Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 380/2023-65
Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: Anonymizováno, IČ Anonymizováno
sídlem Anonymizováno
zastoupený advokátem Anonymizováno
sídlem Anonymizováno
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno 8. 1968
bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 23 310 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 15,00 % p.a. od 19.10.2023 do zaplacení, a to vše v pravidelných splátkách po 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy do 30. dne kalendářního měsíce, počínaje 1.8.2024, pod ztrátou výhody splátek při nedodržení jedné z nich.
II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 6 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 300 Kč, úrok z prodlení z částky 21 000 Kč od 14.5.2023 do 18.10.2023 a z částky 6 000 Kč od 19.10.2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 511,70 Kč k rukám tituly před jménem jméno FO do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 15,00 % p.a. od 19.10.2023 do zaplacení, a to vše v pravidelných splátkách po 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy do 30. dne kalendářního měsíce, počínaje 1.8.2024, pod ztrátou výhody splátek při nedodržení jedné z nich.II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 6 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 300 Kč, úrok z prodlení z částky 21 000 Kč od 14.5.2023 do 18.10.2023 a z částky 6 000 Kč od 19.10.2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 511,70 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky celkem ve výši 23 310 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz uzavřel dne 8.12.2022 s žalovanou smlouvu o úvěru, téhož dne žalobce poskytl žalované částku 15 000 Kč na žalovanou označený bankovní účet č.č. účtu. Kromě této jistiny se žalovaná zavázala zaplatit žalobci i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 40 % p.m. z jistiny, úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná byla povinna splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 7. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se splácení dostala do prodlení, žalobce ji o úhradu opakovaně upomínal. Dne 10.5.2023 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 13.5.2023 a vyzvána k jeho úhradě. Žalobce tak požaduje uhrazení celkové pohledávky ve výši 23 310 Kč, která sestává z jistiny ve výši 15 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 000 Kč, dále úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p.d. z dlužné částky v prodlení za období od 14.5.2023 do 15.10.2023 v kapitalizované výši 2 310 Kč. Žalovaná k ověření příjmů poskytla žalobci výplatní pásky, žalobce provedl její lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI a BRKI a neměl tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalované. Pokud by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované, na jejíž účet byla dlužná částka převedena. Ke dni sepisu žaloby nebyla žalovanou – přes upomínání – žádná částka uhrazena.
2. Žalovaná k žalobě uvedla, že si částku 15 000 Kč od žalobce půjčila, pár dní poté jí byl dne 12.12.2022 zablokován účet exekutorem, žalovaná exekuci doplatila dne 28.7.2023. Žalobkyně požádala o možnost splátek po 1 000 Kč měsíčně, k čemuž uvedla, že má vyživovací povinnost ke zletilé studující dceři, za minulé čtvrtletí jí nebyl přiznán příspěvek na bydlení, její průměrný měsíční plat činí 23 000 Kč.
3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání, neboť zástupce žalobce i žalovaná souhlasili s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání.
4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota, Žádostí o spotřebitelský úvěr, Potvrzeními o provedení transakce, právnická osoba podmínkami žalobce bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 8.12.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaná čerpala jednorázově bezhotovostně dne 8.12.2022. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % p.m. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 7. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. V případě prodlení žalované byl žalobce oprávněn přistoupit k zesplatnění úvěru. Žalobce svého oprávnění využil, a to dopisem ze dne 10.5.2023, kdy úvěr zesplatnil s tím, že k úhradě úvěru má dojít nejpozději do tří dnů. Ze žádosti o úvěru k této smlouvě plyne, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, bydlí v pronajatém bytě, počet členů domácnosti 2, byla zaměstnána s měsíčním příjmem 23 000 Kč, její výdaje činily 8 000 Kč měsíčně, nemá exekuce, insolvenci. Osobní údaje uvedené žalovanou byly ověřeny z občanského průkazu, jako jediné další dokumenty byly předloženy výplatní pásky žalované za období červenec – říjen 2022, z nichž vyplývala mzda za měsíc červenec ve výši 31 148 Kč, součástí mzdy byly prémie ve výši 30 000 Kč a proplacená dovolená, za měsíc srpen ve výši 43 454 Kč, součástí mzdy byly prémie ve výši 30 000 Kč a proplacená dovolená, za měsíc září ve výši 22 622 Kč, za měsíc říjen ve výši 22 622 Kč. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celé pohledávky ve výši 47 332,27 Kč nejpozději do tří dnů, jak bylo prokázáno dopisem žalobce ze dne 15.10.2023 s podacím archem.
5. V rámci úřední činnosti soud zjistil, že proti žalované byla vedena u zdejšího soudu další řízení pod: sp.zn. 17 C 277/2023 (žalobce právnická osoba., o zaplacení částky 87 000 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce právnická osoba dne 18.10.2019), sp.zn. 9 C 41/2023 (žalobce právnická osoba, o zaplacení částky 35 942 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce právnická osoba dne 16.1.2020). Další úvěry čerpané žalovanou byly řešeny pod sp.zn. 20 C 337/2021 (žalobce Anonymizováno, o zaplacení 5 000 Kč s přísl., úvěrová smlouva ze dne 30.6.2020), 11 C 340/2021 (žalobce právnická osoba, o zaplacení 9 414,71 Kč, úvěrová smlouva ze dne 12.3.2020), 11 C 47/2021 (žalobce právnická osoba, o zaplacení 109 233,92 Kč s přísl., úvěrová smlouva ze dne 14.4.2020), 9 C 204/2021 (žalobce jméno FO, o zaplacení 35 942 s přísl., úvěrová smlouva ze dne 28.2.2020).
6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
12. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od 19.10.2023 do zaplacení – důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaná obdržela úvěr ve výši 15 000 Kč. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.). V případě úvěru posouzení schopnosti žalované splácet úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016, když žalovaná neuhradila byť jednou splátku, žalobce měl v době uzavírání Smlouvy informaci o tom, že žalovaná je zaměstnána, její příjem za posuzované období byl však značně navyšován prémiemi a proplácenou dovolenou, tedy nenárokovými složkami mzdy, žalobce nepracoval s vyživovací povinností žalované k tehdy nezletilému dítěti, platby SIPO, výše nájmu, výpis z bankovního účtu žalované ani žádné jiné listin y vyžadovány nebyly. Z úřední činnosti bylo zjištěno, že žalovaná opakovaně čerpala úvěry od různých společností (viz. bod 5 odůvodnění), tudíž byla zatížena dalšími splátkovými povinnostmi.
15. Posouzení schopnosti žalované splácet úvěr tedy zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
16. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18 , jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany žalobce žalované ve výši 15 000 Kč, přichází pouze nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč, když žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila. Jelikož žalované byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění do 18.10.2023(viz. dopis ze dne 15.10.2023), tato se dostala do prodlení nejdříve dnem 19.10.2023 nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. od 19.10.2023 do zaplacení a nikoliv dříve. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout (výrok II.).
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. , neboť žalobce, který v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslal žalované výzvu k plnění, měl ve věci částečný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 166 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v pozdějším znění. Odměna za úkon právní pomoci činí z tarifní hodnoty v řízení až do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 1 bod 1 citované vyhlášky) částku 300 Kč. Za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a/ , d/, jednoduchou předžalobní výzvu dle ust. § 11 odst. 2 písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v pozdějším znění) činí odměna advokáta celkem 750 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 3 úkony x 100 Kč za režijní paušál do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky). K nákladům řízení přísluší podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náhrada za DPH ve výši 21 %. Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci co do 28,7 % z celku (úspěch žalobce činí 64,35 % - úspěch žalované 35,65 %), soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši 511,70 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. pro výrok ad I. stanovena v pravidelných splátkách, pod ztrátou výhody splátek, s přihlédnutím k výši příjmů žalované a další vyživovací povinnosti žalované, přičemž se nejedná o neúměrné zvýhodnění žalované jako dlužníka proti věřiteli, který je profesionálem v oblasti poskytování finančních produktů - úvěrů, kdy soud případné neřádné placení splátek sankcionoval ztrátou výhody splátek, u výroku ad II., vzhledem k přiznané výši nákladů řízení byla ponechána lhůta třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu ).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.