Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 Co 42/2024-371

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne 25. 7. 1969 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozený dne 20. 1. 1989 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0

o uložení povinnosti vydat kvitanci

o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 13. 10. 2023, č. j. -270,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému vydat zástavním dlužníkům originální vyhotovení kvitance k provedení výmazu zástavního práva a zákazu zatížení. V odůvodnění svého rozhodnutí zejména uvedl, že žalobkyně se domáhala svého tvrzeného nároku s odůvodněním, že je spolu se svojí matkou jméno FO, která je vlastnicí nemovitostí v obci adresa, společnou vydlužitelkou vůči žalovanému jako zajištěna zástavním právem k nemovitostem v Anonymizováno. Kvitance měla být vydána za účelem výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný jako věřitel, žalobkyně jako dlužnice a jméno FO (otec žalobkyně jako solidární dlužník) uzavřeli 28. 11. 2013 smlouvu o půjčce, na základě níž byla poskytnuta dlužnici částka 533 867 Kč. Zároveň byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, v níž jméno FO vystupoval jako zástavce a zástavní dlužník a žalovaný jako zástavní věřitel. Následně 5. 2. 2016 uzavřeli žalovaný jako zapůjčitel a žalobkyně, jméno FO a jméno FO (rodiče žalobkyně) další smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalovaný poskytl vydlužitelům částku 2 487 825 Kč. V této smlouvě bylo ujednáno, že částka 320 413 Kč bude použita na zaplacení zbývající nesplacené částky ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 11. 2013 a žalovaným prohlásil, že tímto je pohledávka ze zmíněné půjčky v plném rozsahu uhrazena. Strany zároveň stejného dne, tedy 5. 2. 2016, uzavřely smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem, jíž si povinnost vrátit poskytnutou zápůjčku zajistily zástavním právem opět k nemovitostem v Anonymizováno. Žalovaný stejného dne vystavil kvitanci, v níž potvrdil, že téhož dne byla v plném rozsahu uhrazena pohledávka ve výši 533 867 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 11. 2013, přičemž kvitance byla vydána za účelem výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí jméno FO. Žalovaným byl zároveň 5. 2. 2016 podán návrh na výmaz zástavního práva zřízeného ve prospěch žalovaného k zajištění pohledávky 533 867 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 11. 2013 a současně návrh na vklad zástavního práva žalovaného k zajištění nové pohledávky ve výši 2 487 825 Kč s příslušenstvím a budoucí pohledávky ve výši 3 000 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 2. 2016. Návrh obsahoval i kvitanci ze dne 5. 2. 2016. Soud prvního stupně po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky k tomu, aby žalobě bylo vyhověno, jelikož z kvitance vyplývá, že došlo ke splnění dluhu ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 11. 2013. Originál kvitance byl použit pro výmaz zástavního práva na předmětných nemovitostech z katastru nemovitostí a kvitance tak splnila svou důkazní funkci. Jakmile věřitel vydá kvitanci, je jeho povinnost splněna a není jeho povinností znovu kvitanci vystavit, i kdyby o to dlužník žádal. Žalobkyně se domáhala vydání originálního vyhotovení kvitance za účelem výmazu zástavního práva a zákazu zatížení, nicméně žalovaný kvitanci vydal a účel, tedy výmaz zástavního práva, byl splněn a žaloba tak nebyla důvodná. Soud prvního stupně ještě uvedl, že žalobkyně se domáhala vydání kvitance ke splnění dluhu ze smlouvy ze dne 28. 11. 2013, kterou uzavřela ona jako dlužnice a její otec jméno FO jako spoludlužník. jméno FO však 14. 5. 2019 zemřel a vlastnicí předmětných nemovitostí se stala matka žalobkyně jméno FO a žalobkyně tak není zástavním dlužníkem a není tak v dané věci ani aktivně legitimována. 2. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, která nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že jí vystavil kvitanci, ona kopii této kvitance soudu předložila a originál kvitance byl doložen katastrálnímu úřadu. Žalobkyně nikdy od žalovaného neobdržela originální vyhotovení kvitance a dle jejího názoru je jedno, zda je věcně legitimovaná k provedení výmazu zástavního práva. Žalobkyně se svou žalobou snaží odstranit stav právní nejistoty, který nastal z důvodů zaviněných žalovaným neposkytnutím součinnosti. 3. Žalovaný při odvolacím jednání uvedl, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, z nichž vyplynulo, že kvitance byla již vydána a na základě toho byl proveden výmaz zástavního práva. Žalobkyně se pouze snaží prodlužovat řízení ohledně již judikované pohledávky.

4. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým závěrům, které řádně právně posoudil a jeho rozhodnutí o zamítnutí žaloby je proto věcně správné, pročež jej odvolací soud v souladu s potvrdil.

6. Primárním důvodem pro zamítnutí žaloby byla absence aktivní věcné legitimace žalobkyně. vlastnicí předmětných nemovitostí, a tedy i zástavní dlužnicí, je matka žalobkyně paní jméno FO. Již tento samotný důvod postačoval k tomu, aby žaloba tak, jak byla podána, byla zamítnuta.

7. Nad rámec shora uvedeného a s ohledem k odvolacím námitkám žalobkyně je vhodné na vysvětlenou ještě uvést, že i kdyby se žalobkyně domáhala prostého vydání kvitance pro svou osobu, i tak by žaloba nemohla mít šanci na úspěch. Jestliže se žalobkyně domáhala po žalovaném vydání kvitance, tedy potvrzení o splnění dluhu ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 11. 2013, a to přesto, že v nově uzavřené smlouvě z 5. 2. 2016 je již obsaženo prohlášení věřitele, v němž potvrzuje splnění dluhu ze smlouvy z 28. 11. 2013, navíc za situace, kdy zástavní právo k zajištění pohledávky ze smlouvy z 28. 11. 2013 bylo již z katastru nemovitostí vymazáno na základě kvitance z 5. 2. 2016, nemohla být žalobkyně se svým nárokem úspěšná. Žalovaný si totiž svou povinnost vydat kvitanci ve smyslu § 1949 o. z. již splnil v samotné smlouvě ze dne 5. 2. 2016 a další samostatná kvitance byla přiložena k návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí. Skutečnost, že zanikl dluh ze smlouvy o půjčce z roku 2013, je zřejmá nejen z prohlášení žalovaného v nově uzavřené smlouvě o zápůjčce z roku 2016, ale i ze skutečnosti, že v katastru nemovitostí již není evidováno zástavní právo ze smlouvy o půjčce z roku 2013.

8. Žalobkyně se domáhala vydání kvitance, která měla potvrdit splnění dluhu ze smlouvy uzavřené sice ještě za účinnosti , , účinného do 31. 12. 2013, nicméně s ohledem na přechodné ustanovení , , účinného od 1. 1. 2014, prvoinstanční soud správně aplikoval ustanovení o. z., jelikož kvitance byla žádána až za účinnosti nového právního předpisu. Vydání kvitance ve smyslu o. z. nemůže být samoúčelné a věřitel ji není povinen vydat kdykoli jej o to dlužník požádá, ale tato povinnost jej tíží pouze jedenkrát, a to na základě žádosti dlužníka, přijímá-li věřitel od něj plnění, jak vyplývá z gramatického výkladu tohoto ustanovení. Prohlásil-li věřitel (tedy žalovaný), že dluh žalobkyně ze smlouvy z roku 2013 byl již splněn, a to ve smlouvě z roku 2016, svou povinnost ve smyslu o. z. si již splnil a domáhala-li se žalobkyně splnění této povinnosti opětovně, nemohla být se svým nárokem úspěšná, i kdyby měla být kvitance vydána přímo jí.

9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití a procesně úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na jejich náhradu. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za účast na jednání odvolacího soudu ve výši 1 500 Kč v souladu s ve spojení s vyhlášky č. hodnota. 1996 Sb., advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů za účast na jednání odvolacího soudu ve výši 300 Kč podle advokátního tarifu a DPH v sazbě 21 % z obou těchto částek, celkem 2 178 Kč. Podle je žalobkyně povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalovaného v běžné pariční lhůtě ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.