Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 30/2024-53
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 84 972,39 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částka s úrokem ve výši 4,35 % ročně z částky částka od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku částka k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO, sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem ve výši 4,35 % ročně z částky , částka, od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , sídlem , Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně s žalobou podanou u Okresního soudu v adresa dne 23. 10. 2023 domáhala zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru od Anonymizováno a o stavebním spoření uzavřené dne 7. 6. 2021, na základě níž byl žalovanému poskytnut účelový úvěr ke změně, údržbě domu/bytu ve výši částka. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši částka, poplatky ve výši částka, smluvní pokutu ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, celkem tedy částka. Jelikož žalovaný je i nadále v prodlení, požadovala žalobkyně od 28. 9. 2023 zaplacení sjednaného úroku z úvěru ve výši 4,35 % ročně a zákonného úroku z prodlení od 28. 9. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o úvěru od Buřinky ze dne 7. 6. 2021, ze souhrnu procesu sjednání úvěru, z výpisu z úvěrového účtu žalovaného, z oznámení o povinnosti úhrady celé částky, z řešení úvěru ze dne 4. 1. 2023, z posouzení úvěruschopnosti žalovaného, z výpisu z účtu žalovaného u právnická osoba., adresa za období od 1. 3. 2021 do 30. 6. 2021 a z předžalobní výzvy ze dne 29. 9. 2023 má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne 7. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru od Anonymizováno a o stavebním spoření s účtem č. č. účtu, na základě níž byl žalovanému poskytnout úvěr ve výši částka s úrokovou sazbou ve výši 4,35 % ročně. Celkově měl žalovaný uhradit částka ve 184 splátkách ve výši částka. V souvislosti s uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala k osobě žalovaného dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra ČR, aby posoudila schopnost žalovaného splácet předmětné splátky po sjednanou dobu. Výsledky a výstupy z těchto interních a externích databází žalobkyně k důkazu nepředložila. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu. Z výpisu z účtu žalovaného za období od března do června 2021 vyplývá, že v těchto měsících byl žalovanému zasílán příjem od společnosti právnická osoba, a to ve výši částka v březnu 2021, ve výši částka v dubnu 2021, ve výši částka v květnu 2021 a ve výši částka v červnu 2021. Ve všech měsících za uvedené období byl evidován vždy záporný zůstatek na účtu žalovaného, ke dni 2. 6. 2021 se jednalo o částku -částka. Žalobkyně uvedla, že v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl nulové výdaje a nulovou výši nájmu. Na základě statistických údajů a normativní nákladů na bydlení stanovila žalobkyně ekonomický model pro potřeby dokladování úvěruschopnosti a výdaje žalovaného určila ve výši částka. Z dokladu nazvaného posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru další 3 závazky, a to spotřební úvěr ve výši částka a splátkou částka, revolvingový úvěr s limitem částka a orientační splátkou částka a kontokorentní úvěr s limitem částka a orientační splátkou částka. Při započítání splátky z úvěru ze stavebního spoření činilo celkové splátkové zatížení žalovaného částka. Po odečtení splátkového zatížení od příjmu žalovaného zůstává k pokrytí jeho životních potřeb částka asi částka. Žádným jiným způsobem žalobkyně příjmy, výdaje domácnosti žalovaného či jeho rodiny, délku trvání pracovního poměru, počet vyživovaných povinností apod. neověřovala. Jelikož žalovaný neplatil dohodnuté splátky řádně a včas, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný a požadovala zaplacení dlužných částek včetně příslušenství jednorázově. Jelikož žalovaný neuhradil řádně splátky za říjen až prosinec 2022, věřitel úvěr prohlásil za splatný ke dni 31. 12. 2022. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný fakticky uhradil na předmětnou pohledávku 18 splátek po částka a dále jednorázovou mimořádnou splátku dne 27. 1. 2023 ve výši částka, celkem částka, nikoliv částka, jak tvrdila žalobkyně. Žalobkyně současně požadovala smluvní pokutu za porušení povinnosti ze smlouvy, která představovala rozdíl mezi roční úrokovou mírou 10 % a aktuální úrokovou mírou úroku z prodlení a kapitalizována byla ve výši částka. Dále žalobkyně požadovala zaplacení poplatků v celkové výši částka. Žalobkyně kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru ve výši 4,35 % ročně z dlužné jistiny od 22. 5. 2023 do 27. 9. 2023, což představovalo částku částka. Dále kapitalizovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od 9. 3. 2023 do 27. 9. 2023, což představovalo částku částka. Stejné příslušenství pak požadovala z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení. Celkový nárok, který žalobkyně kapitalizovala ke dni podání žaloby představoval částka (částka + částka + částka + částka + částka). Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky přípisem z 29. 9. 2023, avšak na výzvu žalovaný nereagoval a dlužnou částku neuhradil.
5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr v zákonem požadovaném rozsahu. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývalo, že jeho průměrný měsíční čistý příjem se pohyboval kolem částka čistého, avšak žalobkyně žádným způsobem neověřila, zda je pracovní poměr uzavřen na dobu určitou či neurčitou, zvláště za situace, že žalovaný měl úvěr splácen ve 184 měsíčních splátkách. Rovněž bylo zjištěno, že žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy vysoké závazkové zatížení, kdy splácel již 3 úvěry, z toho jeden byl ve výši částka. Celkové splátkové zatížení žalovaného představovalo částka. U žalovaného nebylo prověřováno, zda je ženatý či svobodný, kolik má vyživovacích povinností a v jaké výši. Žalobkyně uvedla, že klient v žádosti uvedl příjem ve výši částka, což neodpovídalo příjmům vyplývajících z výpisu z účtu žalovaného, rovněž uvedení nulových výdajů na nájem a na další běžné životní potřeby zcela jistě neodpovídalo faktickému stavu. Přes tyto skutečnosti byl žalovanému úvěr v poměrně vysoké částce částka poskytnut. Soud má za to, že v daném případě nebyly splněny podmínky k tomu, aby se žalobkyně omezila pouze na informace z interních a externích databází a na výpisy z účtu žalovaného. Za této situace dospěl soud k závěru, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost a neprověřila schopnost žalovaného předmětný úvěr po stanovenou dobu řádně splácet.
11. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobkyni přiznal pouze neuhrazenou jistinu úvěru, tedy rozdíl mezi částkou částka, která byla žalovanému poskytnuta, a částkou částka, která byla žalovaným zaplacena, tedy částku částka společně s kapitalizovaným příslušenstvím pohledávky za období od 9. 3. 2023 do 27. 9. 2023, což představuje částku částka. Celkem byla žalobkyni přiznána částka částka společně se zákonným úrokem z prodlení od 28. 9. 2023 do zaplacení.
12. Do zbývající částky, tedy do částky částka (částka - částka) byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, a to včetně zákonného úroku z prodlení z částky částka (částka - částka) od 28. 9. 2023 do zaplacení a sjednaného úroku z úvěru ve výši 4,35 % ročně z částky částka od 28. 9. 2023 do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že žalobkyni lze přiznat pouze neuhrazenou jistinu, pak další nároky představující poplatky, smluvní pokutu, kapitalizovaný úrok z úvěru a část uhrazené jistiny nejsou důvodné.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 78 % uplatněného nároku, neúspěšná do 22 % z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 56 % (78 % - 22 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši částka za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a výzva před podáním žaloby), odměna tedy činí částka. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši částka, a to v souladu s § 13 odst. 4 cit. vyhlášky. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla jí z odměny a režijních paušálů přiznána 21 % DPH ve výši částka. Náklady řízení představují celkem částka, 56 % z této částky činí částka.
14. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, ve dvojím vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.