Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 285/2022-49
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 78 796,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 607,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 60 607,74 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení, a to do 21. 7. 2024.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 18 288,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 78 796,40 Kč od 16. 8. 2021 do 20. 7. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 288,66 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 663,92 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 607,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 60 607,74 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení, a to do 21. 7. 2024.II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 18 288,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 78 796,40 Kč od 16. 8. 2021 do 20. 7. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 288,66 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 663,92 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 78 796,40 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností Ferratum Bank p.l.c.) dne 16. 5. 2020 smlouvu o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru (dále jen „obchodní podmínky“). Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 78 796,40 Kč, které byly žalovanému vyplaceny převodem na účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku do 15. 8. 2021. Zbývající jistina činí 78 796,40 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 23. 9. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se k jednání nedostavili. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , dále jen o.s.ř.
3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 5. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěrový limit do výše 80 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 10,40 % měsíčně. Klient mohl úvěr čerpat opakovaně. Klient byl povinen úvěr splácet měsíční splátkami ve výši minimální splátky, která činí buď 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, nebo 1 000 Kč, podle toho, která částka je vyšší. Z dokumentu „loan application info“ a z dokumentu standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry úvěru. Z dokumentu platební informace soud zjistil, že vyčerpaná jistina ke dni 6. 5. 2021 činila 60 607,74 Kč.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a její přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z oznámení ze dne 23. 9. 2021 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z výzvy k úhradě ze dne 23. 9. 2021 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 95 003,08 Kč do tří dnů.
5. Na základě předložených listinných důkazů a provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně měl uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které mu bylo umožněno opakovaně čerpat úvěr do výše úvěrového rámce ve výši 80 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku včetně úroku prostřednictvím měsíčních splátek ve sjednané minimální výši. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaném bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. Ke dni 6. 5. 2021 činila dlužná jistina částku 60 607,74 Kč.
6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovaném poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje soudu nijak neprokázala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti smluv přihlédl přesto, že žalovaný jejich neplatnost v řízení sám nenamítl, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku.
11. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 78 796,40 Kč. Žalovaný uhradil pouze část vyčerpané jistiny. Neuhrazená jistina činí 60 607,74 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 60 607,74 Kč, tj. zbývající neuhrazenou jistinu. Ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení vyšel soud z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovaný má vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud stanovil tuto dobu v délce 4 měsíců, a proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 60 607,74 Kč až od 21. 7. 2024 do zaplacení. Ze stejného důvodu je žalovaný povinen zaplatit svůj dluh ve stejné lhůtě, a to do 21. 7. 2024.
12. Soud tak zamítl žalobu ohledně částky 18 288,66 Kč (smluvní úrok a poplatky) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 78 796,40 Kč od 16. 8. 2021 do 20. 7. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 288,66 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 78 796,40 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 60 607,74 Kč, tj. z 77 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do a zamítnuté částky v celkové výši 18 288,66 Kč tj. ze 23 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 54 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 54 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 152 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 78 796,40 Kč sestávající z částky 4 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a) , d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 , 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 21 % z částky 13 680 Kč ve výši 2 872,80 Kč. Celková náhrada nákladů řízení tak činí 19 704,80 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 10 663,92 Kč (54 % z celkové náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.