Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 6/2024-32
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci
žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem jméno FO sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 18 853,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 3 653,92 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 853,92 Kč od 6. 12. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 732 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá, co do částky 3 653,92 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 853,92 Kč od 6. 12. 2022 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 732 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl soudu podán dne 15. 8. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 18 853,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 853,92 Kč za dobu od 6. 12. 2022 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky dne datum. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 15 200 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 488,92 Kč a z poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy lustrovala žalovaného v registrech NRKI a BRKI, CEE, ISIR a registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra a zjistila údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Žalovaný neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ač byl řádně předvolán, k nařízenému jednání se nedostavil.
3. Listino u s obecnými principy posuzování a filozofií společnosti bylo prokázáno, že žalobkyně se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a má interně stanovený systém posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, konkrétní údaje ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného metodika neobsahuje.
4. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti bylo prokázáno, že žalobkyně dne datum vycházela při posuzování úvěruschopnost žalovaného z těchto údajů: žalovaný žije v tříčlenné domácnosti, jeho pravidelné měsíční výdaje na půjčky jsou 4 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení jsou 6 800 Kč, nezbytné výdaje jsou 500 Kč, zbytné výdaje jsou 1 000 Kč, ověřený příjem žalovaného byl stanoven na částka, přičemž žalovaný uvedl tento údaj ve výši částka, rezerva pro výdaje byla žalovanému stanovena na 500 Kč, jeho minimální výdaje byly vypočteny na 4 396,7 Kč a disponibilní příjem byla stanoven na částka.
5. Listino u nazvanou jako „Autorizace ověření totožnosti“ bylo prokázáno, že žalobkyně dne datum ověřila bankovní identitu žalovaného přes účet č. č. účtu.
6. Listino u nazvanou jako „Identifikované příjmy“ bylo prokázáno, že žalobkyně vycházela co do ověřených příjmů žalovaného z údaje částka. Nebylo tímto důkazem prokázáno, že takové příjmy žalovaný skutečně měl, když se jedná pouze o výpis z interní databáze žalobkyně.
7. Informacemi o úvěru bylo prokázáno, že žalovaný před uzavřením smlouvy obdržel informace o parametrech sjednávaného úvěru, zejména informace týkající se výše úvěru, splatnosti, úrokové sazby, RPSN, nákladů spojených s prodlením a právu na odstoupení od smlouvy.
8. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že dne datum žalobkyně a žalovaný podepsali listin u, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému převodem na účet č. č. účtu poskytnout peníze až do výše 15 200 Kč a žalovaný se poskytnuté prostředky zavázal vrátit spolu s poplatkem za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatkem ve výši 3 960 Kč do 5. 12. 2022, celkem tak měl žalovaný uhradit 19 325 Kč. Nedílnou součástí smlouvy se měl stát Ceník a Všeobecné obchodní podmínky, přičemž podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že se s nimi seznámil.
9. Ceníkem bylo prokázáno, že služba „Presto“ spočívá ve vyplacení úvěrového rámce do tří minut od schválení půjčky žalobkyní na ujednaný účet.
10. Přehledem bankovních transakcí bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému zaslala dne datum na účet č. č. účtu částku 15 200 Kč.
11. Sdělením právnická osoba., bylo prokázáno, že účet č. č. účtu náleží žalovanému a v období od 5. 11. 2022 do 6. 11. 2022 na něj žalovaný obdržel částku 15 200 Kč pod variabilním symbolem var. symbol.
12. Předžalobní výzvou s podacím lístkem bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu k zaplacení předmětu tohoto řízení dne 14. 7. 2023.
13. Ze Všeobecných obchodních podmínek a Souhlasu s poskytnutím osobních údajů soud neučinil žádné relevantní skutkové zjištění.
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry, přičemž pro tyto účely má stanovenu interní metodiku posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr. V případě uzavírání smlouvy s žalovaným žalobkyně ověřila jeho identitu prostřednictvím bankovní identity a dále vycházela z údajů, že žalovaný žije v tříčlenné domácnosti, jeho pravidelné měsíční výdaje na půjčky jsou 4 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení jsou 6 800 Kč, nezbytné výdaje jsou 500 Kč, zbytné výdaje jsou 1 000 Kč, ověřený příjem žalovaného byl stanoven na částka, přičemž žalovaný uvedl tento údaje ve výši částka, rezerva pro výdaje byla žalovanému stanovena na 500 Kč, jeho minimální výdaje byly žalobkyní vypočteny na 4 396,7 Kč a disponibilní příjem stanoven na částka. Žalobkyně žalovanému před uzavřením smlouvy poskytla informace o sjednávaném úvěru, zejména pak údaje o výši úvěru, splatnosti, úrokové sazbě, RPSN, nákladech spojených s prodlením a právu na odstoupení od smlouvy. Na to dne datum žalovaný s žalobkyní podepsali listin u, kde ujednali, že žalobkyně žalovanému převodem na účet č. č. účtu poskytne peníze až do výše 15 200 Kč a žalovaný se poskytnuté prostředky zavazuje vrátit spolu s poplatkem za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatkem ve výši 3 960 Kč, celkem částku 19 325 Kč, a to do 5. 12. 2022. Nedílnou součástí smlouvy se měl stát Ceník a Všeobecné obchodní podmínky, přičemž podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že se s nimi seznámil. Služba „Presto“ spočívala ve vyplacení úvěrového rámce do tří minut od schválení půjčky žalobkyní na ujednaný účet. Peníze v částce 15 200 Kč žalovaný obdržel dne datum na sjednaný účet, který mu náležel, dosud žalovaný ničeho na tento úvěru nezaplatil. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 14. 7. 2023.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
17. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. Ten den totiž žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 200 Kč jako úvěr, který se žalovaný zavázal vrátit se sjednanou úplatou. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, žalobkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Je však zřejmé, že nepostupovala s řádnou pečlivostí, když neprokázala, že by jakkoliv skutečně ověřovala příjmy žalovaného, natož jeho výdaje, nad rámec údajů sdělených žalovaným, a to ačkoliv poskytovatele spotřebitelského úvěru stíhá archivační povinnost dle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. Žalobkyně konečně mohla ověřit majetkové poměry žalovaného už pro to, že nadhodnotil své příjmy – uvedl je vyšší, než jak je „ověřila“ žalobkyně. K jednání se však žalobkyně nedostavila a připravila se tak o beneficium poučení soudem o této okolnosti. Žalobkyně sice předložila soudu metodiku týkající se ověřování úvěruschopnosti, nedoložila však důkazy o tom, že podle této metodiky bylo v konkrétním případě postupováno, a nebylo tak prokázáno, že by žalobkyně jakkoliv lustrovala žalovaného v různých registrech a rejstřících. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neověřila úvěruschopnost žalovaného a s ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 86 odst. 1 z. s. ú. (srov. rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-679/18 OPR Finance ze dne 5. 3. 2020), neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o poplatcích.
23. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 200 Kč a žalovaný dosud neuhradil ničeho. Jistinu poskytnutou na základě neplatné smlouvy je dle § 87 z. s. ú. spotřebitel povinen vrátit.
24. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 15 200 Kč a v tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , a rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023 -100, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů nebo poskytovatelům úvěrů, kteří zanedbají povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 732 Kč, přičemž tato částka představuje 32,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,8 % co do předmětu řízení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 853,92 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. O platebním místě k náhradě nákladů řízené soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , o lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř. o. s. ř. , či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.