Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 64/2024-27
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Švachovou ve věci
žalobkyně: HELP FINANCIAL s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 13 660 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od 9. 5. 2023 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od 9. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 9. 5. 2023 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 9. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou došlou soudu dne 27. 11. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovaným dne 14. 3. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru ve výši částka (skládající se z půjčené částky částka a souhrnného poplatku částka), podle které měl žalovaný splácet týdně částka, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. adresa 520 Kč uhrazenou žalovaným, žalobkyně započetla nejprve na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením Úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení Úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek Úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu Úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí Úvěru dílem ve výši 16,53 %.– odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. Žalovaný předmětný závazek splácel nepravidelně, což vyplývá z žalobkyní doložené platební historie. Žalobkyně by tak částku částka uhrazenou žalovaným mohla vydělit předepsanou týdenní splátkou částka a vypočíst tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by tuto částku uhradil v předepsaných splátkách. Splatnost pohledávky by tak nastala již dříve. Žalobkyně však zákonný úrok z prodlení požaduje pouze od doby předepsané splatnosti dle smlouvy. Žalobkyně tedy nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje 8. 5. 2023, do prodlení se žalovaný tedy dostal dnem 9. 5. 2023. Při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobkyně provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti právnická osoba), kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku , kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků – viz příloha žaloby) a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti, kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem (OZ) v kartě klienta (viz příloha žaloby).
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání konanému dne 24. 4. 2024 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně však svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Žalovaný, ačkoliv byl řádně předvolán, se nedostavil bez omluvy. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád jednal v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud provedl důkazy navržené a předložené žalobkyní. Po provedením dokazování dospěl soud k níže uvedeným skutkovým zjištěním.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 14. 3. 2023 včetně smluvních podmínek ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tato byla výše uvedené dne uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout v hotovosti částku částka a žalovaný se zavázal zapůjčenou částku spolu s úrokem ve výši částka, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši částka a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, tj. celkem částku částka splatit v 60 týdenních splátkách ve výši částka. První splátka byla splatná dne 21. 3. 2022, každá další pak 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 %, RPSN činila 212,77 %. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od žalobkyně v hotovosti obdržel částku částka. Nedílnou součástí smlouvy strany učinily „Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“.
6. Z evidenční karty klienta ze dne 14. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl jako typ bydlení nájemník, dále že má Anonymizováno vzdělání, je Anonymizováno, žije sám, Anonymizováno Anonymizováno ani Anonymizováno, u žalobkyně ještě úvěr neměl, jako příjem uvedl Anonymizováno Anonymizováno ve výši částka, výdaje na bydlení ve výši částka, dále je mezi výdaji uvedena částka částka jako životní minimum na ověření. Žalovaný dále uvedl, že nemá hypotéku ani úvěr s balónovou splátkou. Výše disponibilního zůstatku byla uvedena v částce částka. U položky doplňující informace je uvedeno „ověřen OP, výpis z účtu za 1 a 2/2022.
7. Z listin y označené jako „Informace o smlouvě: 29_423733“ soud zjistil, že jsou zde evidovány platby žalovaného v celkové výši částka.
8. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím archem ze dne 19. 4. 2023 vzal soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce odeslala dne 19. 4. 2023 uvedenou předžalobní výzvu doporučenou zásilkou č. RR2708471060F. V této výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě částky částka z titulu úvěru č. hodnota-423733, a to do 7 dnů od doručení výzvy.
9. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným dne 14. 3. 2023 uzavřela výše uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla v hotovosti částku částka, a že žalovaný žalobkyni uhradil částku částka. Soud má rovněž za prokázáno, že žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 19. 4. 2023 odeslanou téhož dne vyzvala k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy.
10. Na základě shora zjištěného skutkovém stavu soud po právní stránce věc posoudil podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.) upravující smlouvu o úvěru ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), a to s ohledem na to, že žalobkyně Smlouvu uzavřela v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. a žalovaný v postavení spotřebitele podle § 419 o. z. Přičemž podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 3 odst. 1 písm. c) ZoSÚ se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud jde o samotnou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr splácet, tak poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péči ve smyslu § 75 ZoSÚ. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. spisová značka, podle kterého pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ odst. 1 ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Povinnost soudu zabývat se z úřední povinnosti tím, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost věřitele, byla dovozena judikaturou (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nebo také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka). V naposledy citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud vyslovil závěr, že nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit činí smlouvu od počátku absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem podle § 580 odst. 1 o. z., k této neplatnosti je soud povinen podle § 588 o. z. přihlédnout i bez návrhu. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá rovněž ustálené judikatuře Soudního dvora právnická osoba, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost (§ 87 odst. odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022), je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu vnitrostátních norem v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing jméno FO C-106/89, EU:C:1990:395, jméno FO C-240–244/98, EU:právnická osoba:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Zde je na místě odkázat na rozsudek Soudního dvora právnická osoba ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 OPR, v němž se Soudní dvůr v rámci rozhodování o předběžné otázce konkrétně zabýval možností eurokonformního výkladu znění § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022, tj. možnosti vnitrostátního soudu přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti. V citovaném rozhodnutí Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Z výše uvedeného tedy vyplývá povinnost soud zkoumat, zda věřitel postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti.
11. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “). Žalobkyně v žalobě uvedla pouze obecná tvrzení stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného, aniž by uvedla konkrétní zjištění, která učinila. K prokázání posouzení úvěruschopnosti žalobkyně předložila pouze evidenční kartu ze dne 14. 3. 2022, žádné další navazující dokumenty prokazující údaje uvedené v evidenční kartě, nedoložila. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila. Smlouva ze dne 14. 3. 2022 je tak dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. K této neplatnosti je soud v souladu se shora citovanou judikaturou povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
12. S ohledem na neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z ve výši částka (žalobkyně žalovanému poskytla částku částka, žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku částka) a žalovaný je povinen toto obohacení podle § 2991 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 ZoSÚ vydat. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky apod.) nelze úspěšně uplatnit. Jelikož je předmětná smlouva neplatná, nebyla mezi účastníky sjednána ani splatnost závazku. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení je tak v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným. Žalovaný byl prokazatelně vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 19. 4. 2023. Výzva mu byla ve smyslu § 573 o. z. doručena třetí pracovní den po odeslání tzn. dne 24. 4. 2023. Ve výzvě byla žalovanému stanovena lhůta k plnění v délce 7 dnů od doručení výzvy, tj. do 2. 5. 2023. Jelikož žalovaný ve lhůtě splatnosti svůj dluh neuhradil, je ode dne následujícího po lhůtě splatnosti, tj. od 3. 5. 2023, v prodlení s úhradou dlužné částky podle § 1968 o. z. Od uvedeného data tak žalobkyni vzniklo v souladu s § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však úroky z prodlení požaduje až od 9. 5. 2023, soud tak s ohledem na § 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. přiznal žalobkyni úrok z prodlení od jí uvedeného data.
13. Ve zbývající části byl nárok žalobkyně zamítnut jako nedůvodný.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.