Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 11/2024-62
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 18 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 150,68 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 646,21 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 150,68 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 646,21 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 16 000 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I., II. rozsudku a smluvní pokuty ve výši 2 800 Kč s odůvodněním, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba (dále také jen „věřitel“), s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do datum, své povinnosti však nedostál, uhradil celkem částku 0 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil bez omluvy, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.
3. Soud učinil na základě skutkových zjištění učiněných z níže uvedených listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum byla mezi společností právnická osoba (dále také jen „věřitel“) a žalovaným uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace smlouva o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do datum. Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním ověřovací platby učiněné dne datum (listina smlouva o úvěru, výpis z účtu žalobkyně). Peněžní prostředky byly zaslány žalovanému převodem na účet dne datum ve výši 16 000 Kč (listina výpis z účtu žalobkyně). Právní předchůdce žalobkyně, žalobkyně i právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzývali žalovaného k úhradě dluhu (listina předžalobní upomínka, podací arch, přípis právního zástupce žalobkyně ze dne datum, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou dne datum, postoupení bylo oznámeno žalované přípisem ze dne datum (listina smlouva o postoupení pohledávek, společné prohlášení o postoupení pohledávek, přípis ze dne datum, podací arch).
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
10. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná.
11. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru tak jak tuto povinnost stanoví § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného, a tyto věrohodným způsobem i ověřila. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je tak dle ust. § 86 odst. 1 , 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ve spojení s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. K uvedenému lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dle kterého věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Žalobkyně tak zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je nutné pohlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (viz výše).
12. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je tak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, případně jejího zůstatku, s ohledem na neplatnost smlouvy však nemá nárok na sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty a další platby dle ujednání ve smlouvě. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovanému byly poskytnuty její právní předchůdkyní peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně jistinu úvěru ve výši 16 000 Kč a uhradil 0 Kč, je jeho povinností vydat bezdůvodné obohacení ve výši 16 000 Kč, a to včetně úroku z prodlení, kdy počátek úroku z prodlení, tak jak je žalobkyní uplatňován, byl shledán v souladu se zjištěným skutkovým stavem s ohledem na datum zaslání výzvy k plnění (pohledávka z bezdůvodného obohacení je splatná na výzvu věřitele). V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbývající části (úrok, smluvní pokuta) byla žaloba vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Rozdíl procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 73,10 % (86,55 % mínus 13,45 %). Příslušenství pro účely posouzení procesního úspěchu ve věci soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Náklady řízení žalobkyně činí výši 2 252 Kč (z toho 73,10 % činí 1 646,21 Kč) a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, nákladů právního zastoupení (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ) za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) po 300 Kč, hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů po 100 Kč (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ) a 21% DPH z odměny a náhrad. adresa plnění nákladů řízení (výrok III.) je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.