Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 41/2023-41

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 16 654 715 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 161 382,63 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 566,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 161 382,63 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 566,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 166 547,15 Kč s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 161 382,63 Kč od 2.9.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 161 382,63 Kč od 2.9.2021 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 220 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 7 000 Kč, počínaje dnem 20.6.2019. Žalovaný se však dostal se splácením úvěru do prodlení, v důsledku čehož žalobkyně úvěr ke dni 1.9.2021 zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 4.9.2021. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 161 382,63 Kč, úroku z prodlení ve výši 370,52 Kč, poplatků ve výši 4 794 Kč a dále úroku a úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 2.9.2021 do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Protože se k nařízenému jednání nedostavil, soud postupoval podle , občanského soudního (dále jen „ “) a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Anonymizováno. Proto se soud nejprve zabýval tím, zda je dána jeho mezinárodní pravomoc. Pravomoc zdejšího soudu je vzhledem k členství obou zemí v Evropské unii posuzovat nejprve podle právních předpisů EU. Otázku pravomoci tak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má bydliště na adrese adresa, zdejší soud proto má pravomoc ve věci rozhodovat.

5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že účastníci dne datum uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 220 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 13,90 % ročně a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně s úrokem splácet ve splátkách ve výši 7 000 Kč měsíčně s tím, že úvěru bude doplacen nejpozději 20.9.2022.

6. Z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu, vedeného na jméno žalovaného, bylo zjištěno, že úvěru ve výši 220 000 Kč byl žalovanému vyplacen dne 13.5.2019.

7. Z podkladů pro soudní jednání byla zjištěna historie splácení úvěru s tím, že nesplacená jistina činí částku 161 382,63 Kč.

8. Z dopisu žalobkyně ze dne 4.9.2021 bylo zjištěno, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru rozhodla o zesplatnění celého úvěru.

9. Z dopisu žalobkyně ze dne 21.4.2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky ve výši 182 465,30 Kč.

10. Z y označené jako „Anonymizováno“ bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmu žalovaného ze zaměstnání ve výši 26 201 Kč. Žalobkyně ověřovala, že žalovaný nemá záznam v insolvenčním rejstříku. Z interní historie pak prověřila předchozí splátkovou morálku a zároveň zjistila, že žalovaný nemá evidované negativní informace. Ohledně výdajů žalobkyně kalkulovala s nájmem ve výši 3 000 Kč a výdaji ve výši 0 Kč, což byly informace sdělené žalovaným, přičemž žalobkyně dále využila statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, a tedy celkově uvažovala výdaji ve výši 7 452 Kč. Žalovaný uvedl, že splácí ještě jiný úvěr se splátkou ve výši 8 000 Kč měsíčně, žalobkyně z interních informací zjistila, že splátka činí 8 444 Kč.

11. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného, společnosti Anonymizováno, ze dne 13.5.2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl v pracovním poměru u této společnosti od datum a jeho průměrná mzda za posledních 12 měsíců činila 26 201 Kč.

12. Z výpisu z účtu č. č. účtu, vedeného na jméno žalovaného, za období od 1.5.2019 do 31.5.2019 bylo zjištěno, že úvěr byl žalovanému vyplacen dne 13.5.2019 a dále byl zjištěn počáteční zůstatek ve výši 10 411,39 Kč a konečný zůstatek ve výši 9 293,05 Kč.

13. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 220 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s příslušenstvím vrátit, což však neučinil a nadále činní dlužná jistina poskytnutého úvěru částku 161 382,63 Kč.

14. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle a násl. , (dále jen „ “), zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.

15. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však ani přes výzvu dle soudu nepředložila důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného, resp. jí důkazy předložené důkazy jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostačující. Žalobkyně nepředložila důkaz o tom, že by řádně prověřila výdaje žalovaného, zejména žádný doklad o tvrzené výši nájemného. Další výdaje ve výši 0 Kč jsou jen těžko uvěřitelné, údaje poskytnuté žalovaným nemohly odpovídat realitě. Žalobkyně se přesto zcela spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Na tom nic nemění skutečnost, že žalobkyně vycházela z normativních nákladů na bydlení, neboť jde jen o další hypotetickou částku, která vůbec nemusí odpovídat realitě. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. -39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. ).

18. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s je stíháno absolutní neplatností, bylo do vloženo až na základě novely , kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. . Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v y základních práva a svobod.

19. V posuzované případě se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho výdajů, aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně vyžádala například nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit minimálně výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení , když zcela rezignovala na prověření možných výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu

20. Podle věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. ). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

21. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 220 000 Kč, přičemž dosud nesplacená jistina činí částku 161 382,63 Kč, co to této částky proto bylo žalobě vyhověno, neboť bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že tuto částku žalobkyni zaplatil, což však neučinil. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

22. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle , (dále jen „ “), neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , neboť žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Při posouzení úspěchu je třeba přihlížet k celému předmětu řízení včetně příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do 67 % uplatněného nároku a neúspěšná co do 33 % uplatněného nároku. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 34 %. Náklady jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 6 648 Kč a paušální náhradou, která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle , a který má ve smyslu právo na náhradu svých hotových výdajů v paušální výši. Výše paušální náhrady byla určena podle částkou 900 Kč za dva úkony, a to za zaslání předžalobní výzvy, za podání žaloby a za účast při jednání. Celkem tedy náklady řízení tvoří částku 7 548 Kč, poměrná část ve výši 34 % činí částku 2 566,32 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.