Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 119/2024-67
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno zastoupená advokátem Mgr. Markem Indrou sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 35 263,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 20 494,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 494,34 Kč od 10. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 4,4 % ročně z částky 35 263,18 Kč od 12. 8. 2022 do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 575,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 575,84 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 193 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 768,84 Kč od 10. 6. 2022 do 19. 10. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 193 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 20 494,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 494,34 Kč od 10. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 4,4 % ročně z částky 35 263,18 Kč od 12. 8. 2022 do zaplacení, zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 575,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 575,84 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 193 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 768,84 Kč od 10. 6. 2022 do 19. 10. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 193 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně, společnost Anonymizováno jméno FO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, uzavřela se žalovaným dne 7. 3. 2019 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 113 193 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 4,4 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši 2 577 Kč splatných k 20. dni v měsíci. Splátky však neplnil řádně a včas, pročež banka po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 11. 8. 2022. Žalovaný na dluh dosud zaplatil 98 424,16 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Přes výzvu žalobkyně žalovaný zbylou část dluhu neuhradil.
2. Podáním doručeným soudu dne 4. 4. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 20 494,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 494,34 Kč od 10. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 4,4 % ročně z částky 35 263,18 Kč od 12. 8. 2022 do zaplacení, s odůvodněním, že nedisponuje dokumenty, které by prokazovaly posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem. Soud proto podle § 96 odst. 1 , 2, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž vzhledem k době učinění zpětvzetí nebyl soud povinen zjišťovat stanovisko žalovaného.
3. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost Anonymizováno jméno FO Anonymizováno a žalovaný uzavřeli dne 7. 3. 2019 smlouvu, na základě které se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 113 193 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 48 splátek) ve výši 2 577 Kč ke každému 20. dni v měsíci, včetně příslušenství a smluvených poplatků. Úroková sazba byla sjednána ve výši 4,4 % ročně. Původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč převodem na účet uvedený ve smlouvě, částku 1 500 Kč použil na úhradu poplatku za sjednání úvěru a částku 11 693 Kč na úhradu pojištění schopnosti splácet úvěr (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy č. Anonymizováno ze dne 7. 3. 2019 včetně obchodních podmínek a akceptačního dopisu ze dne 7. 3. 2019, informacemi o spotřebitelském úvěru, výpisy z účtu žalovaného). Protože žalovaný nehradil splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, tak původní věřitel po marném upomínání dluh žalovaného zesplatnil ke dni 11. 8. 2022. Žalovaný dosud na dluh zaplatil částku 98 424,16 Kč (prokázáno upomínkou ze dne 4. 3. 2022, výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 8. 6. 2022, oznámením o splatnosti a výzvou k úhradě ze dne 11. 8. 2022 včetně podacího archu, výpisy z účtu žalovaného). Žalobkyně nabyla pohledávku od své předchůdkyně postoupením, které bylo žalovanému písemně oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek č. 3/2023 ze dne 28. 6. 2023, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 9. 2023, smlouvou o postoupení pohledávek č. 3/2023, oznámením o postoupení pohledávky banky ze dne 3. 7. 2023, smlouvou o postoupení pohledávek č. 3/2023 ze dne 28. 6. 2023 včetně přílohy č. 1). Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2023 včetně dodejky).
6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
7. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z. ) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z. ), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z. , ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.
8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.
11. Podle § 2991 odst. 1 , 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.
13. Za shora zjištěného skutkového stavu soud nemá prokázáno, že původní věřitel skutečně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, a to co se týče příjmů žalovaného, tak ani jeho výdajů a případných dluhů. Žalobkyně neoznačila a soudu nepředložila žádné důkazy svědčící o tom, že původní věřitel zjišťoval od žalovaného výše uvedené informace a tyto následně ověřoval na základě např. pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy, výpisů z účtu žalovaného, lustrací žalovaného ve veřejných databázích, apod. Naopak sama připustila, že těmito dokumenty nedisponuje. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.
14. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a k takovému podání připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně k poučení soudu žádných nových skutečnosti nedotvrdila a důkazy k nim neoznačila.
15. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z. ).
16. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení skutečně poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (100 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (98 424,16 Kč). Za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného potom nelze považovat žalobkyní požadované poplatky za poskytnutí úvěru a pojištění (13 193 Kč), o které sice byla navýšena jistina úvěru, avšak žalovanému nebyly tyto finanční prostředky nikdy reálně vyplaceny. Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené v předžalobní výzvě včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě výše uvedenou výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. , když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17. Podle § 164 o. s. ř. o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
18. Soud se při vyhlášení rozsudku dopustil ve výroku III. zjevné nesprávnosti, když žalobu zamítl co do zákonného úroku z prodlení z částky 14 768,84 Kč (tj. 13 193 Kč + 1 575,84 Kč) od 10. 6. 2022 až do zaplacení. Jelikož ve výroku II. soud (po právu) žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 1 575,84 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení, rozhodl tak za období od 20. 10. 2023 do zaplacení o této části příslušenství v rozsudku dvakrát, a to pokaždé opačným způsobem. Soud si této zjevné nesprávnosti povšiml ještě v době před dokončením písemného vyhotovení rozsudku, a proto o provedení opravy rozsudku podle § 164 o.s.ř. nerozhodoval samostatným usnesením, ale jeho znění zakomponoval přímo do písemného vyhotovení rozsudku, ve kterém je výrok III. rozsudku uveden ve správné podobě.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 , usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013 ). Po zohlednění těchto částek se podává, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, kterému žádné náklady v řízení nevznikly, a tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.