Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 29/2024-50
Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČ Anonymizováno
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupený advokátem Anonymizováno
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno
bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 28 805,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 6 917,92 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 917,92 Kč ve výši 15 % p.a. od 17. 11. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 21 888 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 917,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 802,57 Kč, úrok 15 % p.a. z částky 10 917,64 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 11 678,50 Kč od 12. 7. 2023 do 16. 11. 2023 a z částky 3 999,72 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 6 917,92 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 917,92 Kč ve výši 15 % p.a. od 17. 11. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 21 888 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 917,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 802,57 Kč, úrok 15 % p.a. z částky 10 917,64 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 11 678,50 Kč od 12. 7. 2023 do 16. 11. 2023 a z částky 3 999,72 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky 28 805,92 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 24.2.2021 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba. a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalované poskytnuta právním předchůdcem žalobce finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli kromě jistiny i úrok v pevné výši 1 444 Kč a částku ve výši 11 444 Kč (úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, poplatek za hotovostní splácení v místě bydliště ve výši 2 700 Kč), tj. celkem 27 888 Kč, a to formou 114měsíčních splátek po 1 992 Kč, splatnost poslední splátky tak připadla na den 24.4.2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední splátky, vzniklo právo právního předchůdce žalobce na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ze strany žalované byla naposledy uhrazena dne 1.12.2022 částka ve výši 40,08 Kč. Dlužná částka tak činila na jistině 10 917,64 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 760,86 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 219,93 Kč, na úhradě za administrativní činnost 989,96 Kč, úhradě za hotovostní splácení ve výši 1 917,53 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost s účinností ke dni 7.8.2023. Změna v osobě věřitele byla žalované dopisem oznámena. Původní věřitel, právnická osoba., jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, konkrétně pracovní smlouvou a výpisem z bankovního účtu. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 24.2.2021 (dále jen „Žádost“) a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmů žadatele“. V Žádosti žalovaná uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou s měsíčním příjmem 8 835 Kč, výše jejích měsíčních výdajů činí 5 478 Kč. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce poukázal i na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 o.z., která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaná na svůj dluh – přes předžalobní výzvu nijak neplnila.
2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce a žalovaná byli usnesením soudu ze dne 23.2.2024 vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jejich osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byli poučeni podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Zástupce žalobce a žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslali své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Žádosti o úvěr ze dne 24.2.2021, Smlouvou o úvěru uzavřenou dne 24.2.2021 mezi společností právnická osoba. a žalovanou měl soud prokázáno, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala v souvislosti s tímto úvěrem zaplatit pevný úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, poplatek za hotovostní splácení v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. V rámci smlouvy o úvěru je ujednání o úroku z úvěru na prvé straně smlouvy pevnou kapitalizovanou částkou, na straně druhé předtištěné smlouvy – předtištěné ještě drobnějším písmem než strana první – úrok ve výši 15 % p.a. V žádosti o úvěr – který je formulářového typu a převážně s možností označování křížkem do příslušného políčka – žalovaná uvedla, že je zaměstnaná, její mzda činí 8 835 Kč měsíčně, pravidelné měsíční výdaje tvoří bydlení, energie ve výši 1 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 3 860 Kč, srážky ze mzdy činí 618 Kč, po uhrazení měsíčních výdajů ve výši 5 478 Kč zůstává jako použitelný měsíční příjem částka 3 357 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost. K žádosti byl doložen pouze občanský průkaz, pracovní smlouva, výpis z bankovního účtu. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že byla sjednána práce v rozsahu 25 hodin týdně za hrubou mzdu 13 140 Kč. Z výpisu z účtu vyplývá, že byl omezen pouze na příchozí platby, kdy žalovaná pobírala nemocenské dávky ve výši 8 835 Kč měsíčně, byly jí prováděny exekuční srážky. Transakční historií bylo prokázáno, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce celkem částku 8 082,08 Kč, přičemž ve sjednané výši uhradila pouze první splátku. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 1.11.2023 spolu s podacím lístkem, kde byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové částky 34 471,22 Kč ve lhůtě do 16.11.2023.
5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023, s účinností ke dni 7.8.2023, spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem postupníka ze dne 15.8.2023.
6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
12. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaná obdržela úvěr ve výši 15 000 Kč, který se s poplatky zavázala zaplatit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně neplnila – když uhradila ve sjednané výši pouze první splátku. Sám žalobce tvrdí, že posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce s kladným výsledkem bylo provedeno na základě údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, k níž žalovaná doložila pracovní smlouvu a výpis z účtu. Z této žádosti vyplývá (po úhradě nákladů) výše použitelných měsíčních příjmů 3 357 Kč, po odečtení nové splátky však zůstává pouze částka 1 365 Kč, přičemž právní předchůdce žalobce nijak neověřoval na straně žalované ani její faktické výdaje na bydlení, samotné živobytí, její způsob nakládání s finančními prostředky, z náhledu výpisu z účtu žalované byly patrné pouze příchozí nemocenské dávky. Posouzení schopnosti žalované splácet úvěr tedy zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru.
16. Lze odkázat i na předchozí právní úpravu, kdy primárním cílem § 9 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 30.11.2016) je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Zákonem č. 43/2013 Sb. byla do HYPERLINK "aspi://module='ASPI'&link='145/2010%20Sb.%25239'&ucin-k-dni='30.12.9999'" § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru doplněna poslední věta, podle níž smí věřitel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Současně byla zavedena soukromoprávní sankce pro případ porušení této povinnosti v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jak uvádí důvodová zpráva k zákonu č. HYPERLINK "aspi://module='ASPI'&link='43/2013%20Sb.'&ucin-k-dni='30.12.9999'" 43/2013 Sb. , doplnění této věty představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je vždy třeba brát v potaz pouze ekonomickou možnost spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splatit sjednanými splátkami.
17. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18 , jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalované, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 6 917,92 Kč, tj. 15 000 Kč mínus žalovanou zaplacených celkem 8 082,08 Kč. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout. Jelikož žalované byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění do 16.11.2023 (viz. dopis ze dne 1.11.2023), tato se dostala do prodlení nejdříve dnem 17.11.2023, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. od 18.11.2023 do zaplacení a nikoliv dříve.
19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy však neúspěch žalobce nepřevýšil jeho úspěch, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný
podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.