Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 C 115/2024-60

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

pro 10 850 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 9 800 Kč od 18.5.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 302,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 9 800 Kč od 18.5.2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 302,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 850 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že si příjmy žalovaného ověřila prostřednictvím bankovních výpisů, případně výplatních pásek a dále provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Na základě zjištěných skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a žádosti tak bylo vyhověno. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky prostřednictvím zástupce žalobkyně dne 15. 10. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu konaného dne 20. 6. 2024 omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s , v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

 z informace poskytnuté Raiffeisen Bank a.s. soud zjistil, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaný a že na tento účet byla dne 12. 1. 2023 připsána částka 7 000 Kč z účtu žalobkyně;

 z potvrzení o platbě ze dne 12. 1. 2023 soud zjistil, že z účtu žalobkyně bylo na účet žalovaného zasláno 7 000 Kč;

 ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky s úvěrovým limitem do výše 20 000 Kč s tím, že ujednána byla úroková sazba 40 % p. m.;

 ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota a občanského průkazu, že jsou zde uvedeny údaje o žalovaném, mimo jiné skutečnost, že jeho příjem činí 23 373 Kč měsíčně, je zaměstnán u společnosti právnická osoba jako skladník. Je svobodný, bydlí ú rodičů, měsíční výdaje uvedl 5 000 Kč. Není v exekuci ani v insolvenci.

 ze zesplatnění úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že ke dni 14. 5. 2023 došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru žalovaného;

 z výpisů z účtu žalovaného u Raiffeisen Bank a.s. za období 10 - 12/2022 soud zjistil, že žalovanému z účtu odcházela nepochybně vyšší částka než 5 000 Kč měsíčně, jak uvedl do žádosti o spotřebitelský úvěr, včetně splátek dalších spotřebitelských úvěrů a jednorázových okamžitých úhrad bez popisu v řádu tisíců korun i více;

 z předžalobní výzvy s podacím lístkem soud zjistil, že dne 15. 10. 2023 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána stejného dne.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalobkyně poskytla žalovanému dne datum na základě úvěrové smlouvy č. hodnota úvěr ve výši 7 000 Kč s tím, že ujednána byla úroková sazba ve výši 40 % p. m. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně žalovanému úvěr poskytla i přesto, že si neověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází a také, že jeho příjmy byly ověřeny z bankovního účtu žalovaného případně z výplatních pásek, nicméně k prokázaní těchto tvrzení předložila pouze výpisy z bankovního účtu a rovněž ničeho netvrdila k prověření úvěruschopnosti stran výdajů žalovaného. Žalovanému byla dne 15. 10. 2023 odeslána předžalobní výzva.

6. Podle , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka.

18. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, dle názoru soudu tomu však tak nebylo. Ač žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích a jeho finanční situaci si ověřila výpisy z účtu, případně výplatními páskami, toto nijak neprokázala. K příjmům žalovaného nic konkrétního netvrdila. Dále ničeho netvrdila ani k jeho výdajům a jejich prověření. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle , odst. 3 k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle , a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako absolutně neplatnou podle o. z. a o. z.

19. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že současně je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ustanovení § 39 o. z., neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. , sp. zn. či sp. zn. ). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je dle soudu nutné ujednání o úroku 40 % p. m. (tedy 480 % p. a.) posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvu jako absolutně neplatnou.

20. Právní úprava spotřebitelského úvěru dle je úpravou speciální k úpravě obecné dle o. z. Tato obsahuje i speciální důvod neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ( ), která je sankcí za porušení povinnosti poskytovatele s odbornou péčí posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, čímž zákonodárce chrání legitimní celospolečenský zájem na odpovědném financování spotřebitelů. Speciálnost této úpravy mimo jiné spočívá ve speciálních následcích neplatnosti smlouvy v rovině vypořádání vztahů mezi poskytovatelem a spotřebitelem z takto neplatné smlouvy. Vedle toho, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, má na toto speciální bezdůvodné obohacení nárok v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na vztah obecné a speciální právní úpravy má podle soudu přednost při zkoumání platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru postup podle úpravy speciální (právě s ohledem pro následky příznivějším pro spotřebitele). Uvedený závěr je pak třeba do postupu soudu promítnout v tom směru, že smlouvu o spotřebitelském úvěru je v prvé řadě třeba podrobit testu její platnosti ve smyslu a až v případě, že tímto testem projde, je namístě se zabývat otázkou její platnosti ve světle jiných v úvahu připadajících důvodů, jako např. otázky platnosti sjednaných úroků.

21. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 7 000 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu úroků, nákladů, smluvních pokut apod Pokud jde o příslušenství jistiny v podobě zákonných úroků z prodlení, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. ), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle věta před středníkem jako třídenní.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 12 461 Kč. Žalovaný byl zavázán k úhradě částky 7 000 Kč. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 12,4 % z předmětu řízení (56,2 % - 43,8 %). Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, náklady právního zastoupení, a to za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) a 3 x režijní paušál po 100 Kč dle (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu ); a dále včetně 21 % DPH z těchto částek. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 452 Kč, 12,4 % z této částky je 302,80 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 302,80 Kč, a to v souladu s ustanovením k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. , věta před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.