Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
19 C 192/2024-57
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci
žalobkyně: Česká spořitelna, a. s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale pobytem náměstí Míru 1/1, 276 01 Mělník
o 29 984,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, , s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru (ve znění dodatků ze dne datum a datum), na jejímž základě mu žalobkyně poskytla úvěr v celkové výši částka, žalovaný se zavázal hradit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 17,90 % v pravidelných měsíčních splátkách po částka (původně částka) vždy k 15. dni (původně 20. dni) každého kalendářního měsíce. Před poskytnutím úvěru právní žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to vyhledáváním žalovaného v insolvenčním rejstříku, registru vedených exekucí, v bankovních a nebankovních registrech klientských informací a v databázi Ministerstva vnitra České republiky. Žalobkyně uzavřela, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný se však s hrazením jednotlivých splátek dostával do prodlení, žalobkyně proto využila svého práva a celý úvěr prohlásila za splatný, a to ke dni datum. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil. Dlužná částka částka sestává z jistiny ve výši částka, poplatků ve výši částka (dlužného pojistného ve výši částka – po částka za měsíce leden až květen 2023 a poměrná část ve výši částka za červen 2023, a nákladů spojených s prodlením ve výši částka za prodlení s 10., 40. a 70. dne dle přiloženého ceníku ve výši částka, částka a částka), příslušenství sestává ze smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
4. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o úvěru ve znění dodatku ze dne datum a ze dne datum, podle níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka, a to vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva o úvěru. V rámci uvedené smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal hradit měsíční pojistné ve výši částka. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též všeobecné obchodní podmínky žalobkyně včetně ceníku. Před sjednáváním shora uvedeného úvěru žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvedl svůj měsíční příjem ve výši částka. Dále uvedl, že nemá žádné měsíční výdaje, pouze výdaje na bydlení ve výši částka. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě takto získaných dat dle svého ekonomického modelu na částku částka. Žalovaný uvedl, že splácí mj. další půjčky poskytnuté žalobkyní ve výši právnická osoba Kč měsíčně /viz smlouvu o úvěru na č. l. 14 - 17 spisu, dodatky ke smlouvě o úvěru na č. l. 29 – 30 spisu, detail zadané podezřelý výraz na č. l. 18 – 26 spisu, záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací na č. l. 27 – 28 spisu, informace o úvěru na č. l. 31 spisu, ceník na č. l. 32 spisu, přehled poplatků a pokut na č. l. 44 spisu, posouzení úvěruschopnosti na č. l. 54 spisu/. Žalovaný čerpal na předmětný úvěr finanční prostředky ve výši částka. Celkově na tento úvěr uhradil částku částka /viz výpis z úvěrového účtu žalovaného na č. l. 41 – 43 spisu/. Žalovaný se dostával s hrazením jednotlivých splátek do prodlení, z toho důvodu žalobkyně daný úvěr zesplatnila ke dni datum /viz rozhodnutí o okamžité splatnosti na č. l. 40 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne datum, datum a předžalobní výzvou ze dne datum s tím, že dluh je splatný nejpozději do datum /viz výzvy k úhradě na č. l. 35, 39 spisu, předžalobní výzva na č. l. 36 spisu s doručenkou na č. l. 36, 37 spisu/. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak v řízení nevyplynulo, že by na svůj dluh uhradil více, než uváděla žalobkyně.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dále dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016 “).
6. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Dle ust. § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Soud se v řízení zabýval především otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.
15. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány, natož pak ověřovány, nebyly. Žalobkyně zjistila od žalovaného měsíční čistý příjem ve výši částka, přičemž tento byl ověřen i z předloženého výpisu z účtu. Co se týká pravidelných měsíčních výdajů, tak tyto přímo od žalovaného žalobkyně nezjišťovala vůbec, spokojila se s jeho tvrzením, že žádné měsíční výdaje nemá, s výjimkou hrazení nájemného ve výši částka měsíčně a hrazením splátek ve výši právnická osoba Kč měsíčně (následně žalobkyní zjištěnými ve skutečné výši částka), a sama vyšla pouze ze svého interního ekonomického modelu a tyto výdaje stanovila částkou částka. Takovýto způsob ověřování úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. právnická osoba se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si mohla a měla ověřit výdaje žalovaného, což však neučinila. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.
16. Soud proto posoudil předmětnou smlouvu o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka nebo ze dne datum, č. j. spisová značka), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od datum a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora právnická osoba ze dne datum ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Z listin založených ve spisu vyplynulo, že žalovaný na základě shora uvedené neplatné úvěrové smlouvy čerpal finanční prostředky ve výši částka a částku částka již žalobkyni uhradil. Žalovaný tak je povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši částka vč. úroku z prodlení, o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. Soud přiznal dlužnou část jistiny spolu s příslušným úrokem z prodlení dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z., a to v jí požadované výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. adresa k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 o. s. ř. o. s. ř.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka představující částka za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.