Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 36/2024-76
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno.
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno
bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 23.388,01 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o zaplacení částky 21.888,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem 1.446,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem 2.479,69 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 8.483,84 Kč od datum do zaplacení a s úrokem 15% ročně z částky 8.062,93 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o zaplacení částky 21.888,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem 1.446,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem 2.479,69 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 8.483,84 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem 15% ročně z částky 8.062,93 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 31. 8. 2023 domáhala proti žalované shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO (dále též právní předchůdce žalobkyně), uzavřela se žalovanou dne datum Smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen Smlouva), na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v den podpisu Smlouvy, v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr dle předpisu splátek a součástí této platby byla úhrada úroku v pevné výši 1.444 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru 7.350 Kč a úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1.394 Kč, včetně úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti, v místě bydliště, 2.700 Kč. Celkovou dlužnou částku 27.888 Kč se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč, s úhradou poslední splátky dne 18. 7. 2021. Žalovaná povinnosti ze Smlouvy neplnila řádně a včas a proto následujícím dnem po datu splatnosti poslední splátky, tj. datum, došlo k zesplatnění celého zbytku dluhu. Žalovaná následně na dlužnou částku naposledy uhradila dne 16. 10. 2021 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh řádně nesplácela, vzniklo právo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž požadovat úrok z neuhrazené jistiny ve výši 8.062,93 Kč od 19. 7. 2021 ve výši 15% ročně a dále též zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze Smlouvy na žalobkyni, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a to s účinností ke dni 28. 4. 2023, což bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky, ke dni sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu již žalobkyně dále ničeho neuhradila. Součástí tvrzení uvedených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyly žádné skutečnosti týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy.
Na základě dodatečné výzvy soudu žalobkyně podáním ze dne 12. 4. 2024 dotvrdila skutečnosti týkající se těchto okolností v tom smyslu, že právní předchůdce vycházel z vyplněného dotazníku žalovanou, to bylo zaznamenáno v žádosti o úvěr ze dne 18. 5. 2020 a tedy významné pro poskytnutí úvěru bylo to, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána v pracovním poměru na dobu neurčitou, s příjmem 16.078Kč, s výší měsíčních výdajů 9.750Kč, což bylo doloženo výplatními páskami a výpisem z bankovního účtu. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o údajích uvedených v žádosti a vycházel z toho, že jsou úplné, přesné a pravdivé.
Žalovaná ani přes předžalobní výzvu žalobkyni ničeho nad rámec tvrzení a doložených listin neuhradila.
2. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyjádřila, ač jí tento byl doručen dne 25. 3. 2023 (pondělí – pracovní den, § 49 odst. 4 , za použití § 57 odst. 2 o.s.ř. .).
3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom jí bylo doručováno (stejně jako návrh na vydání EPR), na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o.s.ř. Soud podle § 49 odst. 4 o.s.ř. považoval předvolání za doručené dne 25. 4. 2024 (čtvrtek, pracovní den) a protože se žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ).
4. Soud, pokud se týká dokazování, vycházel z obsahu spisu a v něm doložených a navržených listin, když zástupce žalobce po poučení podle § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. další tvrzení neměl a důkazy neoznačil, dále těmi, které byly potřebné ke zjištění skutkového stavu vyplývající z obsahu spisu (§ 120 odst. 2 o.s.ř. ), tím tak byly vyčerpány zcela důkazní návrhy žalobkyně a provedeno dokazování těmito listinami:
smlouva o úvěru včetně přílohy č. hodnota z datum, pracovní smlouva z datum, fotokopie platby – nezatříděné příjmy, dohoda o změně pracovní smlouvy z datum, výplatnice z března a června 2019, žádost o úvěr z 18. 5. 2020, smlouva o postoupení pohledávek, včetně přílohy č. hodnota ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávek z datum, tabulka umoření a předžalobní výzva z datum.
5. Soud na základě provedeného dokazování těmito listinami zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
6. Z žádosti o úvěr, že byla opatřena v Anonymizováno, dne 18. 5. 2020, podpisem žalované a osoby oprávněné jednat za právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná s uvedením osobních údajů předložila občanský průkaz a kartu pojištěnce, které byly použity pro její identifikaci, požádala o úvěr ve výši 15.000 Kč, se splatností 14 měsíčními splátkami po 1.992 Kč. Tvrdila příjem ve výši 16.078Kč, který měla doložit výplatními páskami, pracovní smlouvou a výpisem z bankovního účtu. Jako výdaje byly uvedeny bydlení, energie 3.000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 6.750Kč. Tyto údaje nebyly ničím doloženy. Žalovaná označila, že bydlí v nájmu, nebyla k tomu přiložena žádná listin listina . Je vdaná a má jednu vyživovací povinnost. Bylo uvedeno číslo osobního bankovního účtu.
K žádosti o úvěr byla doložena pracovní smlouva ze dne datum, uzavřená mezi žalovanou a společností právnická osoba., adresa s tím, že pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou, do 28. 2. 2018 a dohoda o změně pracovní smlouvy z datum, ze které soud zjistil, že změna byla provedena na dobu neurčitou.
Z výplatnic za měsíce březen a červen 2019, že žalované z příjmů byly na exekuce sráženy částky 2.681 Kč a 4.190Kč. Ze screenu obrazovky mobilu, že odesílatel právnická osoba., zaúčtoval na účet uvedený žalovanou, dne 10. 3. 2020 částku 13.526Kč, 14. 4. 2020 částku 17.150 Kč a 13. 5. 2020 částku 17.556Kč.
Ze smlouvy o úvěru a přílohy č. hodnota Předpisu splátek, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne datum, v Anonymizováno a kromě žalované Smlouvu téhož dne podepsala jméno FO, jednající za právního předchůdce žalobkyně. Na základě Smlouvy byl věřitel (právní předchůdce žalobkyně) zavázán poskytnout dlužníkovi (žalované), peněžní prostředky ve výši 15.000Kč a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně celkem hodnota.880Kč po dobu trvání spotřebitelského úvěru 14 měsíců a to ve 14 měsíčních splátkách po 1.992Kč. Součástí Smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky a to za každý den prodlení a za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v maximální výši 500Kč. Žalovaná podpisem Smlouvy potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně převzala v místě jeho bydliště a to v hotovosti, celkovou výši spotřebitelského úvěru a zavázala se ji zaplatit ve splátkovém režimu, když součástí Smlouvy byl předpis splátek, kterými se žalovaná měla při splácení úvěru řídit.
Z tabulky umoření, vztahující se ke smlouvě, že žalovaná po celou dobu trvání Smlouvy, uhradila za období od 19. 5. 2020 do 16. 10. 2021, včetně, celkem 13.500Kč.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne datum a součástí Smlouvy o postoupení pohledávek byla i příloha č. hodnota Seznam postoupených pohledávek, a v něm byla uvedena i pohledávka za žalovanou ze Smlouvy.
Z oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 odst. 1 obč. zákoníku, ze dne datum, že žalobkyně oznamuje žalované, že došlo k uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek, ze dne datum, na základě které byla pohledávka za žalovanou ze Smlouvy postoupena na žalobkyni, z právního předchůdce žalobkyně.
Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou se stručným popisem skutkového stavu a právním hodnocením, k úhradě dluhu ze Smlouvy, který činil k datu sepisu této listin y, tj. datum, celkem částku 27.963,18Kč. Nebylo zjištěno, že by žalovaná více, než bylo prokázáno, na základě listin doložených a navržených k důkazu žalobkyní, žalobkyni, či jejímu právnímu předchůdci z titulu Smlouvy plnila. Předžalobní výzva byla dle obsahu podacího lístku předána k doručení držiteli poštovní licence právnická osoba., dne datum.
7. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením Smlouvy, právní předchůdce žalobkyně žádné listin y, kromě shora označených listin na výzvu soudu nedoložil a nestalo se tak ani poté, co byl o této skutečnosti poučen zástupce žalobkyně, podle § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. . Touto nečinností si způsobila žalobkyně neunesení důkazního břemene a povinnosti tvrzení stran této části žalobních tvrzení.
8. Závazkový vztah vzniklý ze dne datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zák. č. 89/2012 Sb. , obč. zákoník (dále jen o.z.) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
9. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 86 odst. 1 ,2 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 ,2 zák. č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném, s ohledem na datum uzavření Smlouvy dne datum do datum ), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporou s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření Smlouvy.
13. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, jsou soudy povinny zjišťovat z úřední povinnosti, zda úvěrující (právní předchůdce žalobce) splnil povinnost zkoumat schopnost spotřebitele (žalované), splácet, tedy její solventnost (nález Ústavního soudu, sp.zn. III ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 2178/2018 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr, tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).
15. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 3675/2021 odstavce 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě se při absenci § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, nabízelo ust. § 2993 věta první, ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 , lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z., mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. . Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
17. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku, nebo její část, postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Podle § 1882 odst. 1 o.z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníka neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se sním jinak vyrovná.
19. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a judikatury soudu a na základě tohoto učinil následující právní závěr.
20. Co se týká aktivní legitimace žalobce pro toto řízení, má soud za to, že právní předchůdce žalobce platně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce dle § 1879 a násl. o.z., když postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Co se týká pasivní legitimace žalované, tato nerozporovala, že podepsala Smlouvu a tím potvrdila, že převzala v hotovosti částku 15.000Kč, což je dohodnutá výše spotřebitelského úvěru. Pokud se týká právního hodnocení Smlouvy, soud má za to, že Smlouva byla uzavřena v souladu s § 2395 a násl. o.z., jako smlouva úvěrová, když na základě obsahu žádosti o úvěr tento s ní smlouvu tohoto typu uzavřel. Žalovaná se zavázala uhradit takto vzniklý dluh, celkem ve výši 27.888Kč (tj. 15.000Kč jistina a zbývající částka, tj. 12.888 Kč poplatek). Informace, které žalovaná uvedla v žádosti o spotřebitelský úvěr, kterou žalovaná podepsala dne datum, soud považuje za nevyhovující a nedostatečné pro určení závěru, že v případě žalované se jedná o solventní osobu. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána, k tomu doložila pracovní smlouvu včetně jejího dodatku, že pracovní poměr má uzavřený na dobu neurčitou. Doložila také rovněž výši příjmů za období březen – květen 2020. Je zřejmé, že se jedná o screeen obrazovky mobilu a proto další údaje o tom, jak srážky z tohoto příjmu byly prováděny, zda je plněno též z různých exekučních titulů, již zjistit soudem nejde, ale žalobce doložil rovněž kopie výplatnic za období předcházející – březen 2019, červen 2019, ze kterých bylo zřejmé, že žalovaná byla zadlužena a z titulu exekučních titulů plnila v jednotlivých měsících 2.681 Kč, popř. 4.190Kč. Žalobkyně rovněž nevnímala tu skutečnost, že žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, že má založený osobní, bankovní účet, uvedla konkrétní číslo účtu, ale současně žádala, aby finanční prostředky poskytnuté ve formě úvěru, jí byly předány v hotovosti a žalovaná jednotlivé splátky rovněž v hotovosti předávala oprávněné osobě, jednající za právního předchůdce žalobkyně. Toto zjištění samo sobě nasvědčovalo tomu, že žalobkyně nemůže přijmout peněžní prostředky na účtu právě z důvodů možných exekučních titulů, tím se však právní předchůdce žalobkyně nezabýval. Právní předchůdce žalobkyně, pokud by jednal s odbornou péčí, měl si vyžádat výpis z účtů, nebo správně měl vyzvat žalovanou, aby předložila výpis z účtu za předcházející období, aby mohl zjistit průběh jednotlivých plateb, tedy výdajů a příjmů z tohoto účtu plynoucí. To se však nestalo, ani není zřejmé, že by právní předchůdce žalobkyně si vyžádal zjištění z jednotlivých, veřejně dostupných rejstříků, jako je např. SOLUS, nebo NRKI, BRKI. Právní předchůdce žalobkyně si rovněž žádným způsobem neověřoval, aspoň to tvrzeno nebylo, ani tak doloženo a to ani po poučení podle § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. , výdaje na bydlení a energii ve výši 3.000Kč, které se zdají být s ohledem na datum uzavření Smlouvy datum za podhodnocené. Rovněž nepřihlédl k vyživovací povinnosti, kterou žalovaná v žádosti uvedla. Za těchto skutečností je tedy možno uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal řádně s odbornou péčí solventnost žalované a její schopnost úvěr zaplatit. Nezkoumal zejména, zda je vedena s ohledem na zjištění, která soud učinil a mohl tak učinit i právní předchůdce žalobkyně v evidenci exekučních systémů, či v systémech nebankovních společností, spolehnul se pouze na údaje uvedené žalovanou, byť i tyto údaje, byly by spíše podkladem pro zamítnutí, než poskytnutí úvěru. Přitom je nutno přihlédnout k tomu, že v této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování, nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitelky. Jedná se o spotřebitelský úvěr, komerčně nazývaný „rychlý úvěr“, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (spotřebitelský úvěr) od banky nedostaly, pro vysoké riziko spojené s osobou dlužníka tak, jak bylo v tomto případě žalovanou v žádosti uvedeno. Dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb, právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i ze způsobu plnění dosavadních dluhů. § 86 zák. č. 257/2016 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá též z unijních předpisů (byly citovány shora). Neplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnosti dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění (jak se stalo v tomto případě), způsobuje neplatnost předmětné Smlouvy. Součástí žalobních tvrzení bylo pouze tvrzení s odkazem na to, že zákazník (tj. žalovaná) potvrdil, že před uzavřením Smlouvy poskytl právnímu předchůdci žalobkyně úplné a pravdivé údaje nezbytné k posouzení jeho solventnosti. To však s ohledem na výše uvedené nestač. Právnímu předchůdci žalobkyně totiž muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a jedná se o neplatnost absolutní, což bylo potvrzeno novelou zák. a tento závěr je výslovně s účinností od 22. 5. 2020 v zák. č. 257/2016 Sb. uveden. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl úvěr, aniž by řádně ověřil schopnost žalované úvěr zaplatit a žalovanou tvrzené informace nedostatečným způsobem ověřoval, byť obsah těchto zjištěných informací by mohl spíše vést k negativnímu závěru o poskytnutí úvěru. S ohledem na způsob vyplnění údajů v žádosti o úvěr soud pochybuje o tom, že bylo cílem úvěrujícího zjistit skutečnou úvěruschopnost žalované, ale peněžní prostředky za každou cenu poskytnout. Porušením § 86 zák. č. 257/2016 Sb. není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V tomto konkrétním případě bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka 15.000 Kč a žalovaná uhradila toliko částku 13.500Kč, tuto částku soud započítal oproti částce 15.000Kč a proto je žalovaná povinna vydat žalobci zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 1.500 Kč. právnická osoba Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože žalovaná se v řízení nevyjádřila, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jejím možnostem ke splácení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. (odst. I. výroku).
21. Soud s ohledem na vyslovený právní názor, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (odst. II. výroku).
22. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , dle něhož měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla s přihlédnutím i ke kapitalizovaným úrokům, zákonným úrokům, úspěšná pouze v nepatrné části, proto žalované vzniklo právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení, ale z důvodu procesní nečinnosti žalované, jí žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v odstavci III. výroku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).