Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 94/2024-16
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Buškovou ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalovanému: [osobní údaje žalovaného]
o 53 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky částka od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba o zaplacení částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky částka od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky částka od [datum] do zaplacení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu adresa-sever doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky , částka, od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Zamítá se žaloba o zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od [datum] do zaplacení.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu , adresa, -sever doplatek soudního poplatku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se prostřednictvím internetové domény žalobkyně registroval do systému žalobkyně za účelem využívání jejích služeb. Současně s touto registrací se žalovaný seznámil s obchodními podmínkami žalobkyně. Žalovaný požádal žalobkyni v elektronické formě o poskytnutí úvěru. Následně došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutou jistinu vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru a v případě prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky se zavázal žalobkyni uhradit jednorázovou sankci ve výši částka dle čl. 8 smlouvy. Celková výše poplatku činila částka. Žalovaný se dostal do prodlení s celkem pěti splátkami, a tak vedle dlužné jistiny a poplatku si žalobkyně nárokovala i jednorázovou sankci v celkové výši částka Ani přes předžalobní výzvu ze strany žalobkyně však dosud neuhradil ničeho.
2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka na dobu 70 dní od dne čerpání úvěru s poplatkem za poskytnutí úvěru 1 % za každý den čerpání úvěru a s datem konečné splatnosti úvěru [datum] (dále jen„ smlouva“) .Žalovaný se proti tomu zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit jeho příslušenství a veškeré poplatky spojené s jeho poskytnutím, jakož i případné další pohledávky žalobkyně plynoucí ze smlouvy. Žalovaný se čl. V. odst. 5.2. smlouvy zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru v pěti stejných splátkách opakujících se každých 14 dní, vždy ve výši částka (jistina ve výši částka a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka) s termínem 1. splátky dne [datum] a poslední splátky dne [datum]. Čl. V. odst. 5.3. smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta se splacením úvěru trvajícího do 90 dnů bude účtován poplatek ve výši 1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a v případě více než 90 dnů bude počínaje 91. dnem prodlení účtován poplatek ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. Čl. VIII. odst. 8.1. smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení klienta s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je klient povinen hradit smluvní pokutu ve výši částka a odst. 8.2. bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni konečné splatnosti úvěru je klient povinen hradit úroky z prodlení ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, trvá-li prodlení do 90 dní od konečné splatnosti, resp. ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, trvá-li prodlení více než 90 dní od dne konečné splatnosti úvěru.
4. Z potvrzení o provedené platbě [právnická osoba], vystaveného dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalovaného dne [datum] zaslala částku částka. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu se lhůtou nejpozději do [datum].
5. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke podezřelý výraz nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku , ale především s článkem 36 Listin y. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, dále sp. zn. spisová značka vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústav y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ust. § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.
10. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp.zn. spisová značka, dovodil mimo jiné následující závěry:
11. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).
12. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z.
13. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže.
14. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.
15. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.
16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 19. 10. 2021, sp.zn. spisová značka, uvedl mimo jiné následující:
17. „ …sama skutečnost, že úrok z prodlení byl mezi podnikateli sjednán ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (či v jakékoliv jiné výši), nezpůsobuje neplatnost takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy. Teprve v případě, kdy smluvená sazba s přihlédnutím k individuálním poměrům dané věci již nesměřuje k plnění (legitimních) funkcí úroku z prodlení, tj. funkce sankčně-motivační a reparační (kompenzační), nýbrž se stává neodůvodněnou sankcí, která má vůči druhému smluvnímu partnerovi již jen šikanózní charakter, je na místě prolomit smluvní svobodu stran, zásadu autonomie vůle a zásadu pacta sunt servanda (tedy jinak velmi silně se prosadivší zásady smluvního závazkového práva) konstatováním neplatnosti takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy. Na tomto místě je též vhodné připomenout, že právní úprava neplatnosti právních jednání vychází ze zásady (formulované v ustanovení § 574 o. z.), že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost („ potius valeat actus quam pereat“, nebo také„ in favorem negotii“), která – jak se uvádí v důvodové zprávě k § 574 až 579 o. z. – odpovídá povaze soukromého práva a rozumné potřebě běžných soukromých občanských styků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)“
18. „ Jinak řečeno jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy lze posoudit ujednání o úroku z prodlení tehdy, pokud jím věřitel nesleduje naplnění svých legitimních zájmů, nýbrž zneužívá smluvní svobody k újmě svého smluvního partnera. Vždy je tak potřeba vážit, zda příslušné smluvní ujednání představuje legitimní (nikoliv zjevně excesivní) nástroj věřitele pro případ prodlení dlužníka, anebo (legitimními zájmy neodůvodněnou) sankci sloužící jen k vykořisťování druhé smluvní strany. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecné vnímání hranice mravnosti je v podnikatelských vztazích (s přihlédnutím ke specifikům těchto vztahů a jejich subjektů) odlišné od vztahů nepodnikatelských.“
19. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku , ale především s článkem 36 Listin y.
20. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. spisová značka, dále sp.zn. spisová značka vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústav y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.
21. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o podnikatelském úvěru na částku částka, která byla žalovanému poskytnuta převodem na bankovní účet dne [datum]. Uzavřenou smlouvu považoval soud za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle ust. § 588 věta první o. z. Sjednanou výši poplatku za poskytnutí úvěru, tedy poplatek v celkové výši částka (5× částka) při poskytnutí jistiny ve výši částka, považuje soud za nemravnou. Dle statistiky [obec] národní banky činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikatelům právnická osoba v v červenci 2023 ve srovnatelné kategorii úvěrů výši 8,43 % ročně. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu by bylo možné akceptovat trojnásobek, to je 25,29 % ročně. V daném případě však poplatek za poskytnutí úvěru představuje 70 % jistiny úvěru, a to při délce trvání úvěru 70 dní, z čehož je zřejmé, že procento navýšení úvěrované částky dle posuzované smlouvy ani zdaleka neodpovídá obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty. Soud však neposuzoval ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru izolovaně, ale vzal v úvahu smlouvu jako celek, tedy zabýval se i ujednáním o poplatcích pro případ prodlení, které představují výši 1 % nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, trvá-li prodlení do 90 dnů, a výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně od 91. dne prodlení. Dále vzal soud v úvahu ujednání o povinnosti hradit smluvní pokutu ve výši částka v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky. A konečně soud zohlednil ujednání o povinnosti hradit úroky z prodlení (v případě prodlení s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni konečné splatnosti úvěru) ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, trvá-li prodlení do 90 dní od konečné splatnosti, resp. ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, trvá-li prodlení více než 90 dní od dne konečné splatnosti úvěru. Právě kombinaci takovýchto i překrývajících se sankčních ujednání spolu s výší poplatku za poskytnutí úvěru shledal soud zjevně příčící se dobrým mravům ve smyslu ust. § 588 věta první o. z. Soud respektoval shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp.zn. spisová značka a sp.zn. spisová značka), zohlednil podnikatelské postavení účastníků, když k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy nevedla pouze výše poplatku za poskytnutí úvěru, nýbrž kumulace sankcí zakládající povinnosti žalovaného. Tato smluvní ujednání stran vybočila a nenaplňují již funkci sankčně-motivační a reparační (kompenzační) ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. spisová značka, ale jsou právě takovou neodůvodněnou sankcí, která prolamuje smluvní svobodu stran. I méně přísná hranice toho, co lze v daném případě mezi stranami považovat za neakceptovatelné z důvodu rozporu s dobrými mravy, byla překročena.
22. Sjednání výše poplatku a úroku z prodlení nesměřuje k naplnění legitimních zájmů žalobkyně, spíše směřuje ke zneužití smluvní svobody k újmě žalovaného jako slabšího smluvního partnera za účelem zajištění si zisku pro poskytovatele úvěru při předpokládaném prodlení žalovaného.
23. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku částka. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v návaznosti na předžalobní upomínku s tím, že v souladu s § 573 o. z., soud vychází z toho, že předžalobní upomínka zaslaná dne [datum] byla žalovanému doručena třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne [datum], žalovaný se tak dostal do prodlení dne [datum], tj. po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.
24. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši částka a uložil jej výrokem pod bodem III. žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu adresa-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s ohledem na předžalobní upomínku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. o. s. ř. odst. 1 tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 8 % z jejich celkové výše ve výši částka (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
26. adresa k zaplacení byla u výroků I., III. a IV. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.