Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

113 C 7/2023-66

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci

žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 23.895 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 23.895 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 23.895 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 3. 2023 do zaplacení, pohledávku ve výši 4.386,69 Kč, úrok ve výši 52,3 % ročně z částky 15.514,83 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 60.768 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 23.895 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 23.895 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 3. 2023 do zaplacení, pohledávku ve výši 4.386,69 Kč, úrok ve výši 52,3 % ročně z částky 15.514,83 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 60.768 Kč, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 9. 2023 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 23 895 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, která byla podepsána 20. 8. 2014. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, k vyplacení došlo 22. 8. 2014. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 73,34 % splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 055 Kč vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od září 2014. právnická osoba se smlouvou byl dne 22. 8. 2016 žalované ze strany žalobce poskytnut revolving ve výši 8 229 Kč, čímž došlo k navýšení celkové výše úvěru. Počet splátek byl navýšen o 24 měsíčních splátek ve výši 25 320 Kč, výpůjční úroková sazba revolvingu činila 66,85 %. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení, do data zesplatnění úvěru, uhradila celkem padesátkrát 1 055 Kč od 19. 9. 2014. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 12.1 smluvních ujednání, žalobce požaduje zaplacení pokut v celkové výši 685 Kč (pětkrát 137,15 Kč), dále dle bodu 12.7 smluvních ujednání má žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 0,25 % ročně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to od 1. 3. 2023 do zaplacení. Žalobce požaduje smluvní pokutu pouze v sazbě 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Dále požaduje dle bodu 4.4 smlouvy sjednané úroky za dobu po zesplatnění úvěru, to je z 15 514,83 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení. Žaloba dále rekapituluje dluh žalované.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila pouze v písemném podání doručeném soudu dne 7. 2. 2024 v tom směru, že žádá o ustanovení advokáta za situace, kdy je důchodkyně a žalobce po ní chce velkou lichvu; vzhledem k tomu, že žalovaná přes výzvu soudu nedoložila řádně vyplněné prohlášení o majetkových poměrech, což by doložila i listinami ověřujícími její majetkové, finanční a sociální poměry, nemohl být žalované ustanoven zástupce z řad advokátů (usnesení č. j. –60 ze dne 18. 3. 2024).

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 20. 8. 2014 byla sepsána smlouva o revolvingovém úvěru právnická osoba. s žalovanou, na základě které byl žalované poskytnut dne 22. 8. 2014 úvěr ve výši 20 000 Kč, následně 22. 8. 2016 úvěr ve výši 8 229 Kč. Žalovaná uhradila dle žalobních tvrzení celkem 50 splátek po 1 055 Kč. Po poskytnutí automatického revolvingu došlo ke změně splátek, a to dle přílohy číslo 1. ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. hodnota, jak se uvádí v písemném podání žalobce ze dne 23. 8. 2016. Žalované byly doručovány výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, a to dopisy ze dne 21. 12. 2018, 21. 1. 2019, 20. 2. 2019, 25. 3. 2019, 27. 2. 2023, přičemž oznámením ze dne 27. 2. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě celkového dluhu ve výši jistiny 23 895 Kč. Informace o poskytnutí revolvingového úvěru byly žalované poskytnuty v rámci předsmluvního formuláře č. hodnota dne 20. 8. 2014, kde se uvádí, že žalované bude poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, následný revolving činil 8 229 Kč, výpůjční úroková sazba byla sjednána na 73,34 % s tím, že revolving následně je úročen částkou 66,85 % ročně, měsíční splátka činila 1055 Kč (celkem 48 měsíčních splátek při prvním úvěru). Pokud se týče posouzení úvěruschopnosti žalované, jakožto spotřebitelky, bylo soudu předloženo hodnocení klienta ke smlouvě č. hodnota ze dne 20. 8. 2014, ze kterého se podává, že čistý měsíční příjem úvěrované je 9 530 Kč, výdaje úvěrovaného plus manžela či partnera je 3 800 Kč, nájemné, inkaso, doprava a ostatní je 2 500 Kč měsíčně, celkem volné příjmy jsou 3 230 Kč měsíčně. Doklady, které měla žalovaná předložit, byly: kopie občanského průkazu, důchodový výměr důchodce a výpis z bankovního účtu. Součástí spisového materiálu, pokud se týče posouzení úvěruschopnosti, je pak výpis z nebankovního registru klientských informací NRKI se skóre žalované 472, výpis z registru Solus, dále důchodový výměr České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. ledna 2014 – invalidní důchod třetího stupně ve výši 9 530 Kč. V rámci výpisu z běžného účtu žalované ze dne 25. 7. 2014 lze vyčíst, že k tomuto datu bylo na účtu žalované 564,52 Kč. Žalované byla následně doručována předžalobní výzva k plnění datovaná 9. 8. 2023. Pokud byly soudu předloženy jiné y, například vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, pak tyto y prováděny jako důkaz ve sporu nebyly, neboť nemají přímou souvislost s poskytnutým úvěrem, jedná se o obecné informace. Z historie výpisu úvěru je zřejmé, že první splátku žalovaná uhradila 19. 9. 2014 ve výši 1 055 Kč, následně hradila celkem 50 splátek, avšak s několikadenními zpožděními, poslední splátka byla uhrazena 18. 10. 2018. Pokud se jedná o doplnění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, pak u jednání dne 30. 5. 2024 bylo ze strany žalobce soudu sděleno, že veškeré výdaje v hodnocení klienta jsou pouze v rovině tvrzení s tím, že neví, zdali bylo ze strany poskytovatele úvěru žádáno ověření uvedených skutečností (3 800 Kč jako tzv. přibližný výdaj spotřebitele v domácnosti, 2 500 Kč výdaj za nájemné, inkaso, doprava a ostatní).

4. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

5. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Předobrazem zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby „před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C-449/13, z něhož mj. vyplývá, že: „Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr „s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět „úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

8. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobce a žalovaným) došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

9. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona). Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

10. Pokud se jedná o vyhodnocení jednotlivých úvěrů ve vztahu k , kdy spotřebitelské úvěry (první datovaný dne 20. 8. 2014 a vyplacený dne 22. 8. 2014, druhý revolning poskytnutý dne 22. 8. 2016), soud uvádí následující.

11. Při hodnocení platnosti sjednané smlouvy o úvěru a následného poskytnutí revolvingového úvěru soud ve shodě s předchozími zákonnými ustanoveními a judikaturou zkoumal, zdali oba poskytnuté úvěry byly uzavřeny platně, a to ve vztahu zejména k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. U žalované byl reálně ověřen pouze příjem spočívající v invalidním důchodu třetího stupně ve výši 9 530 Kč měsíčně. Z výpisu z bankovního účtu ke dni 25. 7. 2014 bylo zjištěno, že žalovaná měla konečný zůstatek na účtu 564,52 Kč. Ostatní informace, které měly prokazovat řádné posouzení úvěruschopnosti žalované nejsou doloženy. Pokud jsou v rámci hodnocení klienta uvedeny neprokázané informace týkající se výdajů spotřebitele ve výši 3 800 Kč měsíčně a ve výši 2 500 Kč měsíčně za nájemné, inkaso, doprava a ostatní, pak se jedná o nesplnění řádné povinnosti úvěrujícího. Je zřejmé, že výdaje žalované jsou značně v hodnocení klienta ze dne 20. 8. 2014 zkresleny, a to zřejmě za situace, kdy záměrem úvěrujícího i spotřebitele mohlo být, aby úvěr byl poskytnut (u úvěrujícího s cílem získat další finanční prostředky za poskytnutí úvěru, u spotřebitele s cílem dostat se k finančním prostředkům, přestože ani příjmy posuzovaného spotřebitele, ani konečný zůstatek na účtu nemohly vést úvěrujícího k závěru, že poskytnutý úvěr bude řádně splácen a doplacen). Za tohoto stavu věci tak soud vyhodnotil sjednanou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 8. 2014 a následně poskytnutý revolving dne 22. 8. 2016 jako neplatný a finanční prostředky, které se dostaly do dispozice žalované, byly vyhodnoceny jako bezdůvodné obohacení. Pokud se do dispozice žalované dostala celková částka 28 229 Kč a žalovaná uhradila celkem 50 splátek po 1 055 Kč, lze konstatovat, že bezdůvodné obohacení již žalobci v minulosti uhradila. Za tohoto stavu věci tak soud nárok žalobce zamítl jako bezdůvodný.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Vzhledem k procesní nečinnosti žalované bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.