Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 349/2023-51
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, titul. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 11 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh žalobce, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 800 Kč,
kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 796,17 Kč,
kapitalizovaný úrok ve výši 5 375,44 Kč,
zákonný úrok z prodlení z částky 9 177,78 Kč od 2.11.2022 do zaplacení ve výši 8,25 %,
úrok 24,69 % ročně z částky 9 177,78 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh žalobce, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 800 Kč,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 796,17 Kč,kapitalizovaný úrok ve výši 5 375,44 Kč,zákonný úrok z prodlení z částky 9 177,78 Kč od 2.11.2022 do zaplacení ve výši 8,25 %,úrok 24,69 % ročně z částky 9 177,78 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 11 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa, a žalovanou došlo dne 7.5.2019 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. číslo (dále jen „Smlouva“). Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část „Dokumenty k ověření“, resp. „Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako „úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60-ti týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 14.5.2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30.6.2020. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 30.6.2020. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 30.6.2020 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9 177,78 Kč ode dne 1.7.2020 až do zaplacení dále úrokem ve výši 24,69 % ročně sjednaným v čl. 1 .4 smlouvy (resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve smlouvě sjednána). Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 1.11.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 1.11.2022. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 15 450 Kč, z toho:
- na jistinu 5 822,22 Kč,
- na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 3 000 Kč,
- na poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč,
- na poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 377,78 Kč.
Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 24.9.2021. Ke dni postoupení 1.11.2022 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 14 550 Kč, skládající se z:
- dlužné jistiny ve výši 9 177,78 Kč,
- dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 0 Kč,
- dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 0 Kč,
- dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 622,22 Kč.
Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 14 550 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení:
- celkové dlužné částky ve výši 11 800 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 177,78 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 622,22 Kč,
- kapitalizovaných úroků ve výši 5 375,44 Kč,
- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 796,17 Kč,
- úroků ve výši 24,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 177,78 Kč od 2.11.2022 do zaplacení,
- úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 177,78 Kč od 2.11.2022 do zaplacení.
Ke kapitalizovanému úroku ve výši 5 375,44 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 24,69 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 177,78 Kč od 1.7.2020 do data postoupení 1.11.2022. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 796,17 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 177,78 Kč od 1.7.2020 do data postoupení 1.11.2022.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci výzvou ze dne 4.1.2024 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a o.s.ř. souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 22.1.2024 Žalovaná na výzvu nereagovala. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobce, který s tímto postupem vyslovil souhlas již v samotné žalobě.
4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy založenými žalobcem, a to:
- Smlouvou o spotřebitelském úvěru – Fajnpůjčka ze dne 7.5.2019, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaná se dohodli na poskytnutí částky 15 000 Kč žalované a žalovaná se zavázala vrátit celkem 27 000 Kč v 60 splátkách po 450 Kč,
- Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2022, včetně seznamu pohledávek, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba a žalobce se dohodli na postoupení pohledávek uvedených Seznamu pohledávek – v příloze uvedena žalovaná,
- Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24.11.2022, včetně podacího lístku s datem podání 24.11.2022, ze kterých soud zjistil, že společnost právnická osoba oznámila žalované, že se žalobce stal věřitelem pohledávky vůči žalované ze smlouvy o půjčce č. číslo, výše pohledávky činí 14 550 Kč bez příslušenství,
- Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 10.3.2023, ze které soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě pohledávky 20 054,90 Kč nejpozději do 25.3.2023.
5. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba a žalovaná se dohodli na tom, že právní předchůdce poskytne žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zaváže vrátit tuto částku a zaplatit poplatek ve výši 12 000 Kč, sestávající z úroku ve výši 3 000 Kč, poplatku ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč. Žalovaná svým podpisem na smlouvě stvrdila převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti od právního předchůdce žalobce a zavázala se vrátit celkovou dlužnou částku sestávající z jistiny a poplatků ve výši 12 000 Kč v 60 splátkách v hotovosti, kdy výše každé splátky činí 450 Kč.
6. Žalobce se domáhá po žalované zaplacení celkové částky 11 800 Kč s příslušenstvím specifikovaným v petitu žaloby. Žalovaná dle skutkových tvrzení žalobce vrátila žalobci 15 450 Kč.
7. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce a žalované bylo ze strany právního předchůdce žalobce postoupení oznámeno. Žalobce je tak aktivně legitimován k podání žaloby.
8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
10. Podle § 420 odst. 1 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
11. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům.
12. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
13. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Po právní stránce soud právní jednání účastníků posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, když právní předchůdce žalobce přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč převzala a zavázala se je v dohodnuté době vrátit.
16. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatku, který činí 12 000 Kč za zapůjčení částky 15 000 Kč na 60 týdnů a dospěl k závěru, že tento poplatek je vlastně úrokem peněžité zápůjčky, neboť představuje úplatu zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky. S ohledem na výši jistiny 15 000 Kč a na dobu splatnosti zápůjčky představující 60 týdnů odpovídá zmiňovaný poplatek ročnímu úroku přesahujícímu více než 69 % jistiny, 80 % celkové částky za 60 týdnů. Taková výše úroku je zcela nepřiměřená. Z tohoto důvodu soud ujednání o poplatku vyhodnotil jako právní jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jako neplatné. Žalobci tak právo na úroky v podobě poplatků nevzniklo.
17. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích totiž platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 o.z., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (nyní obdobně § 2392 odst. 1 o.z.), která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček.
18. Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsažené ve smlouvě úvěru (zápůjčky), z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Smlouva o úvěru je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Soud se tedy zabýval, zda neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru a uzavřel-li smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele, smlouva o úvěru má povahu spotřebitelské smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce ji uzavíral v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele.
19. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,, OZ“) jako smlouvu úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb. , § 86 , §87 .
20. Podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Soud zkoumal, zda žalobce splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
24. Žalovaná v kartě zákazníka ze dne 6.5.2019 uvedla, že žije s partnerem, bydlí v nájmu, má tři vyživovací povinnosti, její příjem činí 16 000 Kč, další příjem má 19 000 Kč, státní podporu vedlejší 11 000 Kč. Celkem příjmy činí 46 000 Kč. Výdaje na bydlení činí 13 000 Kč, osobní výdaje 12 000 Kč, spoření 2 000 Kč. Celkové výdaje nejsou v kartě uvedeny, rovněž použitelný příjem. V kartě bylo vyplněno, že dokumenty k ověření příjmů byly –výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO.
25. Příjmy a výdaje nebyly nikterak doloženy.
26. Žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) v podání ze dne 12.1.2024 dále tvrdil, že si ověřil z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Do spisu doložil fotografie výpisu z účtu, z nichž není patrno, čí je to účet, jaký je počáteční a konečný stav. Dále doložil mzdové lístky jméno FO, bytem adresa za měsíce 10/2018,12/2018 bez bližšího vysvětlení, jak se tyto vztahují k osobě žalované, přičemž žalovaná jak v zákaznické kartě, tak ve smlouvě o úvěru je označena jiným bydlištěm. Dále byly doložena fotokopie pracovní smlouvy uzavřené s žalovanou a firmou právnická osoba. ze dne 1.11.2018 na pozici pomocný pracovní dělník, nájemní smlouva ze dne 1.1.2019 uzavřena ohledně nájmu bytu žalovanou na adrese adresa, a to na dobu určitou do 31.12.2019, dvě poštovní poukázky o platbách žalované 3 100 Kč 30.4.2019 a 1 664 Kč 17.4.2019 ve prospěch INNOGY s.r.o.
27. Žalobce netvrdil a ani nedoložil, že by provedl např. kontrolu žalované ohledně bonity klienta v úvěrových registrech SOLUS a NRKI, že by provedl lustraci z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, EUCB.
28. Výdaj určený na „nájem, inkaso, energie“ rámcově odpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, ale nebyl nijak prověřován. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady nájem, inkaso a energie činí 13 000 Kč, avšak doklad - nájemní smlouva uzavřena na dobu určitou do 31.12.2019 hovoří o částce 9 625 Kč, spotřebitelská smlouva byla přitom uzavřena 7.5.2019. Pokud má být zachován smysl a účel dané právní úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a případně dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů navozuje účelovost ze strany věřitele - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. V případě osobních výdajů (telefon, jídlo, léky, doprava oblečení) je uvedena částka 12 000 Kč, což představuje možnou útratu 400 Kč/den, což rovněž neodpovídá obvyklým výdajům za telefon, jídlo, léky a oblečení za jeden den zřejmě pro 5 lidí. Nebylo prověřováno, jaký typ státní sociální podpory (11 000 Kč) byl žalované poskytován. Přes tyto informace, které měl věřitel k dispozici, úvěr s výše uvedenými parametry poskytl, aniž se však jakkoli přesvědčivě dále vypořádal s tím, zda bude dlužník schopen skutečně reálně dluh splácet a splatit.
29. Soud se pro účely posouzení splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy nemohl spokojit toliko s doplněním tvrzení v rozsahu shora a doložením pouhé karty zákazníka se žádostí o zápůjčku v kontextu s uzavřenou smlouvou o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
30. Soud tak uzavírá, že žalobce dostatečným způsobem nesplnil svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalované, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou podle § 580 OZ , a to v souladu s nálezem Ústavního soudu České republiky III, ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019.
31. Plnil-li proto právní předchůdce žalobce z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalované částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. OZ v rozsahu této částky, ale s ohledem provedené platby žalovanou ve výši 15 450 Kč pak žalovaná žalobci na jistině již ničeho nedluží. Z tohoto důvodu byla žaloba v celém rozsahu zamítnuty.
32. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , žalovaná měla ve sporu převážný úspěch, z obsahu spisu však vyplývá, že jí žádné náklady nevznikly.
33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 349,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 800 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 760 Kč ve výši 789,60 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.