Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 201/2023-30

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci

žalobkyně:právnická osoba., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

zastoupená Jméno zainteresované osoby 0/0,

advokátkou se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0

proti

žalovanému:Jméno zainteresované osoby 1/0, narozený dne datum

bytem Adresa zainteresované osoby 1/0

o zaplacení 18 488 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 337 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 651 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 15 246 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 337 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 651 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 15 246 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 488 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 100 Kč. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal k zaplacení poplatku ve výši 3 146 Kč s datem splatnosti dne 19. 9. 2022. Žalobkyně rovněž požadovala přisouzení částky 2 500 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty ve výši 3 242 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.

3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění ( ve spojení s ).

4. Dne datum žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu nazvanou „Smlouva o zápůjčce“, dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout částku 12 100 Kč, kterou měl žalovaný splatit spolu s poplatkem za poskytnutí jistiny ve výši 3 146 Kč do 20. 8. 2022, přičemž splatnost byla dodatkem ze dne datum odložena do dne 19. 9. 2022. Smlouva i dodatek byla žalovaným podepsána elektronicky dálkovým způsobem zadáním PIN kódu. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník poplatků, dle nějž je žalobkyně oprávněna vymáhat za každou písemnou upomínku k úhradě dluhu částku 500 Kč. V bodu hodnota. smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (smlouva o zápůjčce ze dne datum + dodatek ze dne datum). Jistina ve výši 12 100 Kč byla žalovanému poskytnuta z účtu žalobkyně dne 29. 7. 2022 na bankovní účet žalovaného (výpis z běžného účtu žalobkyně ze dne datum). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky opakovaně upomínán (upomínky ze dne 26. 9. 2022, 10. 10. 2022 a 3. 11. 2022). K uhrazení dlužné částky byl žalovaný vyzván rovněž předžalobní výzvou ze dne 26. 6. 2023 předané k poštovní přepravě téhož dne (předžalobní výzva + podací lístek).

5. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěry byla dle tvrzení žalobkyně prověřována na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, zejména z informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech byly ověřeny nahlédnutím do relevantních databází a na základě žalovaným předloženým dokumentům. Žalobkyně však k uvedenému nepředložila soudu žádné důkazy, a to ani přes výzvu soudu doručenou žalobkyni dne 6. 11. 2023. K uvedené výzvě žalobkyně uvedla, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná tvrzení. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěruschopnosti žalované proto nebyla žalobkyně dále poučena podle a 3 Dle soudu tedy žalobkyně ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

6. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného)- dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( , , dále jen „o. z.“). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( , o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

7. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

8. Žalobkyně v řízení neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když před poskytnutím úvěru žalované nebyly zkoumány jeho pravidelné příjmy a výdaje, nebylo provedeno jejich porovnání s výši poskytnutého úvěru a žalobkyně ani neuvedla, jakým konkrétním způsobem posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Obecné tvrzení o tom, že žalobkyně posoudila poměry žalovaného na základě jím poskytnutých údajů a nahlédnutím do dostupných evidencí, nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, obzvlášť za situace, kdy žalobkyně k těmto tvrzením nepředložila soudu ani přes výzvu žádné důkazy.

9. V souladu s , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně neprokázala, že dostatečně zjišťovala a prověřovala výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností.

10. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele ( o. z. ve spojení s , o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále pro rozpor s dobrými mravy ( o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal.

11. V řízení bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 12 100 Kč, přičemž žalovaným byla uhrazena částka 763 Kč. Žalovaným uhrazená částka však nebyla dle tvrzení žalobkyně hrazena na jistinu, ale na smluvní pokutu.

12. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 11 337 Kč. Na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 11 337 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v , to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ). Proto soud výrokem I. podané žalobě částečně vyhověl.

13. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného absolutně neplatná, nepřiznal soud žalobkyni požadované poplatky, úroky z prodlení a smluvní pokutu, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Ve zbytku žaloby týkající se úroků z prodlení, poplatků a smluvní pokuty soud žalobu výrokem II. zamítl.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , , dle nějž měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 20 988 Kč. Úspěch žalobkyně je představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou 11 337 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Úspěch žalovaného je naopak představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 9 651 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně byla proto úspěšná v 54 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný ve 46 %. Žalobkyně tedy byla pouze nepatrně úspěšnější, a proto soud o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).