Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 165/2023-57

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 29.123,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18.482 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 27.320,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 19.123,60 Kč od 14. 7. 2019 do zaplacení, 10 % p. a. z částky 10.000 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení a úroku 10 % p. a. z částky 19.123,60 Kč od 13. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18.482 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 27.320,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 19.123,60 Kč od 14. 7. 2019 do zaplacení, 10 % p. a. z částky 10.000 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení a úroku 10 % p. a. z částky 19.123,60 Kč od 13. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 25. 8. 2023, doplněným podáním doručeným dne 15. 9. 2023 a 12. 10. 2023, se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 19.123,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 19.123,60 Kč od 14. 7. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaným úrokem ve výši 14.829,44 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.367,47 Kč, úrokem 10 % ročně z částky 19.123,60 Kč od 13. 10. 2019 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a dále zaplacení částky 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 KČ od 26. 8. 2023 do zaplacení ve výši 10 %. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaný dne 19. 1. 2018 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČ: IČO, smlouvu o zápůjčce č. anonymizováno. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal splatit i poplatek ve výši 16.259 Kč, celkem tedy částku ve výši 36.259 Kč, to vše v 18 pravidelných měsíčních splátkách, kdy splatnost poslední splátky připadla na den 13. 7. 2019. Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalovaný však řádně a včas ke dni splatnosti poslední splátky svůj závazek nesplnil, přičemž předchůdci žalobkyně uhradil částku ve výši 4.505,96 Kč (resp. 2.000 kč a 2.505,96 Kč představuje odpis pohledávky). Žalovaný se tak ode dne 14. 7. 2019 dostal do prodlení s úhradou částky 31.753,04 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny pohledávky ve výši 19.123,60 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 12.629,44 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniknul rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále na sjednané sankční poplatky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 12. 2022 mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností ke dni 20. 12. 2022 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem předchůdce žalobkyně. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 47.372,76 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 19.123,60 Kč, poplatku ve výši 12.629,44 Kč, sjednaných poplatků za upomínání žalovaného a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 2.200 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 13.419,72 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení za období od prvního dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky, tj. od 14. 7. 2019 do zaplacení, a to z postoupené jistiny. Žalobkyně dále požaduje přiznat smluvní úrok v sazbě 29 % ročně z nesplacené jistiny úvěru za období 90 dnů ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky závazku, tj. od 14. 7. 2019 do 12. 10. 2019 ve výši 1.367,47 Kč, a smluvní úrok v sazbě 10 % ročně od 13. 10. 2019 do zaplacení. Žalobkyně rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč (za odeslaný obyčejný dopis 48 Kč a za 2 osobní návštěvy 2 x 217 Kč). V důsledku prodlení žalovaného vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení a žalobkyně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 19.123,60 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od 14. 7. 2019 do 17. 12. 2020, ve výši 10.000 Kč, když v takto vypočtené smluvní pokutě je zahrnuta i postoupená smluvní pokuta. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Poslední upomínka před podáním žaloby byla ze dne 29. 5. 2023.

2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila.

3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání jí bylo doručeno fikcí do datové schránky dne 25. 3. 2024. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti ( ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 1. 2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou jako dlužníkem a společností Anonymizováno právnická osoba., jako věřitelem, pod č. anonymizováno. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta zápůjčka v částce 20.000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou 29 % p. a., kterou obdržela v hotovosti. Žalovaná se pak zavázala věřiteli uhradit celkovou dlužnou částku 36.259 Kč, zahrnující jistinu úvěru, úrok ve výši 4.901 Kč, úhradu za zpracování, doručení a flexibilní splácení 5.340 Kč a částku za administrativní činnost a komfortní splácení 6.018 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 2.015 Kč. Pro případ prodlení s úhradami splátek byla mj. dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen „o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 27. 11. 2023 odkazujícím na zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr.

9. Z této žádosti žalované o úvěr ze dne 19. 1. 2018 pak soud zjistil, že žalovaná sdělila informace o své osobě tak, že je svobodná, bydlí u rodičů, má dvě vyživované osoby, pracuje na plný úvazek jako operátor ve výrobě s příjmy 12.774 Kč, ostatní příjmy má ve výši 3.800 Kč a odhadované výdaje 10.000 Kč. Zápůjčky u jiné společnosti neuváděla. K žádosti měly být doloženy výplatní pásky, pracovní smlouva a výpisy z účtu (tyto doklady však žalobkyní doloženy nebyly). Jiné doklady žalobkyně v této souvislosti v průběhu řízení nepředložila.

10. Na základě uvedených zjištění pak soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze považovat za dostatečný a průkazný. Předchůdce žalobkyně předně podle obsahu spisu dostatečně nezjišťoval a neověřoval pravidelné výdaje žalované, které jsou v žádosti uvedeny jen jako určitý odhad a není zřejmé z čeho vychází (např. zda a jakou část výdajů představují pravidelné náklady na bydlení, byť u rodičů, jaké jsou pak ostatní osobní výdaje žalované, zda jsou v uvedené částce zahrnuty i výdaje na dvě vyživované osoby apod.). Z obsahu spisu se rovněž nepodává, že by předchůdce žalobkyně ověřoval, a to alespoň v běžně dostupných registrech, případné další zadlužení žalované, tedy zda informace od žalované, že nemá další zápůjčky odpovídala skutečnosti. Vše za situace, kdy příjmy žalované byly vykázány v poměrně nízké výši cca 16.500 Kč. Lze také vytknout, že žalobkyně nepředložila žádné y, na jejichž základě mely být žalovanou uváděné informace ověřovány a soud tak neměl možnost zjistit, zda byly tyto pravdivé či nikoliv.

11. K tomu lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu je tedy podstatné to, že některými relevantními údaji o žalované se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaná úvěr v určité době řádně splácela. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

12. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření spotřebitelem uváděných informací by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

13. Již na tomto základě proto soud dovodil, že podle obsahu spisu předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, přičemž se spokojil s neúplnými informacemi od žalované, které zejména pokud jde o pravidelné výdaje dále neověřoval (resp. tuto skutečnost soud nepovažoval za prokázanou), a žalované úvěr poskytnul na základě jednoduchého výpočtu rozdílu jejích příjmů a deklarovaných výdajů. Přitom zde byly určité rizikové faktory spočívající minimálně ve zjištění, že příjmy žalované byly poměrně nízké a měla dvě vyživovací povinnosti, na což měl předchůdce žalobkyně reagovat pečlivějším postupem nebo rozhodnutím úvěr neposkytnout.

14. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, podle něhož „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

15. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod.

16. V posuzované věci byla žalované poskytnuta částka úvěru 20.000 Kč, z níž podle žaloby uhradila 2.000 Kč (žalovaná v průběhu řízení netvrdila, ani neprokázala úhradu jiné částky). Soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 18.000 Kč, která představuje právě rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených splátek. Současně byly přiznány jako příslušenství pohledávky i náklady spojené s jejím uplatněním v částce 482 Kč (§ 513 o. z.). Ve zbytku předmětu řízení pak byla žaloba zamítnuta.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

19. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec.

20. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

21. V posuzované věci tedy splatnost dlužné jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran, ani rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

22. Jak již bylo uvedeno, podle citované právní úpravy určí dobu plnění soud podle možností spotřebitele (dohoda stran o době plnění tvrzena nebyla). S ohledem na procesní pasivitu žalované však nezbylo, než jí uložit přiznanou částku uhradit jednorázově podle ustanovení ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

23. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

24. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena především oznámením předchůdce žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022 adresovaným žalovanému. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byla-li žalovaná o postoupení vyrozuměna, nebo bylo-li postoupení pohledávky prokázáno (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaná je povinna plnit žalobkyni.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , za situace, kdy žalovaná byla v řízení úspěšnější, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.