Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 111/2024-75

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Jakšičovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno

sídlem Anonymizováno

zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Šmídou

sídlem AnonymizovánoAnonymizováno

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne 21. 12. 1983

bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 814,41 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, ve výši 14 % ročně od 1. 7. 2022 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla hodnota a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 185,59 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, ve výši 14 % ročně od 1. 7. 2022 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla hodnota a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a dále souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok) ve výši 774,41 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 814,41 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, ve výši 14 % ročně od 1. 7. 2022 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla , hodnota, a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 185,59 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, ve výši 14 % ročně od 1. 7. 2022 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla , hodnota, a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a dále souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok) ve výši 774,41 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti Anonymizováno Anonymizováno.AnonymizovánoAnonymizováno (a potažmo právnická osoba) podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně právnická osoba uzavřel s žalovanou dne 13. 1. 2006 smlouvu o půjčce č. tel. číslo. Na jejím základě poskytl žalované částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč v 52týdenních splátkách s poslední splátkou splatnou dne 12. 1. 2007. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když do dnešního dne uhradila na svůj dluh toliko částku 9 158,59 Kč. Dluží tak na jistině částku 15 000 Kč a na souhrnném poplatku představujícím kapitalizovaný úrok zbývající částku 774,41 Kč. Žalovaná dluh neuhradila i přes předžalobní upomínku, kterou ji zaslala žalobkyně po postoupení pohledávky.

2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. , (dále jen ) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek ( ). Žalovaná se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

právnická osoba dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to konkrétně ze smlouvy o půjčce č. tel. číslo, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaná dne 13. 1. 2006 uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně půjčil žalované v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč, to vše v hotovosti v 52 týdenních splátkách ve výši 480 Kč počínaje sedmým dnem po uzavření smlouvy s tím, že poslední 52. splátka bude splatná dne 12. 1. 2007. Žalovaná uhradila na výše uvedený závazek částku 9 158,59 Kč. Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupil svoji pohledávku za žalovanou na společnost Anonymizováno a tato společnost smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byl vyzvána k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 11. 9. 2023, která byla žalobkyní předložena včetně dokladu o odeslání.

4. Po právní stránce soud věc posoudil v souladu s ust. , (dále jen „o. z.“) dle ust. , (dále jen „obč. zák.“), podle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ust. obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. Podle obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle , 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ust. obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle ust. , 2 obč. zák. může věřitel svoji pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přecházejí i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

5. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o půjčce, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. ). V dané věci se podle uzavřené smlouvy vázala k povinnosti žalovaného vrátit půjčku též povinnost zaplatit souhrnný poplatek. Již ze samotného označení poplatku jako „souhrnný poplatek“ plyne, že se skládá z více nároků na poplatky, avšak smlouva o půjčce vůbec neuvádí, o jaké jednotlivé poplatky (a za co) by se mělo jednat. Není tedy zřejmé, zač má smluvní strana poplatky platit, anebo zda se ve skutečnosti jedná o kapitalizovaný úrok, jak tento souhrnný poplatek označuje žalobkyně v žalobě. Je pravdou, že při peněžité půjčce bylo možno sjednat úrok (§ 658 obč. zák.) a tento kapitalizovat, jak uvádí žalobkyně, ovšem není možné sjednaný kapitalizovaný úrok skrýt pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Sjednání poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, avšak ve skutečnosti by byl úrokem za poskytnutí půjčky (tj. toliko cenou peněz bez vynaložení dalších nákladů), by představovalo obcházení zákona, což má za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 39 obč. zák. Ostatně i sama výše žalobkyní tvrzeného kapitalizovaného smluvního úroku (70 % ročně) by způsobila absolutní neplatnost tohoto ujednání podle téhož § 39 obč. zák., a to pro rozpor s dobrými mravy (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , kde byl shledán rozpor s dobrými mravy ve sjednaném úroku ve výši 60 % ročně). V každém případě se však při sjednání „souhrnného“ poplatku jedná o označení neurčité a nesrozumitelné, a tedy absolutně neplatné dle citovaného § 37 odst. 1 obč. zák., neboť není určitě a srozumitelně stanoveno, z čeho se skládá, co konkrétně jím má být placeno a žalobkyně navíc zpochybnila i to, že jde vůbec o poplatek, když dle jejích tvrzení má jít ve skutečnosti o kapitalizovaný úrok. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „souhrnný poplatek“ se bude, byť jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele by bylo zjevně nemravné. Podle aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. ze dne 1. 12. 2020 ve věci sp. zn. , nebo ze dne 20. 5. 2020 ve věci sp. zn. ), která navazuje na judikaturu Ústavního soudu (viz celá řada rozhodnutí Ústavního soudu uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv týkajících se poskytnutí peněžních prostředků (např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci) nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy je v tomtéž oddílu smlouvy o půjčce sjednáno jak poskytnutí půjčky, tak povinnost žalovaného zaplatit souhrnný poplatek v částce 9 960 Kč, a žalovaná se tamtéž zavázala zaplatit celkovou částku 24 960 Kč ve výše uvedených týdenních splátkách. Jednotlivá ujednání smlouvy o půjčce poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez sjednání souhrnného poplatku (který je však neurčitý), popř. nemravně vysokého skrytého kapitalizovaného úroku, by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalované nepůjčil, tedy neplatná je celá spotřebitelská smlouva o půjčce.

6. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného § 451 odst. 2 obč. zák. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované v hotovosti částku 15 000 Kč, žalovaná vrátila právnímu předchůdci žalobkyně na úhradu této částky celkem částku 9 185,59 Kč, a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 5 814,41 Kč (15 000 – 9 185,59). Ta byla žalobkyni přiznána výrokem I., neboť žalovaná musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni jako postupníku vydat ( obč. zák.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu ( obč. zák.), když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, je tato v souladu s (to vše v souladu s ust. o. z.). Ve zbývající části, tedy co do částky 9 185,59 Kč, byl nárok žalobkyně výrokem II. zamítnut, neboť i podle jejích tvrzení žalovaná tuto částku již právnímu předchůdci žalobkyně na úhradu poskytnuté částky 15 000 Kč zaplatila. Soud zamítl i úroky z prodlení požadované z této částky, a to vzhledem k jejich akcesoritě. Výrokem II. byl zamítnut i nárok na žalobkyní požadovaný zbytek souhrnného poplatku (který žalobkyně označila za kapitalizované úroky), a to právě vzhledem k výše podrobně popsané absolutní neplatnosti tohoto ujednání, které způsobuje neplatnost celé smlouvy. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. , (dále jen „ “).

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnějšímu žalované (srovnej součet zamítnutí částky jistiny a souhrnného poplatku oproti přiznané částce), které vzniklo právo na jejich náhradu dle poměrného úspěchu ve věci, žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.