Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 94/2024-146
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 17.700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8.695 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.695 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.005 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1.305 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8.695 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.695 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.005 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1.305 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 2. 2024 domáhala zaplacení částky 17.700 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 29. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota přes webový portál, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně, tj. ve výši 2.700 Kč, a to v jedné splátce. Termín splatnosti byl sjednán ke dni 29. 8. 2022. Žalované dále vznikla povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 5.000 Kč z titulu kapitalizované smluvní pokuty ke dni 5. 2. 2024. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes předžalobní upomínku. Úvěruschopnost žalobkyně zkoumala na základě údajů uvedených v dotazníku o příjmech a výdajích žalované.
2. Žalovaná ve vyjádření z 21. 3. 2024 namítala, že nárok uplatněný žalobou neuznává, neboť jí byl úvěr poskytnut za podmínek odporujících dobrým mravům a v rozporu s požadavkem na řádné a s odbornou péčí provedené posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Důsledkem takového jednání by měla být absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně by proto měla mít nárok pouze na vrácení jistiny ve výši 10.000 Kč snížené o žalovanou provedené platby ve výši 1.305 Kč. Žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela v době, kdy trpěla vážným duševním onemocněním, a to patologickým hráčstvím. Úvěruschopnost posuzovala žalobkyně z dotazníku o příjmech a výdajích žalované. Dále žalovaná doložila žalobkyni tři výplatní pásky za měsíc červen, červenec a srpen 2021, dva výpisy z účtu za měsíc srpen a září 2021. Žalobkyně nezjišťovala výdaje žalované nad rámec údajů sdělených v dotazníků. Žalovaná přitom v době uzavření smlouvy o úvěru hradila spotřebitelské úvěry u právnická osoba., dále pak měsíčně náklady na bydlení ve výši 6.000 Kč, služby na mobilního operátora ve výši 900 Kč, jízdné MHD ve výši 550 Kč a základní potřeby (jídlo, ošacení, hygiena) ve výši 4.000 Kč.
3. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně, její právní zástupce a žalovaná k nařízenému jednání konanému dne 2. 5. 2024, ač byli řádně předvoláni, bez omluvy nedostavili, soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
4. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Účastnice uzavřely dne 29. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota přes webovou aplikaci Anonymizováno, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem za poskytnutí půjčky ve výši 2.700 Kč, a to v jedné splátce splatné dne 29. 8. 2022. Dále se žalovaná zavázala hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, ohledně níž byla žalovaná v prodlení, tj. celkem v částce 5.000 Kč vyčíslené ke dni 5. 2. 2024. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru a všeobecné obchodní podmínky, kopie OP a komunikace). Žalobkyně žalované částku ve výši 10.000 Kč poukázala na bankovní účet dne 28. 2. 2020 (viz výpis z účtu, str. 16 a faktura ze dne 29. 3. 2022). Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes předžalobní upomínku z 5. 2. 2024 (viz předžalobní výzva, vč. podacího archu). Žalovaná vyplnila dotazník, ve kterém uvedla, že je svobodná, žije s rodinou a její čistý měsíční příjem činí 23.000 Kč, zatímco výdaje činí 12.000 Kč (viz dotazník). Žalobkyně měla k dispozici seznam transakcí žalované za období od října 2021 do března 2022 (viz bank statement data). Žalobkyně měla dále k dispozici údaje o transakcích na účtu žalované v období od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2021 předložené žalovanou (viz výpisy z účtu žalované). Žalovaná uhradila na dluh částku 1.305 Kč (viz potvrzení úhrady). Žalovaná byla přijata do Psychiatrické nemocnice Bohnice dne 21. 11. 2021 pro léčení poruchy způsobené více drogami – syndrom závislosti (viz lékařská zpráva). Ke dni datum byla žalovaná zapsána do rejstříku fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách (viz sdělení). Žalovaná podala podnět ze dne 12. 6. 2023 k zahájení řízení o posouzení platnosti smlouvy o úvěru u Finančního arbitra (viz návrh). Řízení u Finančního arbitra bylo zahájeno dne 12. 2. 2024 (viz oznámení). Téhož dne žalovaná vznesla k žalobkyni žádost o smírné řešení sporu ze smlouvy o úvěru (viz žádost).
5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne 29. 3. 2022.
13. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. 27 Co 143/2019) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji se žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že „Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96). Jinými slovy, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového. I rozsudek SDEU ve věci C-679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené Okresním soudem v Ostravě právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a shodné stanovisko v obdobné věci C-616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č. j. 22 Co 92/2021-52).
14. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalované jako klienta byly náležitým způsobem zkoumány, a její úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Soud má za to, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2021 bylo patrné, že počáteční zůstatek činil 665,39 Kč a konečný zůstatek činil -35.087,65 Kč. Z tohoto výpisu bylo současně patrné, že žalovaná provedla v jednom měsíci 94 (!) transakcí u společnosti Anonymizováno. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře žalobkyní nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít (žalobkyně měla k dispozici pouze výpisy z účtu, které o více než půl roku předcházely datu poskytnutí úvěru).
15. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.
16. Z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalovaná celkem čerpala částku ve výši 10.000 Kč. Soudem bylo s ohledem na shora uvedené vyhověno nároku na vrácení jistiny ve výši 8.695 Kč (10.000 Kč snížené o platbu provedenou žalovanou ve výši 1.305 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., konkrétně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.695 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení (výrok I.).
17. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, tj. co do částky 9.005 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1.305 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení (výrok II.)
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 49,12 % (8.695 Kč s příslušenstvím) proti 50,88 % (9.005 Kč s příslušenstvím) žalované, tedy účastníci byli ve věci úspěšní v téměř shodném rozsahu, a proto rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.)
19. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozsudkem, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.