Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 37/2024-20
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno.AnonymizovánoAnonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 22 556,45 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 917 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 8 639,45 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 520,16 Kč, s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 18 981,57 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 713,78 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši15,00 % ročně z částky 22 556,45 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 235,03 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 917 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 8 639,45 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 520,16 Kč, s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 18 981,57 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 713,78 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši15,00 % ročně z částky 22 556,45 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 235,03 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 22 556,45 Kčs s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovaným dne 17. 9. 2022 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě se zavázala poskytnout peníze až do výše sjednaného úvěrového rámce 22 039 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit a zaplatit smluvní úrok 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky splatných 20. dne kalendářního měsíce počínaje 20. dnem kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání úvěru. Ve splátkách byly zahrnuty část jistiny, úroky a poplatky. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že se s nimi seznámil. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumala klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlédla do externích úvěrových registrů. Žalobkyně dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je pro jím požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 22 039 Kč a uhradil částku 8 122 Kč (k započtení úhrad na úrok, poplatky a jistinu odkazuje žalobkyně na splátkový kalendář). Žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni nesplnil řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně zesplatnila poskytnutý úvěr ke dni 11. 9. 2023 a vyzvala žalovaného k jeho okamžité úhradě dopisem z téhož dne. Ke dni podání žaloby byla žalovaná částka tvořena neuhrazenou jistinou 18 981,57Kč, poplatky za vedení účtu 195 Kč na základě smlouvy a odst. 5.5. úvěrových podmínek, poplatky za pojištění 223,88 Kč na základě smlouvy a odst. 5. 5. úvěrových podmínek, náklady na vymáhání 900 Kč na základě odst. 9.1. úvěrových podmínek a smluvní pokutou 2 256 Kč na základě smlouvy a odst. 9. 1. úvěrových podmínek. Na příslušenství žalobkyně žádá kapitalizovaný smluvní úrok 2 520,16 Kč (tj. součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 26,28 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 12. 9. 2023 do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne 11. 12. 2023, z částky 18 981,57 Kč), smluvní úrok ve výši 15% ročně z 18 981,57 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 146,75 Kč (tj. úrok 15% ročně od 15. dne po zesplatnění úvěru, tj. 26. 9. 2023, z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žalobního návrhu, tj. 11. 12. 2023), a zákonný úrok z prodlení z 22 556,45Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení. Ač vyzván, žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a k žalobě se nevyjádřil.
1. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno tzv. fikcí (§ 49 odst. 4 o. s. ř.
2. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:
1. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným elektronicky podepsána dne 17. 9. 2022. Žalovaný v ní deklaroval, že je Anonymizováno, Anonymizováno, má vzdělání Anonymizováno, čistý měsíční příjem částka ze zaměstnání trvajícího od června Anonymizováno u právnická osoba. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 22 039 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s úrokem 26,28 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky splatných k 20. dni v měsíci. Strany si sjednaly poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 8,9 % z minimální splátky měsíčně. Pro případ prodlení se zaplacením splátky si strany sjednaly úhradu za náklady za měsíc vymáhání 300 Kč, smluvní pokutu ve výši dlužné splátky limitovanou 500 Kč. Dále si strany sjednaly poplatek za vedení účtu 39 Kč měsíčně.
2. Z úvěrových podmínek č. 7.1. soud zjistil, že strany si sjednaly, že žalobkyně může úvěr celý zesplatnit v případě prodlení žalovaného s úhradou dvou a více splátek nebo v případě prodlení žalovaného s úhradou jedné splátky déle než tři měsíce.
3. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně dne 16. 9. 2022 a 17. 9. 2022 provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, MVCR, JAP_PUJCKA a CEE s negativním výsledkem.
4. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 11. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného, že je v prodlení s úhradou splátek, vyzvala jej ke splacení celého úvěru a k úhradě dlužné částky v celkové výši 23 863,39 Kč ve lhůtě 14 dnů. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že tato výzva byla odeslána na kontaktní adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru dne 12. 9. 2023.
5. Ze výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný čerpal dne 4. 10. 2022 částku 22 039 Kč. Dále z výpisu vyplývá, že žalovaný uhradil dne 11. 12. 2022 928 Kč, dne 27. 2. 2023 2 200 Kč, dne 6. 3. 2023 1 235 Kč, 29. 5. 2023 3 759 Kč a jak byly jednotlivé platby započítávány na jistinu, poplatky, úrok a náklady na vymáhání. Celková úhrada žalovaného žalobkyni činila 8 122 Kč. Ke dni podání žaloby 11. 12. 2023 činila nesplacená jistina 18 981,57 Kč, poplatky za vedení účtu 195 Kč, poplatky za pojištění 223,88 Kč, náklady na vymáhání 900 Kč, smluvní pokuta 2 256 Kč.
6. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly.
7. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
15. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout peníze, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Vzhledem k tomu, že žalovaný je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.
16. Předmětem podnikání žalobkyně je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.
17. V daném případě žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Z úvěrové smlouvy plyne, že žalovaný žalobkyni tyto informace poskytl. Žalobkyně však předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným řádně po obsahové stránce prověřila příjmovou situaci žalovaného (např. vyžádáním výpisu z běžného účtu žalovaného či potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu), což je základní předpoklad pro řádné posouzení úvěruschopnost žalovaného. Na základě žalobkyní předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti a označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však tak učinit nemohl.
18. Protože žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr dle § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž neunesla své procesní břemeno tvrzení a důkazní, je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k neplatnosti této smlouvy přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).
19. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.
20. Žalovanému bylo na základě smlouvy o úvěru žalobkyní poskytnuto 22 039 Kč, což bylo v řízení prokázáno. Žalobkyně tvrdila, že do vyhlášení rozsudku žalovaný uhradil žalobkyni celkem 8 122 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na dluh uhradil více, že mu povinnost k úhradě dluhu nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 917 Kč, která tvoří rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou jistinou úvěru a žalovaným do vyhlášení rozsudku uhrazenou částkou. V zbytku požadované jistiny úvěru soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
21. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal. Žalovaný není tedy v prodlení s plněním dluhu 13 917 Kč (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky.
22. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku z úvěru, poplatků za vedení účtu, poplatků za pojištění schopnosti splácet, nákladů na vymáhání i smluvní pokuty, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Proto není žalovaný v prodlení s plněním poplatků za vedení účtu, poplatků za pojištění schopnosti splácet, nákladů na vymáhání i smluvní pokuty (§ 1968 o. z.), a žalobkyně tudíž nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z těchto částek. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 235,03 Kč, přičemž tato částka představuje 9,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,01 %). Při určení poměru úspěchu ve věci vycházel soud z předmětu řízení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. částky 25 309,48 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 903 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 556,45 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.