Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 390/2023-49
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
zastoupená advokátem Anonymizováno
sídlem Anonymizováno Anonymizováno
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno
bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 88 680,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 58 600,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 58 600,16 Kč od 17.6.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 15 076,63 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 73 676,79 Kč od 1.2.2023 do 16.6.2023 do zaplacení, a z částky 15 076,63 Kč od 17.6.2023 do zaplacení, částku 8 650,98 Kč, částku 4 120,25 Kč, částku 265 Kč a částku 14 738,59 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 14 738,59 Kč od 11.8.2023 do zaplacení a úrok ve výši 15,00 % ročně z částky 73 676,79 Kč od 4.5.2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 994,75 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 58 600,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 58 600,16 Kč od 17.6.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 15 076,63 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 73 676,79 Kč od 1.2.2023 do 16.6.2023 do zaplacení, a z částky 15 076,63 Kč od 17.6.2023 do zaplacení, částku 8 650,98 Kč, částku 4 120,25 Kč, částku 265 Kč a částku 14 738,59 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 14 738,59 Kč od 11.8.2023 do zaplacení a úrok ve výši 15,00 % ročně z částky 73 676,79 Kč od 4.5.2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 994,75 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 88 680,38 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 30.8.2020 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba bd Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno adresa, Francie smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr. Na základě uzavřené smlouvy byla žalované poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 70 000 Kč, když mohla čerpat až do maximálního úvěrového rámce 500 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaného pojištění splácet formou pravidelných měsíčních splátek se splatností 1. splátky ke dni 17.10.2020 a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Doporučená měsíční splátka úvěru byla stanovena ve výši 4 500 Kč, minimální stanovená měsíční splátka představovala 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně pak 500 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovanou byla vyčerpána částka ve výši 182 431,16 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně a sazba RPSN byla ve výši 27,72 % ročně. Ke schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že v samotné žádosti o úvěr je uvedeno, že žalovaná v době uzavření smlouvy pobírala mzdu ve výši 18 000 Kč, přičemž výše jejích měsíčních výdajů činila 5 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala finanční situaci žalovaného a tohoto prověřovala v dostupných bankovních i nebankovních registrech. Žalobkyně uvedla, že žalovaná právnímu předchůdci uhradila celkem částku 123 831 Kč, svým jednáním však porušila povinnost pravidelně a včas hradit měsíční splátky vyčerpané výše úvěru. Z výše uvedeného důvodu právní předchůdce žalobkyně prohlásil na základě odstoupení od úvěrové smlouvy poskytnutý úvěr ke dni 31.1.2023 za splatný. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byla dne 16.2.2023 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek a to s účinností ke dni 22.2.2023. Celková hodnota pohledávky se skládá z nesplacené jistiny ve výši 73 676,76 Kč, žalobkyně dále požaduje částku 8 050,98 Kč představující nesplacený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků, a to za období od 9.8.2022 do 1.2.2023, částku 740 Kč představující nesplacenou smluvní pokutu, dále pak nesplacené poplatky za odeslání písemných upomínek žalované ve výši 600 Kč a úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 265 Kč. Zároveň se žalobkyně domáhá zaplacení částky 14 738,59 Kč představující smluvní pokutu z nesplacené jistiny v sazbě 0,1 % denně za období od 21.1.2023 do 10.8.2023. Současně se žalobkyně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny, úroku ve výši 15,00 % ročně z nesplacené jistiny a zákonného úroku z prodlení ze smluvní pokuty ve výši 14 738,59 Kč. Žalobkyně uvedla, že dlužná částka nebyla žalovanou zaplacena ani poté, co mu byla zaslána předžalobní upomínka.
právnická osoba výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě, a aby uvedla, kdy a jakým konkrétním způsobem posoudila úvěruschopnost žalované, na základě jakých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalované prověřována, kým a s jakým výsledkem, a aby ke svému tvrzení žalobkyně označila a předložila důkazy, přestože byla poučena o tom, že ohledně existence povinnosti žalované uhradit žalobkyní požadované částky s příslušenstvím nese důkazní břemeno žalobkyně, jinak se v této části může vystavit nepříznivému rozhodnutí ve věci, žalobkyně pouze uvedla, že v samotné žádosti o úvěr je uvedeno, že žalovaná v době uzavření smlouvy pobírala příjem ze zaměstnání ve výši 18 000 Kč, přičemž výše měsíčních výdajů činila 5 000 Kč. Žalobkyně dále odkázala na dokument nazvaný Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.
3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř. , když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaná byly vyzvány, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně i žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek.
4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
5. Smlouvou o úvěru, kterou uzavřela společnost Anonymizováno právnická osoba Anonymizováno adresa, Francie s žalovanou dne 30.8.2020, měl soud prokázáno, že žalovaná sjednala s výše uvedenou společností úvěrový rámec ve výši 70 000 Kč, když mohla čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. Bylo dohodnuto, že žalovaná bude úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek s tím, že minimální měsíční splátka měla představovat 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíce, nejméně však 500 Kč, přičemž roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % a RPSN ve výši 27,72 % ročně. Smluvní strany se dohodly, že v případě porušení povinnosti zaplatit jakoukoliv splátku dle uzavřené smlouvy řádně a včas, bude žalovaný jako dlužník povinen věřiteli zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % a to za každý den prodlení a současně bylo dohodnuto, že náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku činí částku 600 Kč.
6. Výpisem z úvěrového účtu žalované měl soud prokázáno, jakým způsobem žalovaná peněžní prostředky čerpala a jakým způsobem je splácela.
7. Listino u ze dne 27.12.2022 bylo žalované oznámeno odstoupení od úvěrové smlouvy z důvodu prodlení se splácením úvěru, a to ke dni 31.1.2023.
8. Dopisem ze dne 24.2.2023 byla žalovaná vyrozuměna o tom, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou byla na základě smlouvy ze dne 16.2.2023 postoupena žalující společnosti.
9. Před podáním žalobního návrhu byla žalované listino u ze dne 5.6.2023 zaslána předžalobní výzva s požadavkem žalobkyně na úhradu dlužné částky do 16.6.2023.
10. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce ujednat úroky.
12. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.
13. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.
17. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 58 600,16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z výše uvedené částky od 17.6.2023 do zaplacení je důvodný, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná obdržela platební kartu s úvěrovým rámcem ve výši 70 000 Kč, když mohla čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč a zároveň se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, tak jak je uvedeno v uzavřené smlouvě. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru (§ 75 a § 76) byla žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo její povinností ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.
24. V souzené věci žalobkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovanou. Žalobkyně přes poučení soudu a výzvu k doplnění skutkových tvrzení a označení a předložení důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, v doplňujícím podání sdělila, že úvěruschopnost žalované byla posuzována toliko na základě údajů sdělených žalovanou, popřípadě lustrací z veřejně dostupných databází. Z tvrzení žalobkyně uvedeným v žalobě nevyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalované měla žalobkyně k dispozici, nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalované, přičemž nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, zda pracovní poměr sjednaný v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru byl uzavřen na dobu určitou či na dobu neurčitou a zda zejména v době, kdy měla žalovaná žalobkyni úvěr splatit, by její pracovní poměr trval. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalované neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalované, tedy posoudit to, zda jí zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z výše uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně se úvěruschopností žalované zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitelky, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jejích životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalované, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by žalobkyně zohlednila získané konkrétní informace o situaci žalované.
25. Soud nepřehlíží, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu je nutno vidět, že důsledku nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.
26. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když důsledkem uvedeného postupu je absolutní neplatnost smluv a nárok žalobkyně vůči žalované bylo třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a dosud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalované bylo poskytnuto finanční plnění v částce 182 431,16 Kč, a protože žalovaná na tento úvěr zaplatila 123 831 Kč, bylo žalované uloženo, aby žalobkyni zaplatila částku 58 600,16 Kč. Protože žalované byla žalobkyní v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění do 16.6.2023, dostala se žalovaná do prodlení dnem 17.6.2023. Žalované bylo proto v souladu ze shora citovanými ustanoveními a podle nař. vl. č. 351/2013 Sb. uloženo, aby žalobkyni zaplatila i zákonný úrok z prodlení od 17.6.2023 do zaplacení. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení v celém rozsahu žalobkyni vydala, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky 58 600,16 Kč, když ve zbývající části návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl.
27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci. Žalobkyně byla sice úspěšná v rozsahu 66 %, avšak neúspěch žalobkyně byl v rozsahu 34 %, tedy celkový poměr úspěchu neúspěchu žalobkyně ve věci představuje 32 %. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s jejím právním zastoupením, a to za odměnu za 2,5 úkonu po 4 660 Kč podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. , v platném znění a dále 3x paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl č. 177/1996 Sb. , v platném znění. Odměnu a náhradu hotových výdajů bylo třeba podle § 137 odst. 3 o.s.ř. povýšit o 21 % DPH. Na nákladech řízení byla dále přiznána částka 3 537 Kč za zaplacený soudní poplatek podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak představuje částku 18 733,50 Kč. Protože žalobkyně byla úspěšná pouze v rozsahu 32 %, byla jí na nákladech řízení přiznána částka 5 994,75 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.