Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 2/2024-40
Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Valešovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno, Ph.D. sídlem Anonymizováno
proti
žalované: Anonymizováno, narozená Anonymizováno bytem Anonymizováno
o zaplacení 127 588,78 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 339 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 339 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 104 249,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 77 615,19 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení a úroku 21,69 % ročně z částky 89 552,50 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 339 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 339 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 104 249,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 77 615,19 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení a úroku 21,69 % ročně z částky 89 552,50 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou (návrhem na elektronický platební rozkaz) podanou u zdejšího soudu dne 8. 12. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 127 588,78 Kč s příslušenstvím. Na odůvodnění podané žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně, společnosti právnická osoba, IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 20. 7. 2021 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. 9103075131, na jejímž základě dne 20. 7. 2021 poskytla žalované částku 100 000 Kč, žalovaná pak měla tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 54,82 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 5 897 Kč. Před samotným uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala schopnost žalované uvedený úvěr splatit, a to tak, že si vyžádala doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu, prohlášení žalované a dále si tuto schopnost ověřila v rejstřících SOLUS a NRKI. Na základě těchto údajů právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že za uvedených podmínek je žalovaná schopna částku splatit. Žalovaná však uhradila pouze 13 splátek. Za každou ze splátek, s níž byla žalovaná v prodlení před zesplatněním, pak právní předchůdkyni žalobkyně náleželo právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Úvěr byl zesplatněn automaticky ke dni 13. 2. 2023 v souladu se smluvním ujednáním, neboť žalovaná byla v prodlení s jednou ze splátek o déle než 65 dnů. Tímto okamžikem vznikla nová jistina ve výši 100 954,19 Kč, která se skládala z původní nesplacené jistiny a nezaplaceného smluvního úroku. I po zesplatnění úvěru pak právní předchůdkyni žalobkyně v souladu se smlouvou náleží smluvní úrok, který žalobkyně požaduje ve výši 21,69 %, a to pouze z částky, která odpovídá původní nesplacené jistině. Žalobkyně se proto žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 89 552,50 Kč, dlužného úroku za úvěr přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 11 401,69 Kč, smluvní pokuty ve výši 26 634,59 Kč (0,1 % denně vyčíslené ke dni 20. 10. 2023), a to se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 954,19 Kč (zahrnující jistinu 89 552,50 Kč a dlužný kapitalizovaný úrok 11 401,69 Kč), a smluvního úroku ve výši 21,69 % ročně z částky 89 552,50 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Z návrhu smlouvy o úvěru ze dne 20. 7. 2021, soud zjistil, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o uzavření dohody o poskytnutí částky 100 000 Kč. Žalovaná pak měla tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 54,82 % ve 48 měsíčních splátkách po 5 897 Kč. Celkem měla tedy žalovaná vrátit částku 248 400 Kč. Bankovní spojení určila žalovaná na účet č. č. účtu. Pro případ, že by žalovaná nehradila splátky tak, jak bylo smluveno, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat částku 200 Kč jako náhradu nákladů spojených s prodlením žalované v případě, že uhradila některou ze splátek více než 15 dnů po splatnosti, a to za každou takovou splátku. Dále bylo sjednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně může požadovat částku 499 Kč za každou splátku, kterou žalovaná uhradí více než 30 dnů po splatnosti (článek 6 smlouvy). Pokud by žalovaná některou ze splátek zaplatila déle než 65 dnů po splatnosti, byla právní předchůdkyně žalobkyně podle smlouvy oprávněna požadovat okamžité uhrazené celé dlužné částky, avšak pouze v případě, že žalovanou upomenula o splacení dlužné splátky a poskytla jí alespoň 30 dnů na její zaplacení (článek 6.3 smlouvy). Dnem, kdy by právní předchůdkyně žalobkyně požadovala okamžité zaplacení celého úvěru, by se pak původní nesplacená jistina a nesplacená část smluvního úroku staly novou jistinou. Žalovaná by pak byla povinna žalobkyni platit částku ve výši 0,1 % denně z takto vzniklé jistiny, a to ode dne zesplatnění úvěru až do jeho úplného zaplacení (článek 6.5 smlouvy). Dále pak měla žalovaná platit právní předchůdkyni žalobkyně úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem z takto vzniklé jistiny. I po tomto datu pak měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně platit úrok ve výši 54,82 %, avšak pouze z té části nové jistiny, která byla jistinou původní (článek 2.2 smlouvy).
4. Z dokumentu nazvaného „Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že má pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 25 238 Kč, zaměstnavatelem je společnost právnická osoba. Výdaje žalované byly určeny na částku 6 463 Kč (3 860 Kč životní minimum žalované, 2 603 Kč náklady na bydlení). Bilance příjmů a výdajů žalované vycházela pozitivně na částku 6 463 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí ve státním bydlení (ne vlastní, v pronájmu, u rodičů či družstevní bydlení), bez manžela nebo partnera. Inkaso nebylo vyžadováno. Žalovaná uvedla, že v blízké budoucnosti neočekává změny v příjmech nebo výdajích.
5. Z výpisu z účtu č. č. účtu vedeného právnická osoba., soud zjistil, že dne na účet je jednou měsíčně připisována platba od zaměstnavatele žalované ve výši cca 24 000 Kč.
6. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaná v tomto registru ke dni 20. 7. 2021 neměla příznak ani žádné hodnocení.
7. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že ke dni 20. 7. 2021 měla žalovaná skóre 465, což odpovídá nejlepšímu hodnocení klientů s nízkým rizikem.
8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 20. 7. 2021 žalované zaslala částku 100 000 Kč na účet č. č. účtu.
9. Z transakční historie ke smlouvě č. 9103075131 soud zjistil, že žalovaná zaplatila prvních 13 sjednaných splátek ve výši 5 897 Kč.
10. Z oznámení zaslaného dne 13. 2. 2023 žalované soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila, že požaduje zaplacení celé dlužné částky, a totiž nevrácené části poskytnuté částky (jistiny) ve výši 89 552,50 Kč, nesplacené části úroku ve výši 11 401,69 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a náhrady nákladů vzniklých s prodlením ve výši 1 000 Kč.
11. Z dokumentu „Společné prohlášení o postoupení pohledávek“ včetně přílohy soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023.
12. Z oznámení o postoupení pohledávky z 20. 9. 2023 vyplynulo, že postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně měla od první předchůdkyně zmocnění k oznámení postoupení.
13. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu vůči žalobkyni.
14. Na základě těchto důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 20. 7. 2021 žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí částky 100 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pro zjištění, zda by žalovaná byla schopna tuto částku vrátit spolu s jí požadovanými úroky, si od žalované vyžádala informace o jejích majetkových poměrech a výpisy z účtu, z nichž vyplynulo, že žalovaná je v pracovním poměru na dobu neurčitou a uvedla, že její čistá mzda činí cca 25 238 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu však vyplynulo, že příjmy žalované v jednotlivých měsících přibližně tomuto údaji odpovídají. Právní předchůdkyně žalobkyně dále odečetla částku životního minima žalované, náklady na bydlení (jejichž zdroj z přiloženého dokumentu není zřejmý). Právní předchůdkyně žalobkyně po žalované nepožadovala potvrzení o výši jejích výdajů na bydlení (či jiného prokázání výdajů). Dále si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala informace o žalované z registru SOLUS, v němž nebyla žalovaná vedena, a z registru NRKI, dle kterého byla žalovaná hodnocena pozitivně, přičemž v takovém případě je smlouva hodnocena jako s nízkým rizikem. Na základě těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaná je schopna poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit a uzavřela s ní dohodu. Na jejím základě žalované dne 20. 7. 2021 poskytla částku 100 000 Kč. Žalovaná pak měla tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 54,82 % ve 48 měsíčních splátkách po 5 897 Kč. Celkem měla tedy žalovaná vrátit částku 248 400 Kč. Pro případ, že by žalovaná nehradila splátky tak, jak bylo smluveno, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat částku 200 Kč jako náhradu nákladů spojených s prodlením žalované v případě, že by uhradila některou ze splátek více než 15 dnů po splatnosti, a to za každou takovou splátku. Dále mohla požadovat částku 499 Kč za každou splátku, kterou žalovaná uhradí více než 30 dnů po splatnosti. Pokud by žalovaná některou ze splátek zaplatila později než 65 dnů po splatnosti, byla právní předchůdkyně žalobkyně podle smlouvy oprávněna požadovat okamžité uhrazení celé dlužné částky, avšak pouze v případě, že žalovanou upomenula o splacení dlužné splátky a poskytla jí alespoň 30 dnů na její zaplacení. Dnem, kdy by právní předchůdkyně žalobkyně požadovala okamžité zaplacení celého úvěru, by se pak původní nesplacená jistina a nesplacená část smluvního úroku staly novou jistinou. Žalovaná byla dle uzavřené dohody povinna právní předchůdkyni žalobkyně platit částku ve výši 0,1 % denně z takto vzniklé jistiny, a to ode dne zesplatnění úvěru až do jeho úplného zaplacení. Dále pak měla žalovaná platit právní předchůdkyni žalobkyně úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem z takto vzniklé jistiny. I po tomto datu pak měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně platit úrok ve výši 54,82 %, avšak pouze z té části nové jistiny, která byla jistinou původní. Žalovaná však právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze 13 splátek, na což byla právní předchůdkyní žalobkyně upozorněna. Žalovaná však i přesto dlužné splátky neuhradila, a tak právní předchůdkyně žalobkyně požadovala ke dni 13. 2. 2023 okamžité vrácení celé dlužné částky, včetně splátek, které měla žalovaná uhradit v budoucnu. Žalovaná však ani po tomto datu z dlužné částky nic neuhradila.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
21. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou měli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná v úmyslu uzavřít, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.
22. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena absolutní neplatností (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020). Zákon o spotř. úvěru jasně stanovuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to před uzavřením smlouvy, a poskytovateli zakazuje smlouvu uzavřít, pokud by posoudil, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet. Tuto povinnost měla žalobkyně plnit s odbornou péčí a nespoléhat se pouze na údaje sdělené žalovanou. Tuto povinnosti na straně poskytovatele spotřebitelských úvěrů a zápůjček nelze odbýt poukazem na to, že kdyby žadatel o úvěr neuvedl pravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu. Povinnost kladená zákonem na poskytovatele spotřebitelských úvěrů je povinnost nezávislá na případné odpovědnosti žalované v trestněprávní rovině.
23. V projednávané věci prověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované následujícím způsobem: Právní předchůdkyně žalobkyně od výše příjmu žalované (která byla podložena výpisy z účtu) odečetla částku životního minima za žalovanou a dále náklady na bydlení ve výši 2 603 Kč (přičemž není zřejmé, z jakého zdroje žalobkyně tuto částku získala, nevyžádala si žádné potvrzení). Dále si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala o žalované informace z registrů SOLUS a NRKI. Žalovaná nebyla špatně hodnocena ani v jednom z registrů. Na základě těchto údajů dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované v souladu se zákonnými požadavky.
24. V prvé řadě je třeba připomenout, jak bylo uvedeno shora, že právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna informace poskytnuté žalovanou ověřovat. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom nepožadovala ani potvrzení o nákladech na bydlení, prostřednictvím nichž by si ověřila reálnost výdajů žalované. Náklady na bydlení přitom představují v životě běžného člověka významnou položku. Výše měsíčních nákladů na bydlení přitom bez další kontroly nemohly obstát. Bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby si vyžádala dodatečné informace ohledně toho, jakou má žalovaná konkrétní platební historii a morálku. Informace z nebankovního registru je vždy posuzovat v kontextu ostatních dostupných informací. Jak však soud uvedl výše, i informace poskytnuté žalovanou měly v právní předchůdkyni žalobkyně vzbudit určité pochybnosti. Ve spojení s touto informací pak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dojít k závěru, že žalovaná je schopna splatit úvěr ve výši a za podmínek, na nichž se účastníci dohodli.
25. Jak vyplývá ze shora uvedeného, na základě informací, které žalobkyně předložila a které tedy měla její právní předchůdkyně v době uzavírání smlouvy k dispozici, zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splatit úvěr jí poskytnutý. Právní předchůdkyně žalobkyně tak podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotř. úvěru nesměla úvěr žalované poskytnout. I přes zákonný zákaz to právní předchůdkyně žalobkyně učinila. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru je proto žalovaná povinna žalobkyni vrátit pouze jistinu úvěru. Soud shledal oprávněným toliko nárok žalobkyně na zaplacení částky 23 339 Kč, tedy jistiny úvěru po odečtení žalovanou zaplacených splátek 76 661 Kč (výrok I.). Soud naopak žalobkyni nepřiznal smluvní úrok ve výši 11 401,69 Kč, smluvní pokutu v celkové výši 26 634,59 Kč. Soud dále zamítl žalobkyní požadovaný smluvní úrok z jistiny do zaplacení ve výši 21,69 % ročně (výrok II.). Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyla odpovědná, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
26. Podle citovaného ustanovení je pak žalovaná povinna jistinu úvěru vrátit v době přiměřené jejím schopnostem. Vzhledem k tomu, že se žalovaná v průběhu řízení nijak nevyjádřila, určil soud lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce tří dnů.
27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého v případě, že měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V právě projednávané věci měla žalovaná převážný úspěch, avšak jí žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.