Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 30/2024-36

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 11 462,40 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 050 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 412,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 692,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 693 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 367,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 18,48 % ročně z částky 6 367,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 050 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 412,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 692,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 693 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 367,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 18,48 % ročně z částky 6 367,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 11 462,40 Kč s příslušenstvím ve formě zčásti kapitalizovaných úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným dne 17. 5. 2021. Na základě této smlouvy byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny úvěru též poplatek ve výši 6 691 Kč tvořený úrokem ve výši 3 570 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč poplatkem za službu komfortní poskytnutí a splácení ve výši 725 Kč, poplatkem 896 Kč za flexibilní splácení. Celkovou částku 13 691 Kč se žalovaný zavázal splatit formou 52 týdenních splátek ve výši 264 Kč, resp. ve výši 227 Kč v poslední splátce. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 88 %, a to jako pevná po celou dobu trvání úvěru. Žalovaný však půjčku nesplácel řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 1 950 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 16. 12. 2022. Dlužná částka ke dni postoupení pohledávky činila celkem 17 745,68 Kč.

2. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby doplnila svá tvrzení, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného podáním ze dne 20. 2. 2024. Žalobkyně tato tvrzení doplnila v tom směru, že její právní předchůdce ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z výpisu ze živnostenského rejstříku, z faktur vystavených žalovaným, z výpisu z účtu za období 03-2021 a 04-2021 a současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byla soudem vyzván.

4. V souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření ( ) – žalovaný.

5. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 17. 5. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 7 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 6 691 Kč. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil pouze částku 1 950 Kč, jak vyplývá z tabulky umoření. Ze zákaznické karty žalovaného, která není datována bylo zjištěno, že bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, je svobodný, o úvěr žádá na běžné výdaje domácnosti, má jednu vyživovací povinnost, podniká jako OSVČ, avšak jako zaměstnání má uvedeno administrativní pracovník pro firmu právnická osoba adresa. Jako svůj čistý příjem uvedl částku 15 223 Kč a další čisté příjmy domácnosti 10 000 Kč. Jeho externí splátky činily 1 500 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje činily 2 600 Kč. Žalovaný dále uvedl, že má bankovní účet na své jméno. V zákaznické kartě není zaškrtnut žádný dokument, z něhož měl být ověřen čistý příjem žadatele. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022, který byl dle podacího lístku odeslán až dne 13. 1. 2023. Dne 2. 6. 2023 byla žalovanému zaslána žalobkyní předžalobní upomínka.

6. Žalobkyně soudu předložila výpis z účtu u České spořitelny, který však není veden na jméno žalovaného, ale je veden na jméno jméno FO.

7. Z faktury č. ZA 000006–2021 vyplývá, že žalovaný dne 13. 4. 2021 vyfakturoval odběrateli právnická osoba částku 13 033 Kč. Stejnému odběrateli vyfakturoval žalovaný dne 16. 5. 2021 částku 17 412 Kč.

8. Z výpisu z živnostenského rejstříku ke dni 21. 2. 2014 vyplývá, že žalovaný má živnostenské oprávnění na dobu neurčitou v oboru zprostředkování obchodu a služeb, poradenská a konzultační činnost a zpracování odborných studií a posudků.

9. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení , (dále též jen „o. z.“),a sice dle ust. a násl., , , a a dále dle , o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), a sice dle ust. , , a .

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (Provident) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 7 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet zápůjčku, resp. poskytla žalovanému zápůjčku za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen ji splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

11. Pokud se jedná o námitku žalobkyně ve vztahu k povinnosti uchovávat dokumenty, které spotřebitel předkládá při uzavírání smlouvy, kdy žalobkyně argumentuje rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, pak je třeba uvést, že jmenovaný soud rozhodoval ve věci smlouvy uzavřené za účinnosti zákona , který však v této věci není aplikován, neboť od 1. 12. 2016 platil již nový zákon o spotřebitelském úvěru, a to , který v ust. , odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost tyto dokumenty uchovávat po dobu 5 let.

12. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalovaného do karty zákazníka, přičemž z této je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z jím poskytnutých údajů, které nebyly ničím podloženy (není zaškrtnut žádný dokument. Následně žalobkyně soudu předložila faktury vystavené žalovaným, živnostenský list a výpis z účtu třetí osoby, nikoli však žalovaného. Doklad o tvrzené lustraci žalovaného v ISIR soudu předložen nebyl. Žalobkyně navíc ani netvrdila, že by Provident zjišťoval z veřejně dostupných registrů dlužníků (např. SOLUS nebo z Centrální evidence exekucí), zda žalovaný řádně hradí svoje závazky u jiných věřitelů. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy zcela rezignovala na ověření příjmů žalovaného, resp. jeho domácnosti a výdajovou složku nezkoumala vůbec, a to včetně nákladů na bydlení, dopravu, existující závazky žalovaného (mj. též výživného) atd. Tvrzené měsíční náklady ve výši 2 600 Kč v roce 2021 absolutně neodpovídaly realitě. Pokud na výzvu soudu žalobkyně nepředložila ani dokumenty, na které ve svém podání ze dne odkazuje (lustrace v ISIR), odporuje to zákonné povinnosti poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly [§ 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 ZoSÚ]. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena.

13. Podle § 87 odst. 1 a 86 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná.

14. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovanému poskytla zápůjčku/spotřebitelský úvěr, byť s odbornou péčí neposoudila jeho schopnost jako spotřebitele tento spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na to je smlouva o zápůjčce ze dne 17. 5. 2021 neplatná.

15. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

16. Z tvrzení žalobkyně a z provedených listinných důkazů vyplývá, že žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku 1 950 Kč; proto je povinen zaplatit žalobkyni zbylých 5 050 Kč z dlužné jistiny. Ve vztahu k této částce má pak žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s

17. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení Providentu o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022, a to ve lhůtě do 10 dní od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalovanému podle podacího lístku odesláno až dne 13. 1. 2023. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tj. 18. 1. 2023, kdy započala běžet desetidenní lhůta pro zaplacení. Tato uplynula dne 28. 1. 2023. Ode dne 29. 1. 2023 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 5 050 Kč.

18. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 5 050 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 29. 1. 2023 dle o. z. ve spojení s

19. Ve zbylém rozsahu, tedy co do zbytku požadované jistiny, poplatků, úroků a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle , dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem řízení žalovaný, který však byl po celou dobu řízení nečinný a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.