Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 47/2024-16
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0,
trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 54 844 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 1 7 764 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 37 080 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 458,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 744,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 619,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 422,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 16 195,28 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,44 % ročně z částky 16 195,28 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 1 7 764 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 37 080 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 458,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 744,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 619,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 422,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 16 195,28 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,44 % ročně z částky 16 195,28 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku 54 844 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smluv o úvěru uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a 25 000 Kč, které měla žalovaná vrátit v 60 týdenních splátkách do 4. 10. 2022 a 7. 4. 2023. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když úvěry nesplácela řádně a včas. Původnímu věřiteli zaplatila pouze částku 2 736 Kč na jeden úvěr a částku 24 500 Kč na druhý úvěr. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zbývajících dlužných částek. Žalovaná již ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho.
2. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 20 000 Kč sestávající z úroku ve výši 5 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované v částce 10 000 Kč. Dále měla uhradit poplatek v částce 600 Kč za pojištění Anonymizováno Anonymizováno. Úvěr měla žalovaná splácet v celkem 60 týdenních splátkách po 760 Kč. Celkově tak měla žalovaná věřiteli zaplatit částku 45 600 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 215,01 %, úrok byl sjednán ve výši 32,15 % ročně. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 25 000 Kč. Žalovaná však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnila dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když uhradila pouze částku 24 500 Kč, když poslední platba byla uhrazena dne 16. 2. 2022. Od 17. 2. 2022 byla v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Dle Smluvních podmínek v případě prodleni se zaplacením splátky mohl právní předchůdce žalobkyně požadovat úhradu cele dosud nesplacené jistiny, zákonné úroky z prodleni, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je zákazník v prodleni; náhradu vynaložených nákladů na upozornění v částce 400 Kč za jednu upomínku a ve výši 1 000 Kč za jedno osobni upozornění, náhradu vynaložených nákladů, které právnímu předchůdci žalobkyně vznikly v souvislosti s prodlením zákazníka, zejména v souvislosti s vymáháním dluhu prostřednictvím oddělení vymáhání pohledávek, a to v částce 2 000 Kč.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 16 000 Kč sestávající z úroku ve výši 4 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované v částce 8 000 Kč. Dále měla uhradit poplatek v částce 480 Kč za pojištění Anonymizováno Anonymizováno. Úvěr měla žalovaná splácet v celkem 60 týdenních splátkách po 608 Kč. Celkově tak měla žalovaná věřiteli zaplatit částku 36 480 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 215,01 %, úrok byl sjednán ve výši 32,15 % ročně. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 20 000 Kč. Žalovaná však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnila dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když uhradila pouze částku 2 736 Kč, když poslední platba byla uhrazena dne 16. 2. 2022. Od 17. 2. 2022 byla v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Dle Smluvních podmínek v případě prodleni se zaplacením splátky mohl právní předchůdce žalobkyně požadovat úhradu cele dosud nesplacené jistiny, zákonné úroky z prodleni, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je zákazník v prodleni; náhradu vynaložených nákladů na upozornění v částce 400 Kč za jednu upomínku a ve výši 1 000 Kč za jedno osobni upozornění, náhradu vynaložených nákladů, které právnímu předchůdci žalobkyně vznikly v souvislosti s prodlením zákazníka, zejména v souvislosti s vymáháním dluhu prostřednictvím oddělení vymáhání pohledávek, a to v částce 2 000 Kč.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřených smluv o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla žalované poskytnuta původním věřitelem dne datum částka 25 000 Kč, přičemž vrátit měla částku 45 600 Kč a z této částky úroky činili částku 5 000 Kč a poplatky 15 000 Kč, tedy téměř shodné plnění poskytnuté věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatků za poskytnutí úvěru, zahrnujících nejen zákonem předvídaný smluvní úrok, ale také (a především) neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovanou a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí – jen za poskytnutí úvěru si žalobce vyúčtoval částku 5 000 Kč. Dále se zavázala zaplatit poplatek ve výši 10 000 Kč za inkasní službu v místě bydliště žalované. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která s největší pravděpodobností dle názoru žalobkyně je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalované poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena u RPSN ve výši 215,01 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. Shodně z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřených smluv o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla žalované poskytnuta původním věřitelem dne datum částka 20 000 Kč, přičemž vrátit měla částku 36 480 Kč a z této částky úroky činili částku 4 000 Kč a poplatky 12 000 Kč, tedy téměř shodné plnění poskytnuté věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatků za poskytnutí úvěru, zahrnujících nejen zákonem předvídaný smluvní úrok, ale také (a především) neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovanou a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí – jen za poskytnutí úvěru si žalobce vyúčtoval částku 4 000 Kč. Dále se zavázala zaplatit poplatek ve výši 8 000 Kč za inkasní službu v místě bydliště žalované. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která s největší pravděpodobností dle názoru žalobkyně je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalované poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena u RPSN ve výši 215,01 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.
6. Nevyváženost smluv v neprospěch žalované jako dlužníka dále vyniká v případě jejího prodlení se splácením, kdy dlužná neuhrazená částka je ode dne následujícího po datu splatnosti sjednané splátky postižena smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně, tedy 36,5 % ročně. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřené smlouvy o úvěru jsou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy.
7. Nároky žalobkyně tak bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 45 000 Kč, po započtení úhrady žalované ve výši 27 236 Kč. Ve zbytku uplatněné dlužné jistiny a poplatků, smluvního úroku a úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.
8. Soud dále dospěl k závěru, že uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou z výše uvedených důvodů, že dle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně nepostupoval řádně při posouzení schopnosti žalované úvěry splácet.
9. Předmětné smlouvy byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.
11. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalované a z náhledu do insolvenčního rejstříku. Žalobkyně uvedla, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalované splatit spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a lustrací v insolvenčním rejstříku. Z žádosti o úvěr je zjevné, že žalovaná uvedla, že má příjem od zaměstnavatele v celkové částce 28 592 Kč, žije v nájmu s dcerou, kde hradí 3 000 Kč a za dopravu, jídlo a osobní náklady hradí částku 4 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně tak vyplývá, že sice právní předchůdce žalobkyně zjišťoval příjmy žalované, avšak výdaje blíže neověřoval. Z žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaná sdělila své příjmy, avšak ve vztahu k výdajům sama žádné konkrétní údaje neuvedla. Ke svému bydlení a nákladům za bydlení nepředložila jediné potvrzení či listin u. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobkyně vyšel ohledně výdajů žalované pouze ze statistických údajů a od žalované tvrzených informací o dluzích, které nijak neověřoval, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně při posouzení schopnosti žalované úvěry splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 ). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětné úvěrové smlouvy jsou i z tohoto důvodu taktéž neplatné. Správnost tohoto závěru pak vyplývá i z karty zákazníka k úvěru ve výši 20 000 Kč, kde žalovaná uvedla, že má půjčky od právního předchůdce žalobkyně v částce 24 600 Kč s měsíční splátkou 3 500 Kč, když tato částka se vůbec nepromítla do výdajů žalované k posouzení její uvěruschopnosti.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V daném případě žalobkyně požadovala po žalované zaplatit částku 33 332,81 Kč. Rozsudkem jí však byla přiznána částka 13 000 Kč. Je tedy jednoznačné, že v řízení byla úspěšnější žalovaná. Avšak soud náhradu nákladů řízení žalované nepřiznal, neboť tato se řízení nijak neúčastnila, a tudíž jí žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.