Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 7/2024-20

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 51 713,62 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 3 299 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 344 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 45 070,62 Kč s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 48 855,51 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 713,62 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 3 299 Kč zastavuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 344 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 45 070,62 Kč s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 48 855,51 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 713,62 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně, jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba. (na základě fúze sloučením s nástupnickou společností Air bank a. s.), se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 51 713,62 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jí tuto částku dluží na základě smlouvy o hotovostním úvěru č. hodnota uzavřené dne datum, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 150 000 Kč oproti závazku žalované tuto částku vrátit spolu s úrokem 6,99 % ročně a poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 3 000 Kč, a to v 60 splátkách po 3 299 Kč. V části V. smlouvy si strany ujednaly i smluvní pokutu a náklady v případě opožděných plateb ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku. Žalovaná řádně nesplácela, čímž porušila svou povinnost a 2 měsíce neuhradila splátku (splátka za 3/2023 a 4/2023) a s první splátkou byla v prodlení déle než 3 měsíce, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni datum, což oznámila žalované dopisem ze stejného data a vyzvala ji k doplacení dlužné částky v celkové výši 51 713,62 Kč, která se skládá z dlužné jistiny 48 855,51 Kč, dlužného smluvního úroku 820,11 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč za opoždění se splátkami a dlužným pojistným 538 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou znovu k úhradě dlužné částky, ta však již nic nezaplatila, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky, jakož i příslušenství v podobě úroku 6,99 % ročně z částky 48 855,51 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 713,62 Kč od datum do zaplacení. Před podáním žaloby zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že údaje o příjmu sdělené žalovanou ověřila z výpisů z bankovního účtu žalované, údaje o výdajích pak srovnala se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu, výší normativních nákladů na bydlení, dotazem do bankovního a nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS.

2. Před rozhodnutím ve věci žalobkyně vzala žalobu zpět, co do částky 3 299 Kč představující dlužnou jistinu, protože žalovaná tuto částku uhradila dne datum. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud výrokem pod bodem I. rozsudku rozhodl podle , odst. 2 věty prvé , (dále jen „ “), za použití o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebylo potřeba souhlasu žalované, neboť ke zpětvzetí došlo před rozhodnutím ve věci samé.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Ze seznamu transakcí (č. l. 16) soud zjistil, že žalovaná na svůj závazek uhradila částku 3 299 Kč dne datum.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba. (následně názvem právnická osoba.) se zavázala poskytnout ihned po podpisu smlouvy a provedení kontrol poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 150 000 Kč s roční úrokovou sazbou 6,99 %. Žalovaná se naproti tomu zavázala tuto částku splácet ve 60 měsíčních splátkách po 3 299 Kč. Žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím SMS kódu.

7. Z y nazvané Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná u právnická osoba s příjmem 12 000 Kč a vedlejší příjem má 5 000 Kč. Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že žije s partnerem, je v nájmu a má jedno dítě a domácnost má příjem 18 000 Kč. Pokud se týká výdajů, žalovaná uvedla částku 8 500 Kč. V rámci vyhodnocení žalobkyně uvedla, že příjem ověřila ve výši 10 110,5 Kč, nezjistila záznam v insolvenčním rejstříku, prolustrovala žalovanou v bankovním a nebankovním registru a ověřila ji v SOLUS. Žalobkyně tímto zjistila, že žalovaný má osobní úvěr se splátkou 1 289 Kč a dále kontokorent s limitem 5 000 Kč.

8. Z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že se jedná o výpisy za období datum. Disponibilní zůstatek na účtu činil -582 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalované na účet přicházel příspěvek na bydlení a dále příjem od právnická osoba. Z výpisu z účtu pak rozhodně nelze poznat, jaké pravidelné výdaje žalovaná měla, když se jedná pouze o seznam kladných a záporných položek, které jsou maximálně popsány jako příchozí platba, platba kartou a výběr z bankomatu. Příjem domácnosti pak z výpisu z účtu nelze vyčíst.

9. Z y CNCB soud zjistil, že žalobkyně ověřila, že žalovaná má jeden splátkový závazek s měsíční splátkou 1 289 Kč a kontokorent s úvěrovým rámcem 5 000 Kč.

10. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaná zaplatila 143 357 Kč a že poslední splátku uhradila datum.

11. Potvrzením o vyplacení úvěru žalobkyně prokázala, že částka 150 000 Kč byla žalované převedena dne datum

12. Z dopisu nazvaného Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně přistoupila v souladu se smluvními podmínkami k zesplatnění zbytku závazku a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 51 713,62 Kč do 10 dnů. V dopise je zároveň uvedeno, že žalovaná uhradila 42 splátek ve výši 143 357 Kč.

13. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky s poučením, že pokud dlužnou částku neuhradí bude žalobkyně dluh vymáhat soudní cestou. Upomínka byla dle aplikace pošty odeslána dne datum

14. Z ostatních předložených důkazů soud již více s ohledem na níže rozvedený právní závěr, nezjišťoval. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne datum prostředky komunikace na dálku dohodly, že právnická osoba (název následně změněn na právnická osoba.) poskytne žalované ihned po uzavření dohody částku 150 000 Kč oproti závazku žalované tuto částku vrátit spolu s úrokem 6,99 % , a to ve 60 měsíčních splátkách po 3 299 Kč. Předchůdkyně žalobkyně svůj závazek splnila dne datum, ale žalovaná splátky nesplácela řádně a včas, pročež právnická osoba. přistoupila k zesplatnění dluhu a vyzvala žalovanou k uhrazení zbytku dluhu dopisem ze dne datum do 10 dnů. Žalovaná na svůj závazek uhradila 42 splátek v celkové výši 143 357 Kč a následně po podání žaloby ještě částku 3 299 Kč. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, ta to však neučinila.

15. Před uzavřením dohody zkoumala předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že příjmy ověřila z výpisu z účtu žalované a výdaje žalované porovnala s nejrůznějšími daty. Příjem žalované ze zaměstnání si žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalované za období od datum. Na konci uvedeného období měla žalovaná na účtu disponibilní zůstatek -582 Kč. Výpisem z účtu pak bylo prokázáno, že žalovaná pobírala příspěvek na bydlení. Nic dalšího z výpisu z účtu nevyplývá. Mezi výdaje žalovaná zahrnula částku celkem 8 500 Kč. Žalovaná byla v té době svobodná, měla 1 dítě a bydlela v nájmu a měla partnera. Výdaje předchůdkyně žalobkyně porovnala s výší existenčního minima a s normativními náklady na bydlení. K tomu předchůdkyně žalobkyně důsledně zkoumala závazky žalované a zjistila, že měla sjednán jeden osobní úvěr se splátkou 1 289 Kč a dále kontokorent s úvěrovým rámcem 5 000 Kč. V neposlední řadě nahlédla předchůdkyně žalobkyně do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely prostředky komunikace na dálku dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu , , (dále jen „o. z.“), na základě, které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 150 000 Kč převodem na bankovní účet žalované. Soud neměl důvod pochybovat o tom, že se jedná o účet žalovaného, navíc tato skutečnost nebyla v průběhu řízení nijak zpochybněna. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytovala spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

21. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

22. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. tehdy společnost právnická osoba., nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a to zejména pokud se týká její výdajové stránky. Příjem si jmenovaná společnosti ověřila dostatečně, když tento vyplynul z připojených výpisů z účtu za období 3 měsíců před uzavřením zápůjčky. Pokud se však týká výdajů, těmito se předchůdkyně žalobkyně nezabývala dostatečně, neověřovala si vůbec žalovanou sdělené výdaje, nýbrž je pouze srovnala s životními a existenčním minimem a normativními náklad na bydlení. Předchůdkyně žalobkyně pak vůbec nereflektovala, že žalovaná musí pobírat příspěvek na bydlení, z čehož jednoznačně vyplývá, že s jejími příjmy není schopna dovolit si hradit celou částku na bydlení v nájmu, a dále že na konci období měla na účtu záporný zůstatek. Z takto předložených důkazů nelze dospět k závěru, že úvěruschopnost žalované byla ověřena s odbornou péčí. Skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně nahlédla do nejrůznějších databází a výdaje konfrontovala s normativními náklady na bydlení a údaji o životním a existenčním minimu, nelze považovat k věření výdajů za dostatečnou, ale pouze jako pomocnou metodiku. Existenční minimum rozhodně nelze aplikovat na každou osobu a nelze v žádném případě zobecňovat, že takové náklady má každá osoba bez toho, aby náklady byly zkoumány individuálně v každém jednotlivém případě. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním , protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

23. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně prokázala plnění žalované v částce 150 000 Kč. Žalovaná jí vrátila 143 357 Kč a po podání žaloby ještě 3 299 Kč, pročež žalobkyni dluží částku 3 344 Kč. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě uvedené částky. Lhůta k plnění byla stanovena na 3 dny podle věty před středníkem , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

24. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalovaná úspěch částečný, oproti žalobkyni, jejíž úspěch byl jen s ohledem na požadované částky a kapitalizované příslušenství menší než úspěch žalované (a to i když soud počítal částku, o kterou bylo řízení zastaveno za „úspěch“ žalobkyně, když prokázala, že tato částka byla na žalovaný dluh uhrazena až po podání žaloby). Žalovaná by tak měls právo na úhradu části nákladů řízení, nicméně z obsahu spisu vyplynulo, že žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.