Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 9/2024-31
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci
žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 38 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 000 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 000 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20. 5. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný měl dále žalobkyni v souvislosti s úvěrem zaplatit souhrnný poplatek ve výši 19 000 Kč. Celkovou částku 39 000 Kč měl splácet v týdenních splátkách po 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v databázi neplatných dokladů, v databázi právnická osoba, v IR, telefonicky zkontrolovala zaměstnání, provedla kontrolu platební historie u žalobkyně a provedla vyhodnocení finanční situace dle podkladů vyplněných klientem. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 1 000 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně se z jednání soudu dne 13. 3. 2024 omluvila, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.
4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 5. 2022 č. hodnota a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti s tím, že doba trvání úvěru byla ujednána na 78 týdnů, ujednán byl úrok ve výši 6 600 Kč, poplatek za zpracování ve výši 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 6 400 Kč. Celková výše úvěru činila 39 000 Kč a splácen měl být ve splátkách 500 Kč týdně s tím, že první splátka měla být provedena dne 27. 5. 2022. RPSN činilo 171,95 %;
- z evidenční karty klienta ze dne 20. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně o žalovaném uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodný, v domácnosti žije s nezaopatřeným dítětem, má již úvěr u žalobkyně. Jeho příjem je 22 570 Kč, výdaje měly činit 6 953 Kč na bydlení, 7 080 Kč životní minimum, 2 626 Kč nebankovní závazky a 1 500 Kč splátky exekucí, celkem výdaje 18 159 Kč. Disponibilní zůstatek měl činit 4 411 Kč;
- z informací o smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 1 000 Kč;
- z předžalobní výzvy s podacím lístkem bylo zjištěno, že dne 7. 8. 2023 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána stejného dne.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalobkyně poskytla žalovanému dne 20. 5. 2022 na základě úvěrové smlouvy č. hodnota úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že ujednány k němu byly poplatky v celkové výši 19 000 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 1 000 Kč. Žalobkyně sice tvrdila, že bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází a rejstříků a že byl ověřen příjem žalovaného, nicméně k prokázaní těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy a rovněž ničeho netvrdila k prověření úvěruschopnosti stran výdajů žalovaného s výjimkou informací uvedených v žádosti o úvěr. Žalovanému byla dne 7. 8. 2023 odeslána předžalobní výzva.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.
9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, v tomto směru však nepředložila jediný důkaz s výjimkou samotnou žalobkyní zpracované úvěrové smlouvy. Pokud žalobkyně tvrdila, že byla provedena lustrace žalovaného ve veřejně dostupných databázích a rejstřících, toto nijak neprokázala. Dále ničeho netvrdila k tomu, jak prověřila příjmy (s výjimkou tvrzeného telefonického ověření, které však rovněž nedoložila např. alespoň záznamem o jeho provedení) a výdaje žalovaného. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1 , odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.
18. Současně je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ustanovení § 588 o. z., neboť ujednání o výši úroků (byť nazvaných např. jako „souhrnný poplatek“) je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , sp. zn. 33 Odo 236/2005 či sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 ). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústav y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je dle soudu nutné ujednání o souhrnném poplatku ve výši 19 000 Kč u úvěru ve výši 20 000 Kč, posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvu jako absolutně neplatnou.
19. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 20 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 1 000 Kč dle tvrzení žalobkyně. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě zbývající části neuhrazené jistiny ve výši 19 000 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní.
20. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu úroků, nákladů, smluvních pokut apod. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 19. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , a to za situace, kdy byl žalovaný procesně úspěšnějším účastníkem řízení, nicméně v řízení zcela pasivnímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.