Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 38/2024-40
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně:Anonymizováno., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1
zastoupená advokátem Anonymizováno.
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované:Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno
bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 59 996 Kč s příslušenstvím – úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25.659 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 34.337 Kč, úroku z prodlení ve výši 9.999,65 Kč, úroku ve výši 9.212,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59.996 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 59.996 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25.659 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do zaplacení částky 34.337 Kč, úroku z prodlení ve výši 9.999,65 Kč, úroku ve výši 9.212,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59.996 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 59.996 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žalované se právo na náhradu nákladů nepřiznává.
1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 59.996 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi stranami byla dne 11. 12. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 133.895 Kč na nákup zboží u prodejce ve smlouvě uvedeného. Žalovaná se úvěr zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 17,598923 % ročně prostřednictvím 36měsíčních splátek po 4.808 Kč se splatností poslední splátky ke dni 8. 12. 2023. Celkem se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni částku 173.088 Kč. Žalovaná splátkovému kalendáři nedostála, dostala se s úhradou splátek do prodlení, a proto žalobkyně ke dni 16. 8. 2022 úvěr zesplatnila. Do dne zesplatnění úvěru žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 83.236 Kč. Ke dni zesplatnění úvěru žalovaná dlužila žalobkyni částku 84.866 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 25.000 Kč, celkem tedy žalovaná z titulu úvěrové smlouvy uhradila žalobkyni částku 108.236 Kč. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení dosud neuhrazené jistiny úvěru ve výši 59.996 Kč, úroků ve výši 9.212,66 Kč, úroků z prodlení ve výši 9.999,65 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59.996 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení a úroků ve výši 11,75 % ročně z částky 59.996 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení.
2. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 21. 2. 2024 stran posuzování úvěruschopnosti žalované sdělila, že při jejím posuzování vycházela mj. ze statistického modelu a z matričního listu klienta. Současně žalobkyně žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných rejstřících jako je NRKI či insolvenční rejstřík.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
6. Mezi stranami byla dne 11. 12. 2020 uzavřena úvěrová smlouva č. Anonymizováno, na základě, které byl žalované téhož dne za účelem úhrady kupní ceny poskytnut úvěr ve výši 133.895 Kč přímo na účet ve smlouvě označeného prodejce. Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala uhradil žalobkyni prostřednictvím 36 splátek po 4.808 Kč měsíčně se splatností poslední splátky ke dni 8. 12. 2023. Celkem se žalovaná z titulu této smlouvy zavázala žalobkyni uhradit částku 173.088 Kč spolu s poplatky a smluvní pokutou ve smlouvě uvedenou. Žalovaná se dostala do prodlení s platbou 9. splátky, zcela neuhradila 17. – 19. splátku. Z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně zesplatnila celý úvěr, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem žalobkyně ze dne 16. 8. 2022 zaslaným jí téhož dne doporučeně na adresu adresa. Žalobkyně ke dni zesplatnění úvěru dlužila žalobkyni na jistině částku 71.882,32 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 108.236 Kč, z toho po zesplatnění úvěru pak částku 12.684 Kč. Žalovaná dlužnou částku na jistině ve výši 59.996 Kč neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 2. 2023 zaslané jí téhož dne doporučeně na adresu adresa. Z matričního listu klienta ze dne 11. 12. 2020 vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána u právnická osoba. s příjmem 21.000 Kč čistého měsíčně. Její partner měl výdělek ve výši 30.000 Kč měsíčně. Měsíční výdaje domácnosti činily částku 1.999 Kč. Žalovaná bydlela u rodičů, měla základní vzdělání a neměla vyživovací povinnost. Z úvěrové zprávy pak vyplývá, že v době uzavření smlouvy měla závazek v původní výši 20.000 Kč, který splácela. Byla lustrována ve veřejných rejstřících s negativním výsledkem.
7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník “). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
8. Dle § 2395 občanského zákoníku se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 25.659 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.
16. V řízení bylo prokázáno, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku , na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 133.895 Kč.
17. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé z jejího označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu a názvu samotné smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 ) a dospěl k závěru, že nikoliv.
18. Příjmy a výdaje žalované nebyly žalobkyní nijak ověřeny, neboť žalovanou nebyly (soudě dle obsahu vyjádření a matričního listu) vůbec doloženy. Lze tak uzavřít, že příjmovou a výdajovou stránkou žalované (nad rámec jí uvedeného) se žalobkyně při zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o příjmech a výdajích žalovaná nijak nedoložila. Žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s jejími příjmy a výdaji; nenechala si stran nich od žalované ničeho předložit, natož pak, aby se příjmovou a výdajovou stránkou žalované zevrubně zabývala. Žalobkyně poměry žalované do matričního listu klienta sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních příjmů a výdajů žalované a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Za situace, kdy žalovaná v matričním listu klienta uvedla měsíční výdaje domácnosti ve výši 1.999 Kč, měla žalobkyně být zvlášť obezřetná. Soud takto nízké měsíční výdaje považuje vzhledem k obecně známým cenám potravin a služeb v roce 2020 za nereálně nízké. Ničeho na tomto závěru soudu nemění ani skutečnost, že žalovaná době uzavření smlouvy o úvěru žila u rodičů a neměla vyživovací povinnost. Lze tedy uzavřít, že pokud se žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalované v insolvenčním a dalším rejstříku a s objektivně zcela nedoloženým prohlášením žalované o jejích příjmech a výdajích tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet zápůjčku nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Dle soudu pak k závěru o dostatečném prověřování úvěruschopnosti žalované, nepostačí, byť její negativní lustrace ve veřejně dostupných rejstřících. Současně se splnění zákonem dané povinnosti ve smyslu § 86 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru žalobkyně nemůže zprostit s poukazem na povinnost žalované uvádět pouze pravdivé údaje, připuštění opaku by znamenalo úplnou rezignaci žalobkyně na plnění jejích zákonných povinností.
19. Pokud žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet ho s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
20. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.
21. Žalovaná ale na základě neplatné smlouvy o úvěru čerpala od žalobkyně prokazatelně dne 11. 12. 2020 částku 133.895 Kč a měla tuto částku také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Žalobkyně v žalobě uvedla a současně i soudu prokázala, že žalovaná uhradila pouze částku 108.236 Kč. Soud proto žalovanou zavázal k úhradě jistiny ve výši 25.659 Kč (133.895 Kč – 108.236 Kč), kdy žalovanou celou zaplacenou částku započetl na umoření jistiny úvěru. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem . Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku , které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021 ). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje a soudu tak nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky; neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovanou pouze k úhradě dosud nevrácené jistiny úvěru ve výši 25.659 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).
22. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala zaplacení částky 59.996 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do zaplacení částky 25.659 Kč a procesně neúspěšná co do zaplacení částky 34.337 Kč, částky 9.212,66 Kč, částky 9.999,65 Kč a co do jejího příslušenství uvedeného ve výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 , dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Z pouhého porovnání částky, ve vztahu, ke které byla žalobkyně procesně úspěšná (tj. 25.659 Kč) a částky, ve vztahu, ke které byla procesně neúspěšná (viz výrok II. rozsudku), lze dospět k jednoznačnému závěru, že v řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, která by tak měla právo na náhradu jí v řízení účelně vzniklých nákladů řízení. Žalované ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalované žádné náklady řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.