Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 105/2024-55
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 15 060 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 5. 9. 2023 do zaplacení a co do částky 1 060 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 721 Kč to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 5. 9. 2023 do zaplacení a co do částky 1 060 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 721 Kč to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 1. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 060 Kč představující nevrácenou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, smluvní úrok ve výši 40 % ročně z jistiny ve výši 4 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 060 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva s žalovaným podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 41478 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 2. 5. 2023 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 1. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 1. 9. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 4. 9. 2023 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky, na kterou však nereagoval.
2. Soud vyzval a poučil žalobkyni, že má doplnit tvrzení a důkazní návrhy, jakým způsobem zkoumala před uzavřením smlouvy příjmy a výdaje žalovaného, k tomu jí poskytl lhůtu. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ničeho nedoplnila, k nařízenému jednání dne 30. 5. 2024 se nedostavila, soud jí tak nemohl dát příslušná poučení dle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud tak konal jednání v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného a rozhodl na základě předložených důkazů.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Z výpisu z běžného účtu č. ú. 8413077002/5500 u Raiffeisenbak, a. s. za období 1. 2. 2023 - 28. 2. 2023 a za období 1. 12. - 31. 12. 2023, 1. 1. - 31. 1. 2023 (č. l. 15), za období 1. 3. - 31. 3. 2023 (č. l. 26) soud zjistil, že účet je veden na jméno žalovaného; za období leden 2023 přesahují výdaje žalovaného jeho příjmy, ke dni 31. 1. 2023 byl žalovaný v záporném zůstatku na účtu, v únoru 2023 rovněž výdaje žalovaného převýšily jeho příjmy, v prosinci 2022 jeho příjmy a výdaje na účtu dle pohybů byly stejné.
6. Z potvrzení o platbě ze dne 2. 5. 2023 (č. l. 17) soud zjistil, že na účet vedený na jméno žalovaného výše uvedený byla zaslána dne 2. 5. 2023 částka 10 000 Kč.
7. Z dokumentu „zesplatnění úvěru“ ze dne 1. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně měla doručit žalovanému dopis, ve kterém jej informovala o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k vrácení částky 30 388 Kč.
8. Z nepodepsané smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 5. 2023 včetně kopie řidičského průkazu a potvrzení o platbě ze dne 17. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému měl být poskytnut úvěr až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně úroku ve výši 40 % měsíčně.
9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 1. 2023 včetně kopie podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou k úhradě částky 31 932,16 Kč.
10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
12. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
13. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
18. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
21. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
23. Dle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
24. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
25. Na základě shora uvedeného dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovaným a žalobkyní byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 2. 5. 2023 smlouva o úvěru, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však dle provedeného dokazování před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr.
26. Soud ve věci nařídil na 30. 5. 2021 ústní jednání, kdy jednal v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně, jak bylo uvedeno shora. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu nedostalo příslušného poučení. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006 , ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 , ze dne 29. 6. 2011 sp. zn. 29 Cdo 1426/2010 , usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/10 nebo II. ÚS 100/02 ). Protože se tedy žalobkyně k jednání soudu nedostavila a soud jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nemohl jí poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti, když z provedeného dokazování žádné takové zkoumání nevyplynulo a soud mohl věc projednat a rozhodnout na základě skutkových tvrzení a důkazů provedených při jednání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3945/2013 ). Žalobkyně pouze předložila výpisy z účtu žalovaného za období 12/2022, 1-3/2023, z těchto výpisů však nevyplývá, že by žalovaný byl v takové majetkové situaci, aby byl schopen řádně dostát své povinnosti splácet úvěr. Ostatně žalovaný nezaplatil dle tvrzení žalobkyně jedinou splátku, když z částky 10 000 Kč neuhradil ničeho. Z předložených bankovních výpisů navíc vyplývají značné výdaje žalovaného, které převyšují jeho příjmy. Není zřejmé, z čeho plynou příjmy žalovaného, zda jsou stabilní, jaké jsou jeho pravidelné výdaje a jaká částka mu tedy měsíčně na pokrytí jeho potřeb zbývá. Pokud žalobkyně nedoplnila své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tím méně je prokázala a v tomto rozsahu tak nedostála své povinnosti tvrzení a důkazní. Z žádného jiného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá nic o objektivní schopnosti žalovaného úvěr splácet ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 675/2021 ze dne 20. 4. 2022.
27. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20 , dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
28. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, ačkoliv zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a spotřebitelská smlouva ze dne 2. 5. 2023 je tak absolutně neplatná dle § 588 o. z. Žalovaný poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč je povinen vrátit žalobkyni jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Soud tedy žalobě částečně vyhověl co do částky 10 000 Kč. Co do smluvních úroků za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.
29. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , dle kterého je účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo jiné postih poskytovatele, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost, upřednostnil svůj ekonomický zájem a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z povinnosti stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění jako bezdůvodného obohacení mohou pro spotřebitele vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru. Proto se v zákoně stanoví na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Poskytovatel úvěru má tedy nárok na nesplacenou jistinu úvěru až v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která nezávisí na výzvě věřitele k plnění, ale na možnostech žalované. Účelem je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
30. Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované se splacením poskytnuté jistiny. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti a určí ji tedy zdejší soud až svým rozhodnutím. Na základě shora uvedeného soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku I. tohoto rozsudku (vykonatelností rozsudku), žaloba je tak v této části předčasná. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní.
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 721 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 66 % a neúspěchu žalované v rozsahu 34 %). Náklady v celkové výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 060 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková výše náhrady nákladů řízení by činila 2 252 Kč, 32 % představuje částku 721 Kč, kterou je žalovaná žalobkyni uhradit.
32. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nezaplacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.