Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 153/2023-62

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 20.242,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.150 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 16.681,69 Kč s úrokem z prodlení 15 % p. a. z částky 8.292,52 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem 15 % p. a. z částky 7.680,02 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.150 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 16.681,69 Kč s úrokem z prodlení 15 % p. a. z částky 8.292,52 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem 15 % p. a. z částky 7.680,02 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 31. 8. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20.242,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 778,14 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 811,54 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 8.292,52 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a s úrokem 15 % ročně z částky 7.680,02 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi žalovaným a společností právnická osoba., IČ: IČO, došlo dne 7. 10. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 963 Kč a paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru (zaposkytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4.900 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 929 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1.800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18.592 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1.328 Kč a poslední splátku tak byl povinen uhradit do 7. 12. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, přičemž poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 18. 12. 2021 ve výši 1.500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 7.680,02 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 612,50 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3.500 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 663,77 Kč a úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1.285,72 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Neuhrazená jistina úvěru ve výši 7.680,02 Kč se pak úročí od 8. 12. 2022 úrokem se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně (do 1. 4. 2023 kapitalizován částkou 811,54 Kč). V důsledku prodlení žalovaného vzniklo také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z jistiny úvěru ve výši 7.680,02 Kč a splatné nezaplacené částky úroku v pevné výši 612,50 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení (do 1. 4. 2023 kapitalizován částkou 778,14 Kč) a rovněž právo na úhradu smluvní pokuty 6.500 Kč sjednané ve smlouvě. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 s účinností ke dni 28. 4. 2023 postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.

3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle Soud pak podle , příp. , považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti ( ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 10. 2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným jako dlužníkem a společností právnická osoba., IČ: IČO, jako věřitelem, pod č. hodnota. Na základě smlouvy žalovaný obdržela neúčelový hotovostní úvěr ve výši 10.000 Kč sjednaný na dobu určitou s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou 15 % p. a. Tuto skutečnost žalovaný ani nezpochybňoval. Žalovaný se pak na základě smlouvy zavázal věřiteli vrátit poskytnutou částku s úrokem 963 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 4.900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 929 Kč a inkasním poplatkem 1.800 Kč, vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.328 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Smluvní strany se dále dohodly, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně 500 Kč za jednotlivou splátku.

5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen „o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 27. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 8. 12. 2023.

9. Z doložené žádosti žalovaného o úvěr ze dne 7. 10. 2021 pak soud zjistil, že žalovaný sdělil informace o své osobě tak, že je zaměstnán na dobu určitou do 30. 9. 2022, jeho příjmy činí 28.800 Kč měsíčně a měsíční výdaje činí 20.200 Kč (na bydlení 3.000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 3.900 Kč a srážky ze mzdy či výživné 13.300 Kč). Dále uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. Uvedené informace měly být podle žádosti doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalobkyně v průběhu řízení další doklady k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného soudu neposkytla.

10. Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze považovat za dostatečný a průkazný. V daném případě se předchůdce žalobkyně podle obsahu spisu sice poměry žalovaného a jeho schopností úvěr splácet zabýval, avšak nedostatečně. Pokud jde o výdajovou stránku, nebylo žádným způsobem ověřeno, že deklarované výdaje, zejm. na bydlení, odpovídají skutečnosti. Přitom výše nájemného za bydlení v nájmu ve výši 3.000 Kč je poměrně nízká a zpravidla neodpovídající obvyklé výši nájmu bytů v době uzavírání smlouvy. Ničím také nebylo specifikováno a doloženo, co představují srážky ze mzdy, a šlo-li o jiný závazek žalovaného, v jaké byl výši a proč nebyl řádně a včas uhrazen, dále zjišťování a ověřování případných dalších závazků žalovaného, a to alespoň v běžně používaných registrech apod. Rovněž nebyla v průběhu řízení žádným způsobem doložena skutečnost, zda žalovaný skutečně předložil předchůdci žalobkyně doklady k prokázání příjmů a ani soud tak neměl možnost ověřit, že deklarované příjmy korespondovaly s těmito doklady. Posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet takto zůstalo přinejmenším neúplné a závěr o dostatečné bonitě žalovaného předčasný.

11. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaný úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

12. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření spotřebitelem uváděných informací by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

13. Již na tomto základě proto soud dovodil, že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přičemž se spokojil s informacemi od žalovaného, které dále dostatečně neověřoval, a žalovanému úvěr poskytnul na základě jednoduchého výpočtu rozdílu vykázaných příjmů a deklarovaných výdajů.

14. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, podle něhož „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

15. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod.

16. V posuzované věci byla žalovanému poskytnuta částka úvěru 10.000 Kč. Z transakční historie (č. l. 19 spisu) pak vzal soud za prokázané, že žalovaný dosud uhradil částku 4.850 Kč. Soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 5.150 Kč, která představuje právě rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených splátek a ve zbytku předmětu řízení byla žaloba zamítnuta.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

19. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec.

20. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

21. V posuzované věci tedy splatnost dlužné jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran, ani rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

22. Jak již bylo uvedeno, podle citované právní úpravy určí dobu plnění soud podle možností spotřebitele (dohoda stran o době plnění tvrzena nebyla). V posuzované věci soud žalované stanovil k zaplacení přiznané částky obecnou třídenní lhůtu podle , neboť žalovaná se ve věci nevyjádřila a z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti k rozhodnutí o delší lhůtě nebo pro rozhodnutí o splátkách.

23. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

24. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena především oznámením předchůdce žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 adresovaným žalovanému. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn, nebo bylo-li postoupení pohledávky prokázáno (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , za situace, kdy žalovaný byl v řízení úspěšnější, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.