Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 73/2024-71
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 41.078,62 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26.600 Kč od 1.4.2024 do zaplacení, a to ve splátkách po 2.500 Kč měsíčně vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že nezaplacením i jen jedné ze splátek řádně a včas stává se splatným celý dluh.
II. Žaloba se zamítá co do částky 16.478,62 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 21.003,05 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 32.711,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 41.078,62 Kč od 14.11.2023 do 31.3.2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16.478,62 Kč od 1.4.2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 10,4 % ročně z částky 41.078,62 Kč od 14.11.2023 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3.326,30 Kč, a to ve lhůtě do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26.600 Kč od 1.4.2024 do zaplacení, a to ve splátkách po 2.500 Kč měsíčně vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že nezaplacením i jen jedné ze splátek řádně a včas stává se splatným celý dluh.II. Žaloba se zamítá co do částky 16.478,62 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 21.003,05 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 32.711,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 41.078,62 Kč od 14.11.2023 do 31.3.2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16.478,62 Kč od 1.4.2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 10,4 % ročně z částky 41.078,62 Kč od 14.11.2023 do zaplacení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3.326,30 Kč, a to ve lhůtě do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 1. 2. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 41.078,62 Kč s odůvodněním, že žalovaná dne Anonymizováno uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO IČO, smlouvu o zápůjčce č. tel. číslo, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 80.000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit společně s příslušenstvím (smluvním úrokem). Žalovaná nicméně svůj dluh nesplácela řádně a včas, uhradila pouze částku 53.400 Kč. Pohledávka byla poté smlouvou o postoupení pohledávek ke dni Anonymizováno postoupena na žalobkyni. Žalobkyně dále vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však ničeho neuhradila.
Ve věci byl dne Anonymizováno vydán elektronický platební rozkaz č.j. Anonymizováno, proti kterému podala žalovaná dne 11. 3. 2024 včasný a odůvodněný odpor. Žalovaná uvedla, že byla s právním předchůdcem žalobkyně domluvena na splátkách ve výši 500 Kč a dluh uznává pouze zčásti. Platební rozkaz tak byl zrušen.
Ve věci se konalo dne 14. 5. 2024 jednání, kterého se zúčastnil právní zástupce žalobkyně a žalovaná. Žalovaná uvedla, že nesouhlasí s hrazením úroků a úroků z prodlení, když smlouvu uzavírala ve finanční tísni; splátky by nezvládla vyšší než právnická osoba Kč měsíčně. Dále uvedla, že od právního předchůdce žalobkyně obdržela asi 70.000 Kč a že dluh uznává pouze ve výši rozdílu mezi půjčenou částkou a splacenou jistinou a požádala o hrazení dluhu ve splátkách.
Dále soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:
- Ze smlouvy o zápůjčce č. tel. číslo ze dne 14. 6. 2015 včetně smluvních podmínek, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba se zavázal poskytnout žalované na její bankovní účet č. č. účtu částku 80.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto včetně sjednaného příslušenství splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 988 Kč.
- Ze zákaznické karty, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované na základě jí tvrzených skutečností, a to zejména těmi, že žalovaná se nacházela na Úřadu práce a měla zápůjčky u jiných společností. Dále právní předchůdce žalobkyně tvrdí, že ověřil občanský průkaz žalované, výměr podpory a SIPO.
- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne Anonymizováno, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni a žalovaná byla o postoupení vyrozuměna.)
- Ze zprávy právnická osoba., že číslo bankovního účtu uvedené ve smlouvě tato banka neeviduje.
- Z upomínky právního zástupce žalobkyně včetně podacího lístku, adresované žalované dne 6. 12. 2023, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.
Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 80.000 Kč. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované pouze na základě žalovanou vyplněných údajů v zákaznické kartě. Žalovaná úvěr řádně a včas nehradila, uhradila pouze částku 53.400 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.
Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Poruší-li však věřitel svoji povinnosti a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytne i za situace, kdy nedostojí svojí povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost spotřebitele splácet úvěr, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené úvěrové smlouvy k níž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 80.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. , když pouze poskytnuté údaje o příjmech a výdajích dlužníka (a již nijak neověřované), dále údaje o existenci dalších závazků u jiných věřitelů a existenci bankovního účtu (také nijak neověřované) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 80.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 80.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaná na dluhu uhradila částku 53.400 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 26.600 Kč coby plnění, které žalovaná od předchůdce žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět. Jelikož žalovaná prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla jí povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den 1. 4. 2024, tedy den následující po doručení žaloby žalované (§§ 1968 , 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. ). (výrok I.)
S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.326,30 Kč, přičemž tato částka představuje 29,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,75 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.644 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41.078,62 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) a z částky 2.780 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (vyjádření k odporu žalované ze dne 20. 3. 2024, účast na jednání dne 14. 5. 2024) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7.960 Kč ve výši 1.671,60 Kč. (výrok III.)
Uloženou platební povinnost je žalovaná povinna zaplatit ve splátkách po 2.500 Kč měsíčně, vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že nezaplacením i jen jedné ze splátek řádně a včas se stává splatným celý dluh. Náklady řízení je potom žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně. Umožnění splátek je vhodné s ohledem na to, že žalovaná má poslední šanci svůj dluh vůči žalobkyni do roka od právní moci tohoto rozsudku uhradit, přičemž takto umožněné splátky neohrozí ekonomickou situaci žalobkyně. (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.