Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 39/2024-51
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 91.113,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.459 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6.459 Kč od 6. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 22.474,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18.537,15 Kč od 2. 5. 2022 do 5.5.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.078,15 Kč od 6. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 18.537,15 Kč od 22. 4. 2022 do zaplacení.
III. Řízení se zastavuje co do částky ve výši 1.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1.000 Kč od 19.4.2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky 1.000 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23.955 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23.955 Kč od 12. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 37.225,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39.936,36 Kč od 7. 4. 2022 do 11. 4. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15.981,36 Kč od 12. 4. 2022 do 18. 4. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14.981,36 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky 39.936,36 Kč od 28. 3. 2022 do 18. 4. 2024, s úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky 38.936,36 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.459 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6.459 Kč od 6. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 22.474,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18.537,15 Kč od 2. 5. 2022 do 5.5.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.078,15 Kč od 6. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 18.537,15 Kč od 22. 4. 2022 do zaplacení.III. Řízení se zastavuje co do částky ve výši 1.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1.000 Kč od 19.4.2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky 1.000 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23.955 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23.955 Kč od 12. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 37.225,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39.936,36 Kč od 7. 4. 2022 do 11. 4. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15.981,36 Kč od 12. 4. 2022 do 18. 4. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14.981,36 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky 39.936,36 Kč od 28. 3. 2022 do 18. 4. 2024, s úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky 38.936,36 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení.VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 28.933,49 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne 1. 6. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba. (dále jen jako právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným. Požadovala uhradit dlužnou jistinu ve výši 18 537,15 Kč, smluvní pokutu ve výši 10.396,34 Kč a plynoucí obchodní úroky a zákonné úroky z prodlení. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 62.180,50 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne datum. Žalobkyně požadovala uhradit dlužnou jistinu ve výši 39.936,36 Kč, smluvní pokutu ve výši 22.244,14 Kč a plynoucí obchodní úroky a zákonné úroky z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Podáním ze dne 25. 4. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co se týká nároku ze smlouvy o úvěru č. hodnota a soud v tomto rozsahu řízení zastavil ve výroku III. tohoto rozsudku, v souladu s ust. § 96 občanského soudního řádu .
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 23.000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru (smlouva o úvěru, doklad o proplacení peněžních prostředků, transakční historie). Bylo sjednáno, že celkovou částku žalovaný uhradí ve 48. měsíčních splátkách po 1.347 Kč. V úvěrové smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se dlužník ocitl v prodlení o délce 30 dnů (smlouva o úvěru). Dopisem ze dne 21. 4. 2022 právní předchůdce žalobkyně sdělil žalovanému zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužních částek (oznámení o zesplatnění). V úvěrové smlouvě byla sjednána sazba úroku ve výši 20,94 % ročně. Dále byla v úvěrové smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny (smlouva o úvěru). Na daný obchodní případ žalovaný uhradil částku ve výši 16 541 Kč (tvrzení žalobkyně). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek včetně oznámení o postoupení pohledávky a dokladu o odeslání (viz uvedené listin y).
6. Dále, po uplynutí čtyř měsíců, dne datum právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným další smlouvu o úvěru, č. hodnota dne datum. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 52.000 Kč, bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. V úvěrové smlouvě bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíčním poplatkem 425 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v 48. měsíčních splátkách po 3.470 Kč (smlouva o úvěru, příloha smlouvy – pojištění schopnosti splácet úvěr, doklad o vyplacení peněžních prostředků). V úvěrové smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se dlužník ocitne v prodlení déle jak 30 dnů. Byl sjednán roční úrok ve výši 21,39 % ročně. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 %, denně z dlužné nové jistiny (smlouva o úvěru, doklad o vyplacení peněžních prostředků). Právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému zesplatnění úvěru dopisem 27. 3. 2022 a vyzval žalovaného k úhradě dluhu (oznámení o zesplatnění včetně dokladu o odeslání). Aktivní legitimaci žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 společným prohlášením smluvních stran a oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání). Na daný případ žalovaný uhradil částku ve výši 28.045 Kč (tvrzení žalobkyně).
7. Usnesením soudu ze dne 20. 2. 2024 byla žalobkyně vyzvána, nechť předloží doklady, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného splácet oba shora uvedené úvěry. Žalobkyně v podání ze dne 12. 3. 2024 uvedla, že ke smlouvě č. hodnota žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobkyně potvrzení o přijetí mzdy 2, 3 a 5/2021. Z informací a dokladů od žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem činí 23.181 Kč. Z hodnocení klienta mělo být patrno, že byl zaměstnán u společnosti právnická osoba. na dobu neurčitou. Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že činí 6.463 Kč a bylo kalkulováno i životní minimum v aktuální výši 3 860 Kč. Jako důkaz předložila žalobkyně listin u „hodnocení klienta“. Dále uvedla, že byly vyžádány informace z veřejných registrů. Co se týká smlouvy č. hodnota, uvedla žalobkyně, že žalovaný předložil výpis o potvrzení přijetí mzdy 6, 7, 8, 9 a 10/2021 a bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí 25.000 Kč. Z hodnocení klienta mělo být patrno, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba. na dobu neurčitou. Výdaje byly zajištěny ve výši 7.907 Kč a bylo kalkulováno i životní minimum v aktuální výši 3.860 Kč. Nashromážděné informace o finanční situaci žalovaného byly zaznamenány v listin ě „hodnocení klienta“ a byly zjištěny informace z veřejných registrů. Žalobkyně v obou případech odkázala na smlouvy o úvěru, hodnocení klienta a potvrzení o přijetí mzdy a výpis NRKI a SOLUS. Z předložené listin y hodnocení klienta z 1. 6. 2021 ke smlouvě o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že klient má příjem ze zaměstnání ve výši 23.181 Kč měsíčně. Výdaje jsou uvedeny 3.860 Kč (životní minimum) a bydlení 2.603 Kč. Jako zaměstnavatel je uveden právnická osoba. a hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, vzdělání maturita, celkem příjmy 23.181 Kč (hodnocení klienta z 1. 6. 2021). Dále byla předložena listin listina nazvaná jako „přehled transakcí od právnická osoba“, účettel. číslo/0600, ze kterého vyplývají mzdy od právnická osoba. dne 11. 5. 2021 ve výši 23.915 Kč, dne 13. 4. 2021 ve výši 24.007 Kč, dne 9. 3.2021 ve výši 21.622 Kč a dne 10. 2. 2021 ve výši 26.275 Kč. Počáteční stav účtu byl -19.760,88 Kč a konečný stav -19.743,27 Kč za období od 1. 2. 2021 do 1. 6. 2021 (přehled transakcí). Výpis z registru SOLUS a je negativní (výpis). Z výpisu NRKI je patrné skóre 412 (výpis).
8. Co se týká úvěrové smlouvy č. hodnota, tak k této byla předložena listin listina „hodnocení klienta“ z datum. Z listin y vyplývá druh příjmu klienta zaměstnání, měsíčně částka 25.000 Kč. Jako výdaje je uvedeno 3.860 Kč (životní minimum), splátky právnická osoba. ve výši 1.347 Kč, bydlení ve výši 2.700 Kč. Je uveden hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u zaměstnavatele právnická osoba. Klient je svobodný, vzdělání výuční list, bydlí u rodičů. Celkové příjmy 25.000 Kč, celkové výdaje 7.907 Kč (hodnocení klienta). Z přehledu transakcí od právnická osoba, č. účtu č. účtu vyplývá přehled transakcí od právnická osoba., a to dne 8. 10. 2021 částka 24.511 Kč, dne 9. 9. 2021 částka ve výši 29.323 Kč, dne 9. 8. 2021 částka ve výši 27.274 Kč, dne 12. 7. 2021 částka ve výši 33.610 Kč a dne 9. 6. 2021 částka ve výši 23. 910 Kč (přehled transakcí). Výpis záznamu z registru SOLUS je negativní (Solus). Z výpisu NRKI je patrné skóre 418 (výpis). Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. (výzva z 3. 11. 2023).
9. Po právní stránce posoudil soud uzavřené smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku , kdy smlouvy byly uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.
10. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. , také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019 -103 ze dne 5. 11. 2019).
12. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení žalobkyně a z předložených listinných důkazů. Právní předchůdce žalobkyně se dostatečně nezabýval výdajovou stránkou poměrů žalovaného, když je zohledněno pouze životní minimum klienta a zřejmě žalovaným uváděný výdaj. Dále právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťoval. Tím, že právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zkoumal a neprověřil otázku výdajů žalovaného, nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedl lustraci žalovaného, byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet.
13. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-277/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno FO ve věci C-616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C-679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008/4//ES, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.
14. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.
15. S ohledem na neplatnost obou shora uvedených smluv o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.
16. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě týkající se úvěrové smlouvy č. hodnota co do poskytnuté jistiny 23.000 Kč ponížené o úhrady provedené žalovaným ve výši 16.541 Kč, tj. co do jistiny ve výši 6.459 Kč a dále přiznal z jistiny zákonný úrok za prodlení. Lhůta k plnění se u nároku z bezdůvodného obohacení řídí dle ust. § 1958 odst. 2 obč. zákoníku. Počátek prodlení je třeba odvozovat až na základě výzvy žalobkyně k plnění, žalobkyně tedy musí žalovaného o plnění nejprve požádat. Za takovou výzvu v daném v případě považuje soud oznámení o zesplatnění úvěru z 21. 4. 2022, které bylo doručeno žalovanému nejpozději dne 25. 4. 2022. Žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění do 10 dnů od odeslání. Žalovaný je tak v prodlení až od 6. 5. 2022 a soud v souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku přiznal žalobkyni právo na zákonné úroky z prodlení od 6. 5. 2022. Co se týká smlouvy č. hodnota, žalovaný obdržel jistinu ve výši 52.000 Kč a uhradil 28.045 Kč. Žalobě bylo vyhověno co do rozdílu ve výši 23.955 Kč. Splatnost závazku byla dovozena dle výzvy k úhradě, tj. zesplatňujícího dopisu z 27. 3. 2022, který byl doručen žalovanému nejpozději dne 30. 3. 2022. Byla stanovena lhůta 10 dnů k úhradě dluhu a splatnost tak nastala 11. 4. 2022. Žalovaný je proto v prodlení od 12. 4. 2022 a od tohoto data byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení v souladu se shora citovanými právními předpisy. S ohledem na výše uvedené posoudil soud další nároky uplatněné žalobou jako nedůvodné a byly soudem zamítnuty.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a nepřiznal procesně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladu řízení. Soud vycházel z toho, že žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a dle obsahu spisu mu žádné nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).