Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 182/2023-63
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci
žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 18.432 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení o zaplacení částky 2.532 Kč se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16.217 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba na zaplacení částky 999,45 Kč s úrokem z prodlení 15 % p. a. z částky 16.000 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3.119 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení o zaplacení částky 2.532 Kč se zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16.217 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.III. Žaloba na zaplacení částky 999,45 Kč s úrokem z prodlení 15 % p. a. z částky 16.000 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3.119 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 20. 11. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16.000 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 999,45 Kč, s částkou 100 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a dále zaplacení částky 2.432 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne 5. 12. 2022 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČ IČO, smlouvu o úvěrutel. číslo, na jejímž základě poskytla společnost Anonymizováno žalovanému úvěr ve výši 16.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 16.000 Kč spolu s příslušenstvím do 4. 2. 2023. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Dne 8. 12. 2022 byla mezi společností Anonymizováno a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků. Na základě této smlouvy pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek a pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni takto postoupena ke dni 7. 7. 2023. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 18.532 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 16.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.432 Kč, paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč (poplatek za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného ve výši 50 Kč za jednotlivou upomínku). Žalobkyně rovněž požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 999,45 Kč za období od 5. 2. 2023 do 7. 7. 2023 a náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč za osobní návštěvu. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svou povinnost splatit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas, vznikla mu rovněž povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne 5. 2. 2023 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 16.000 Kč do 7. 7. 2023.
2. V průběhu řízení vzala žalobkyně podáním doručeným dne 3. 1. 2024 žalobu částečně zpět v částce 2.532 Kč (paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč a smluvní pokuta). Soud pak postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení v uvedeném rozsahu zastavil. Předmětem řízení zůstala dlužná jistina 16.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (vč. kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení) a náklady spojené s uplatněním pohledávky (viz výše).
3. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.
4. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.
5. Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne 5. 12. 2022, ve znění smlouvy ze dne 16. 12. 2022, soud zjistil, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut spotřebitelský, neúčelový úvěr splatný jednorázově v částce 16.000 Kč s roční úrokovou sazbou 0 %. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal vrátit částku celkem 16.000 Kč ve lhůtě do 4. 2. 2023. Dále byly ve smlouvě mj. sjednány poplatky za zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky jistiny v prodlení.
6. Odeslání částky na účet žalovaného, uvedený ve smlouvě, bylo doloženo výpisy z účtu předchůdce žalobkyně ze dne 5. 12. 2022 a 16. 12. 2022. Podle obsahu spisu žalovaný sjednanou částku neuhradil (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal nic jiného).
7. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 3. 1. 2024 ve formě částečného zpětvzetí žaloby. Požadované doklady tedy žalobkyní předloženy nebyly a soud proto nemohl považovat za prokázané, že by předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele ve smyslu citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru zabýval.
11. K tomu lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda spotřebitelem uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o spotřebiteli se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani případná skutečnost, zda dlužník v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.
12. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření spotřebitelem uváděných informací by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
13. Již na tomto základě proto soud dovodil, že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele řádně nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (resp. tato skutečnost nebyla v řízení prokázána), tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a žalovanému úvěr přesto poskytl.
14. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
15. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (v době přiměřené jeho možnostem). Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod.
16. V posuzované věci byla žalovanému poskytnuta částka úvěru 16.000 Kč. Z této částky pak podle obsahu spisu žalovaný dosud neuhradil ničeho a soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 16.000 Kč, která představuje rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených částek. Ve zbytku předmětu řízení potom byla žaloba zamítnuta.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).
19. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec.
20. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.
21. V posuzované věci tedy splatnost dlužné jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran či rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím ani nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení nepřiznal a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Na druhou stranu nic nebránilo přiznat požadované příslušenství dlužné pohledávky v podobě nákladů spojených s jejím uplatněním ve výši 217 Kč (§ 513 o. z.).
22. Jak již bylo uvedeno, podle citované právní úpravy určí dobu plnění soud podle možností spotřebitele (dohoda stran o době plnění tvrzena nebyla). V posuzované věci soud žalovanému stanovil k zaplacení přiznané částky obecnou třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný se ve věci nevyjádřil a z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti (zejm. o poměrech žalovaného) k rozhodnutí o delší lhůtě nebo pro rozhodnutí o splátkách.
23. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.
24. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena zejména oznámením o postoupení pohledávky předchůdce žalobkyně ze dne 19. 7. 2023 odeslaným žalovanému. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn, nebo byli-li postoupení pohledávky prokázáno (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy částečně bylo řízení zastaveno z důvodů na straně žalobkyně (v rozsahu 11,70 % předmětu řízení) a ve zbytku předmětu řízení (tj. 88,30 %) bylo návrhu částečně vyhověno v rozsahu 84,87 % a zamítnuta byla v rozsahu 15,13 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu pak činí 69,74 %), tedy žalobkyně byla v řízení úspěšnější (požadované příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno bylo takto žalobě co do částky 16,217 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 2.891,08 Kč). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 61,58 % nákladů řízení (69,74 % z 88,30 % předmětu řízení). Náklady řízení žalobkyně v částce 5.065,60 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18.432 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1.860 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3.360 Kč ve výši 705,60 Kč. Z toho bylo žalobkyni přiznáno uvedených 61,58 % tedy částka 3.119 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.