Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 C 71/2024-43

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 97 933,09 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 377 Kč do 3 měsíců po právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 83 556,09 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 442,76 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 97 933,09 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, úroků ve výši 12,9 % ročně z částky 92 839,19 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a úroků ve výši 12,9 % ročně z částky 2 993,90 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 377 Kč do 3 měsíců po právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do částky 83 556,09 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 442,76 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 97 933,09 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, úroků ve výši 12,9 % ročně z částky 92 839,19 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a úroků ve výši 12,9 % ročně z částky 2 993,90 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení zamítá.III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně navrhla uložit žalovanému povinnost zaplatit jí částku 97 933,09 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 s účinností ke dni 1. 7. 2023 nabyla od právnická osoba. pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o úvěru, kterou se žalovaným uzavřel její právní předchůdce dne 16. 7. 2018. Na základě této smlouvy poskytl žalobcův právní předchůdce žalovanému úvěr ve výši 153 401 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu s úroky ve výši 12,9 % a poplatky související s poskytnutím a správou úvěru dle Sazebníku právnická osoba. v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 591 Kč vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje 20. 8. 2018. Smluvní strany sjednaly použití úvěru na konsolidaci úvěrů v celkové výši 93 401 Kč, touto částkou byl zaplacen splátkový úvěr poskytnutý od právnická osoba., s číslem účtu č. účtu, zbývající částku mohl žalovaný použít dle svého uvážení. Dne 16. 7. 2018 žalovaný vyčerpal částku 60 924,90 Kč převodem na účet č. č. účtu. Žalovaný uhradil celkem 139 024 Kč. Žalobkyně tvrdí, že v důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru, kdy žalovaný mj. neuhradil řádně splátku za měsíce prosinec 2022 až únor 2024, byl právní předchůdce žalobkyně nucen činit další úkony, zejména věnovat zvýšenou pozornost platební morálce žalovaného. Dle bodu 2.4. str. 16 Ceníku činily náklady spojené s prodlením žalovaného 300 Kč za 10 dní prodlení, právnímu předchůdce žalobkyně proto vznikl nárok na náklady spojené s prodlením žalovaného ve výši 2 100 Kč.

2. Žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získal při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru o dostatečné schopnosti žalovaného úvěr splácet.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 7. 2018, kterou uzavřela právnická osoba., jako úvěrující banka se žalovaným (dále jen „Smlouva“), soud zjistil, že se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 153 401 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úroky ve výši 12,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 591 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 8. 2018. Smluvní strany sjednaly použití úvěru na konsolidaci úvěru poskytnutého právnická osoba., s číslem účtu č. účtu v celkové výši 93 401 Kč, zbývající částka nebyla účelově vázána. Čerpání úvěru je potvrzováno výpisem z úvěrového účtu Anonymizováno/Anonymizováno, z něhož je zřejmé rovněž, jakým způsobem žalovaný úvěr splácel. Výše poplatků vyplývá z Ceníku právnická osoba. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný na základě smlouvy o úvěru uhradil pouze částku 139 024 Kč, nebylo žádnými důkazy vyvráceno. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 29. 6. 2023 mezi právnická osoba., jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, a to s účinností ke dni 1. 7. 2023, jak soud zjistil z citované smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s příslušným seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak vyplývá z dopisu ze dne 18. 7. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 19. 7. 2023.

5. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu 395 a následující o. z. Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž , o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána o.z.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu , a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení a 87 , o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. .

8. Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v , a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedůsledně ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Z y nazvané Posouzení úvěruschopnosti klienta vyplývá, že žalovaný uvedl příjem ve výši 23 278 Kč, který doložil potvrzením zaměstnavatele, byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku, v rejstříku CBCB, v interní evidenci klientů. Žalovaný v žádosti uvedl výši výdajů 0, banka stanovila životní údaje na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a životních nákladů a normativních nákladů na bydlení ve výši 6 397 Kč. Zároveň stanovila při výpočtu disponibilního příjmu klienta stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Žalovaný uvedl na žádosti splátky ve výši 0 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: úvěr pro fyzické osoby hotovostní – se splátkou 2 555 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován.

9. Právní předchůdce žalobkyně provedl pouze ověření příjmů žalovaného dle potvrzení zaměstnavatele, prováděl šetření v insolvenčním rejstříku a registru CBCB. Výši výdajů na bydlení ani ostatních výdajů nijak neověřoval, žalovaným tvrzený údaj o nulových výdajích nahradil výpočtem za užití statistických modelů, aniž by jakýmkoliv způsobem zohlednil individuální výdaje žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně neprováděl žádné šetření výdajů žalovaného, ať už jde o výdaje na bydlení, na dopravu do zaměstnání, záliby, stravu. Právní předchůdce žalobkyně proto nepostupoval s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalovaného splácet úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

10. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262).

11. Žalobkyně jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru má vzhledem k výše uvedenému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalovanému byla poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně částka 153 401 Kč, žalovaný uhradil částku 139 024 Kč, a je proto povinen zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou, celkem je proto žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 14 377 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl. Naproti tomu soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně částky 83 556,09 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou 153 401 Kč a částkou 14 377 Kč, ohledně níž soud žalobě vyhověl, a dále ohledně smluvních úroků a poplatků neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.

1. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 12. 12. 2019). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (např. splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaný, přestože byl řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil, a proto jej soud podle , 3 , (dále jen „ “) nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Žalovaný je osobou v produktivním věku, nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by se nebyl schopen živit prací. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši jistiny, odpovídá zaplacení jistiny ve lhůtě 3 měsíců.

2. O nákladech řízení soud rozhodl podle a contrario, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější. Protože mu však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nevznikly, soud mu náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.