Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 62/2024-39

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kopeckou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, tituly za jménem. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

pro zaplacení 27 337,99 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Návrh, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 337,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 848,76 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 199,77 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 338,82 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 945,21 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Návrh, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 337,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 848,76 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 199,77 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 338,82 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 945,21 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti právnická osoba., IČO IČO, se svým návrhem domáhá proti žalovanému zaplacení částky 27 337,99 Kč s příslušenstvím z uzavřené Smlouvy o úvěru číslo hodnota mezi žalovaným a postupitelkou dne datum na částku 20 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K postoupení pohledávky došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum.

2. Žalovaný se, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Soud na základě provedeného dokazování, a to listinných důkazů, které k objasnění skutkových okolností sporu považoval za dostačující zjistil ve věci následující skutkový stav:

Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne datum Smlouvu o úvěru, a to včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu úvěru v hotovosti ve výši 20 000 Kč v den uzavření smlouvy, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 15 % ročně ve výši 1 925 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč, celkem 37 184 Kč, a to ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí jistiny ve výši 20 000 Kč v hotovosti. RPSN činí 272,44 %. Ve smluvních podmínkách si účastníci sjednali pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že pracuje s čistým měsíčním příjmem 9 769 Kč a jeho měsíční výdaje v celkové výši činí 1 500 Kč. Příjem žalovaného byl doložen výplatními páskami a označení zaměstnavatele žalovaného – právnická osoba. IČ: IČO, sídlem adresa, s tím, že žalovaný je zde zaměstnán od datum. V žádosti je uvedeno, že žalovaný byl v té době svobodný, bydlel u prarodičů, dosáhl středního vzdělání a že nemá děti do 26 let věku. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný v období od 20. 2. 2020 do 15. 10. 2021 hradil své splátky v hotovosti, přičemž sjednané splátky opakovaně nehradil řádně a včas, s úhradami splátek se dostával do prodlení, celkově na úhradu dluhu zaplatil částku 21 346 Kč. Původní věřitelce vzniklo po uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky, tj. 20. 4. 2021 právo na uhrazení celé zbývající, dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne datum Smlouvu o postoupení pohledávek s účinností ke dni datum, kterou byla pohledávka vůči žalovanému uvedená v příloze č. hodnota Seznamu postoupených pohledávek pod pořadovým číslem hodnota, číslo případu hodnota ve výši 15 837,99 Kč postoupena na žalobkyni. Dne 11. 5. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalobci, že jeho pohledávka byla postoupena na žalobkyni a výše pohledávky k 1. 4. 2023 s příslušenstvím činí celkem částku 32 886,52 Kč. Z dopisu ze dne 31. 7. 2023 označeného jako výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení pohledávky ve výši 33 096,46 Kč, z dluhu z úvěru č. hodnota uzavřeného dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, a to nejpozději do 15. 8. 2023, v případě nezaplacení bude pohledávka uplatněna před soudem. Podle podacího lístku ze dne datum číslo hodnota soud zjistil, že toho dne žalobkyně podala žalovanému zásilku k poštovní přepravě na adresu adresa.

4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle , , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Soud při posouzení otázky úvěruschopnosti vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku NS ze dne datum sp. zn. spisová značka, ze kterého cituje: „27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).

28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.

29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

30. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele (…) a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (…) Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. (…) Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (…) Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. (…) Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku [např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c)], pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního - při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.“

Ze shora citovaného vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Anonymizováno v nálezu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není ani z části důvodná. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 9 769 Kč (ověřeno z pracovní smlouvy a výplatních pásek) a jeho prohlášení, že výše jeho měsíčních výdajů na dopravu, jídlo a osobní náklady činí celkem 1 500 Kč, přičemž tato výše, i když žalovaný byl v době žádosti svobodný a bydlel u prarodičů, se jeví jako výrazně podhodnocená. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Anonymizováno ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Zákon výslovně ukládá povinnost právní předchůdkyni žalobkyně jednotlivé příjmy a výdaje žalovaného zkoumat a porovnávat. S ohledem na atributy každého konkrétního spotřebitelského úvěru se však může odlišovat způsob (míra, důslednost) zkoumání a ověřování jednotlivých údajů. Zajisté není nutné (ani možné) zkoumat všechny výdaje žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla vždy ověřit alespoň základní výdaje žalovaného (zejména na živobytí a na bydlení), a to zejména za situace, kdy žalovaný měl uvést, že má měsíční náklady na bydlení nulové a na dopravu, jídlo a osobní náklady v částce 1 500 Kč, která se jeví jednoznačně, i s ohledem k jeho věku jako nereálná. Právní předchůdkyně ani nezhodnotila skutečnost, že v době poskytnutí úvěru byla na žalovaného nařízena exekuce pro dluh, který vznikl žalovanému před uzavřením této úvěrové smlouvy (exekuce sp. zn. spisová značka na základě exekučního titulu: č.j. Anonymizováno.). Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně posouzena. Žalovaný v době žádosti o úvěr pracoval s minimálním příjmem ve výši 9 769 Kč, jeho celkové měsíční náklady činily údajně 1 500 Kč a s připočtením jeho splátkového zatížení ve výši 2 656 Kč je nepochybné, že již v době poskytnutí úvěru existovaly vážné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaný předepsané splátky úvěru v době od 20. 2. 2020 do 15. 10. 2021 hradil, neboť důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet v době uzavření úvěru s ohledem na jeho příjmy, výdaje a splátkové zatížení fakticky existovaly a následně se projevily neschopností úvěr splácet až do úplného zaplacení. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. o. z., o změně právního posouzení byla žalobkyně při jednání postupem podle poučena. Nebyla-li smlouva o úvěru platně sjednána, nemá právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně smluvní pokuty a příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek.

6. Co se týče samotné výše nároku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, k tomu soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč a žalovaný jí splátkami ze dne 20. 2. 2020, 24. 3. 2020, 15. 4. 2020, 22. 5. 2020, 19. 6. 2020, 17. 8. 2020, 17. 9. 2020, 16. 10. 2020, 19. 11. 2020, 17. 12. 2020, 15. 1. 2021, 18. 2. 2021, 17. 3. 2021, 16. 6. 2021, 20. 7. 2021, 15. 9. 2021 a 15. 10. 2021 zaplatil celkem 21 346 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 20 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), mohlo tak na straně žalovaného dojít toliko k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně z titulu postoupené pohledávky za ním, ale vzhledem k tomu, že žalovaný do doby podání žaloby uhradil celkem ve splátkách od 20. 2. 2020 do 15. 10. 2021 částku 21 346 Kč, nárok na vrácení původní výši jistiny (20 000 Kč) byl již zcela splacen, respektive o částku 1 346 Kč přeplacen, důsledně tomu soud žalobu zamítl v celém rozsahu.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).