Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 187/2023-19
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyně: jméno zainteresované osoby., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený datum bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 19 973,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 633,62 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 139,73 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 633,62 Kč od 10. 2. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 478 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 633,62 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 139,73 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 633,62 Kč od 10. 2. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 478 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 19 973,62 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 19 633,62 Kč a smluvní pokuty ve výši 340 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, dne 19. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. číslo, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný obdržel oproti podpisu v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 29 250,40 Kč spolu s příslušenstvím do 19. 7. 2023. Žalovaný svoji vůli uzavřít smlouvu projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku 1 Kč ze svého účtu na účet právního předchůdce žalobkyně. Proces uzavření smlouvy proběhl tak, že žalovaný na internetových stránkách název požádal prostřednictvím vyplněného formuláře o poskytnutí úvěru, kdy v rámci dokončení tohoto procesu žalovaný provedl tzv. verifikační platbu. Tato platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně poté zahájil schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do bankovních i nebankovních registrů za účelem posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Následně byla žádost schválena a žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč bezhotovostně na účet, ze kterého žalovaný odeslal verifikační platbu. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni s účinností ke dni 6. 2. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 15. 2. 2023. Žalovaný však až dosud neuhradil žalobkyni částku 19 633,62 Kč jako jistinu, 340 Kč na smluvené smluvní pokutě a 150 Kč na nákladech za upomínání (každá upomínka po 50 Kč), jak tyto nároky byly sjednány ve smlouvě, obchodních podmínkách a v sazebníku, které dle dohody stran tvořily nedílnou součást předmětné smlouvy. Žalobkyně požaduje nad rámec postoupeného příslušenství i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 139,73 Kč za období od 20. 1. 2023 (prvního dne po splatnosti) do 6. 2. 2023 (rozhodný den určený ve smlouvě o postoupení) a dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 20 000 Kč od 10. 2. 2023, tj. od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku ve výši 366,38 Kč. Zbývající část dluhu nebyla žalovaným uhrazena ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 7. 2023 byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní tvrzení a označí důkazy, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby ze dne 18. 7. 2023, kdy vzala žalobu částečně zpět, co do částky ve výši 5 884 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 5 544 Kč a smluvní pokutu ve výši 340 Kč s tím, že ve zbývající části na žalobě trvá. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud usnesením ze dne 25.7. 2023, č. j. 11 C 187/2023 -12, které nabylo právní moci dne 30. 8. 2023, řízení v požadované výši zastavil v souladu s § 96 odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , když souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud ve věci usnesením ze dne 25. 7. 2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 14. 8. 2023 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.
5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne 19. 9. 2022, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně, obchodní bilancí právního předchůdce žalobkyně, výpisem z běžného účtu ze dne 19. 9. 2022, upomínkami právního předchůdce žalobkyně ze dne 19. 11. 2022, 19. 12. 2022 a 19. 1. 2023 včetně podacího lístku, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2022 a ze dne 27. 2. 2023, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2023 včetně podacího archu ze dne 16. 2. 2023 a předžalobní upomínkou ze dne 29. 5. 2023 včetně podacího archu ze dne 5. 6. 2023. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne 19. 9. 2022 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně se společností právnická osoba smlouvu o úvěru č. číslo, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s příslušenstvím splatit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 925,04 Kč splatných vždy k 19. dni příslušného měsíce, aniž by právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrového smlouvy. Jelikož žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, dostal se do prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za každou písemnou upomínku. Posléze právní předchůdce žalobkyně dne 15. 2. 2023 oznámil žalovanému, že postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni v celkové výši 26 244,75 Kč vč. příslušenství a vyzval jej k úhradě dlužné částky do 27. 2. 2023, přičemž dopis mu byl odeslán 16. 2. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 9. 6. 2023 výzvou před podáním žaloby učiněnou 29. 5. 2023, která byla žalovanému doručována 5. 6. 2023 prostřednictvím České pošty. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 139,73 Kč, zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 10. 2. 2023 a neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 651 Kč. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu výši 340 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 544 Kč, které následně dispozičním úkonem ze dne 18. 7. 2023 vzala zpět. Ze strany žalovaného bylo uhrazeno toliko 366,38 Kč.
6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ).
10. V daném konkrétním případě pak žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného jakýmkoli způsobem zkoumala. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 19. 9. 2022 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.
11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 19.9. 2022 žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný dosud uhradil toliko 366,38 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 19 633,62 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky nejpozději dopisem ze dne 29. 5. 2023, který mu byl doručován 5. 6. 2023 prostřednictvím České pošty. Žalobou požadované příslušenstvím představované zákonným úrokem z prodlení nemohlo být žalobkyni přiznáno, neboť s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 -160 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky a jelikož byla splatnost určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části, ve které nebylo řízení zastaveno, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
12. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo ve spojení s § 146 odst. 2 veta první o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, kdy celkový předmět řízení tvořil částku 30 073,26 Kč a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 19 633,62 Kč, jež představuje 65 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta, popř. řízení bezdůvodně zastaveno, činí 10 439,64 Kč (3 764,91 Kč + 139,73 Kč + 651 Kč + 340 Kč + 5 544 Kč), což představuje 35 % z původního předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 30 %.
14. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 300 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) a dále dle § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , částku 1 900 Kč (za jeden úkon právní služby po podání žaloby v podobě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 18.7. 2023). Za tyto čtyři úkony jí náleží odměna ve výši 2 800 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (1 x 300 Kč), tj. 600 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 3 400 Kč) ve výši 714 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně soudního poplatku ve výši 814 Kč by činily 4 928 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalobkyně úspěch ve výši toliko 30 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 1 478 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.