Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 51/2024-62
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 20 814,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 865 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 12 186,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 051,99 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 047,68 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 009,53 Kč, úrokem 15 % ročně z částky 18 051,99 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, a dále částky 2 762,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 762,93 Kč od 23. 10. 2023 do zaplacení.
III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 865 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 12 186,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 051,99 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 047,68 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 009,53 Kč, úrokem 15 % ročně z částky 18 051,99 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, a dále částky 2 762,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 762,93 Kč od 23. 10. 2023 do zaplacení.III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 23. 10. 2023 a doplněnou podáním doručeným soudu dne 1. 3. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 20 814,92 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 3. 2. 2019 uzavřel její právní předchůdce, společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba, jednající právnická osoba prostřednictvím právnická osoba, IČO IČO, se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč s možností čerpání až do maximální výše úvěrového rámce 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr, vč. sjednaného pojištění, splácet formou měsíčních splátek v minimální výši 5 % z čerpané výše úvěru, min. však 500 Kč. Žalovaný čerpal celkem částku 31 450 Kč. Roční úroková sazba činila 22,68 %. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalovaného lustrací v externích databázích a registru SOLUS. Žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku. Právní předchůdce žalobkyně prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů. V samotné žádosti o úvěr je uvedeno, že žalovanému byla v době uzavření smlouvy vyplácena mzda ve výši 18 500 Kč, přičemž výše pravidelných měsíčních výdajů činila 1 000 Kč. Při sjednané měsíční splátce úvěru ve výši 1 500 Kč tak činil disponibilní měsíční zůstatek žalovaného 16 000 Kč. V rámci ověřování úvěruschopnosti žalovaného tedy právní předchůdce žalobkyně zjišťoval finanční poměry žalovaného a tyto vyhodnotil pozitivně. Žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas hradit sjednané splátky. Právnímu předchůdci uhradil celkem 25 585 Kč. Právní předchůdce odstoupením od smlouvy zesplatnil úvěr ke dni 31. 5. 2023. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně požadovala úhradu nesplacené jistiny ve výši 18 051,99 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 1 968,28 Kč za období od 6. 12. 2022 do 31. 5. 2023 a ve výši 1 009,53 Kč za období od 1. 6. 2023 do 29. 8. 2023 a dále od 30. 8. 2023 do zaplacení smluvní úrok ve výši 15 % ročně, nesplacených poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 479,40 Kč a nesplacených poplatků ve výši 600 Kč za odeslání písemných upomínek, smluvní pokuty za období od 21. 5. 2023 do 22. 10. 2023 ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny, tj. ve výši 2 762,93 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, a nakonec zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 1. 6. 2023 do zaplacení a z částky 2 762,93 Kč od 23. 10. 2023 do zaplacení . Žalobkyně žalovanému před podáním žaloby zaslala výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 5. 10. 2023.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.
4. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
- z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb č. hodnota bylo zjištěno, že byla uzavřena 3. 2. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně jako bankou a žalovaným jako klientem a na jejím základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytovat bankovní produkty a služby nabízené na webové stránce www.Anonymizováno.cz;
- z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 3. 2. 2019, vč. formuláře pro standardní informace o úvěru, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč a maximálním úvěrovým rámcem 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách v min. výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %. Splátky byly splatné vždy k 17. dni v měsíci, výše měsíční úhrady za pojištění činila 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky byla sjednána ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Ve smlouvě žalovaný uvedl své osobní údaje, že byl svobodný, neměl žádné vyživované dítě, bydlel u rodičů, byl zaměstnaný u spol. právnická osoba. Dále uvedl, že jeho měsíční příjem činil 18 500 Kč, náklady na bydlení činily 1 000 Kč měsíčně, ostatní pravidelné výdaje (výživné, faktury za telefon, internet, životní pojištění apod) činily 0 Kč ;
- z kopie dopisu o akceptaci žádosti bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 24. 9. 2019 sděloval, že jeho žádost ze dne 3. 2. 2019 o revolvingový úvěr byla přijata a že revolvingový úvěr může čerpat průběžně podle potřeby až 30 000 Kč a splácet ho postupně;
- z odstoupení od úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 24. 4. 2024 oznámil žalovanému odstoupení od úvěrové smlouvy č. hodnota a prohlásil úvěr za splatný ke dni 31. 5. 2023. Žalovaného současně vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 21 282 Kč;
- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023, seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a že na jejím základě přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 20. 6. 2023;
- z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyrozuměla o postoupení pohledávky a vyzvala ho k úhradě částky 21 296,01 Kč do 10. 7. 2023;
- z výzvy k úhradě ze dne 28. 7. 2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky ve výši 21 555,66 Kč do 17. 8. 2023;
- z výzvy před podáním žaloby ze dne 5. 10. 2023 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána před podáním žaloby výzva k úhradě částky 21 281,17 Kč s příslušenstvím do 16. 10. 2023. Výzva byla žalovanému odeslána prostřednictví pošty dne 9. 10. 2023;
- z výpisu z OR žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s datem vzniku a zápisu 21. 12. 2010;
- z výpisu z OR bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně je odštěpným závodem zahraniční právnické osoby s datem vzniku a zápisu 20. 2. 2015 a že předmětem podnikání je poskytování úvěru;
- z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání bylo zjištěno, že v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky za žalovaným žalobkyně učinila cestu terénního pracovníka věřitele na adresu dlužníka dne 4. 8. 2023 a dne 1. 8. 2023. Dne 28. 7. 2023 pak žalovanému zaslal obyčejný dopis;
- z přehledu čerpání úvěru žalovaným bylo zjištěno, že tento obsahuje transakční historii úvěrového účtu za období od 4. 8. 2021 do 18. 4. 2023, je z něj patrné, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, dlužná částka ke dni 18. 4. 2023 činila 21 281,17 Kč, z toho jistina 18 051,99 Kč, úroky 1 968,28 Kč, pojištění 479,40 Kč, poplatky 600 Kč a pokuta 181,50 Kč.
5. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 3. 2. 2019 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb a následně smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč a maximálním úvěrovým rámcem 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách v min. výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %. Splátky byly splatné vždy k 17. dni v měsíci, výše měsíční úhrady za pojištění činila 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný ve smlouvě uvedl své osobní údaje, byl svobodný, neměl žádné vyživované dítě, bydlel u rodičů, byl zaměstnaný u spol. právnická osoba. Dále uvedl, že jeho měsíční příjem činil 18 500 Kč, náklady na bydlení činily 1 000 Kč měsíčně a ostatní pravidelné výdaje (výživné, faktury za telefon, internet, životní pojištění apod.) činily 0 Kč. Dle výpisu z úvěrového účtu činila ke dni 18. 4. 2023 výše dlužné částky 21 281,17 Kč. Dopisem ze dne 24. 4. 2023 právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému odstoupení od smlouvy o úvěru, prohlásil úvěr splatný ke dni 31. 5. 2023 a vyzval žalovaného k úhradě částky 21 282 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023 uzavřenou mezi Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
11. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:
14. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena, doložila pouze smlouvu o úvěru, v níž byly uvedené osobní údaje žalovaného, jeho druh bydlení a měsíční příjem a výdaje. K uvedenému soud však uvádí, že údaje uvedené ve smlouvě nejsou naprosto dostačující k tomu, aby jimi mohla být řádně ověřena bonita žalovaného. Zejména nebylo zjištěno, že by se právní předchůdce žalobkyně více zabýval výdaji žalovaného, když ve smlouvě je uvedeno pouze to, že náklady na bydlení činily 1 000 Kč měsíčně, přičemž je velice nepravděpodobné, že by náklady na bydlení činily tak nízkou částku. Ostatní pravidelné výdaje, jako např. na dopravu, stravování a ošacení, pak nebyly uvedeny žádné, přičemž není nikde uvedeno, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoli zjišťoval, jaké další výdaje žalovaný měl. Dále pak žalobkyně soudu tvrdila, že provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích a odkázala na Formulář pro standardní informace, kde bylo uvedeno, že banka (tzn. její právní předchůdce) mohla se souhlasem klienta do těchto databází nahlédnout. Žalobkyně však ani k výzvě soudu neoznačila a nedoložila důkaz, že by tvrzené lustrace opravdu provedla. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní ohledně svého tvrzení, že před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného.
15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.
16. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
17. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno, že na poskytnutý úvěr ve výši 31 450 Kč žalovaný uhradil celkem 25 585 Kč. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni zbývající dlužnou jistinu ve výši 5 865 Kč. Dále pak v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
18. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatků, smluvního úroku a smluvních pokut. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 29 570,24 Kč (s příslušenstvím) a byla jí přiznána částka 5 865 Kč. Více procesně úspěšným byl tedy v řízení žalovaný. Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.