zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 1. 2024. Jelikož žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 66 512,30 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 65 482,30 Kč a z nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč (účelně vynaložené náklady vynaložené žalobkyní na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provozní náklady a náklady na systém správy pohledávek). Příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 11 956,01 Kč za dobu od 11. 1. 2024 do 15. 4. 2024 sazbou 27,88 % ročně z částky 65 482,30 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 204,01 Kč za dobu od 25. 1. 2024 do 15. 4. 2024 sazbou 14,75 % ročně z částky z jistiny a poplatků.
3. Usnesením, č. j. spisová značka ze dne datum, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet.
4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že způsob získání informací o schopnosti žalovaného splácet úvěr, je obsažen v Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta, v Kartě klienta a MLS je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Do výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuelně jím vyživovaných dětí (poměrné části), spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu domácnosti se kromě splátky schváleného úvěru započítávají minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, včetně vyživovaných dětí a velikosti obce a dále celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd. Dle výpočtu MLS klienta započítaný maximální příjem klienta z žádosti činil 25 000 Kč, výdaje činily: životní minimum klienta 3 860 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI mimo právnická osoba 8 600 Kč, výše splátky schváleného úvěru 2 132 Kč a zbývající MLS klienta představuje částku 10 408 Kč. Dle výpočtu MLS domácnosti započítaný maximální příjem klienta z žádosti činil 25 000 Kč. Výdaje činily: splátky jiným společnostem z NRKI mimo právnická osoba 8 600 Kč, normativní výdaje na bydlení 2 779 Kč, životní minimum členů domácnosti 3 860 Kč, výše splátky schváleného úvěru 2 132 Kč, zbývající MLS domácnosti představuje částku 7 629 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen. O řádném posouzení úvěruschopnosti svědčí skutečnost, že žalovaný žalobkyni hradil splátky po dobu delší než rok a půl od dubna 2022 do prosince 2023. Na základě těchto zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného schopného splácet předmětný úvěr.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný zavřeli dne datum, prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, Smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota. Výše úvěrového rámce činila 70 000 Kč, roční úroková sazba činila 27,88 %, RPSN 31,74 % a výše měsíční splátky činila 3,05 % z úvěrového rámce, tj. 2 132 Kč. Celková částka splatná spotřebitelem činila 80 572 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti právnická osoba. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci (ze smlouvy č. hodnota ze dne datum). Žalovaný porušil svou povinnost hradit svůj závazek řádně a včas ve sjednaných splátkách. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku ve výši 70 00 Kč a uhradil částku ve výši 43 940 Kč (z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Z tohoto důvodu žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 1. 2024 (z výzvy ze dne 10. 1. 2024). Výzvou ze dne 1. 2. 2024 byla žalovaný vyzván k zaplacení dluhu (z výzvy, z poštovního podacího archu).
7. Z „Karty klienta“ soud zjistil, že žalovaný uvedla, že je rozvedený, bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost. Měsíční příjem žalovaného činí 25 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 8 000 Kč.
8. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
11. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
13. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
14. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.
15. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.
16. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, ale tuto skutečnost neprokázala. Žalobkyně vycházela toliko z údajů uvedených v Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik a Úvěrové zprávy, které uvedl sám žalovaný. K těmto svým tvrzením ovšem nepředložila žádné důkazy o skutečných příjmech a výdajích žalovaného (pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na energie, bydlení apod.), na základě nichž posuzovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá citované ustanovení. Z těchto důvodů soud nepovažuje za prokázané, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť finanční poměry žalovaného zůstaly pouze v rovině tvrzení.
17. Z toho důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru s odkazem na výše citovanou judikaturu. Požadovaná plnění z titulu smlouvy (včetně poplatků, nákladů na vymáhání a úroků) považoval za nedůvodná. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.
18. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 70 000 Kč, kterou žalovaný od žalobkyně načerpal, odečetl částku, kterou již žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 43 940 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 26 060 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 26 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 060 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 26 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 4. 2024, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná pro porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci, při zohlednění zamítnuté části nároku a dalších zamítnutých úroků, vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu mu žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.