Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 16/2024-28
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno. se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 22 360 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 360 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 347 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 360 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 347 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 360 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 9. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce č. tel. číslo na částku 34 000 Kč, kterou žalovanému vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku spolu s úrokem ve výši 8 332 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, s poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 15 188 Kč, s poplatkem za administrativní vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 350 Kč a doplňkovým pojištěním ve výši 2 322 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách po 3 844 Kč do 9. 2. 2021. Žalovaný svou povinnost splnil pouze co do částky 11 640 Kč, když neuhrazena zůstala jistina zápůjčky ve výši 22 360 Kč. Úrok z prodlení je požadován ode dne následujícího po dni stanoveném k zaplacení v předžalobní výzvě. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným v kartě zákazníka a jejich ověřením předloženými dokumenty, občanským průkazem a výplatními páskami.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v účinném znění (dále též jen „o. s. ř. “) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Ze smlouvy o zápůjčce č. tel. číslo ze dne 9. 8. 2019 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem zápůjčky a žalovaným jako zákazníkem. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému částku 34 000 Kč a žalovaný se ji zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách po 3 844 Kč spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 32 870 Kč. Poplatek se přitom skládá z úroku ve výši 8 332 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 188 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 350 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 29 % ročně.
4. Ze zákaznické karty ze dne 9. 8. 2019 vyplývá, že žalovaný uvedl své dosažené vzdělání jako Anonymizováno, v části „druh bydlení“ uvedl „spolubydlící“ a rodinný stav jako Anonymizováno. Žalovaný dále uvedl, že vyživuje dvě osoby, vlastní automobil a je zaměstnán jako Anonymizováno na plný pracovní úvazek u společnosti právnická osoba. Jeho čistý měsíční příjem z tohoto zaměstnání měl činit 21 950 Kč, další čistý příjem domácnosti 18 600 Kč, odhadované měsíční výdaje 3 100 Kč a splátky zápůjček 2 400 Kč. K zákaznické kartě žalovaný doložil výplatní pásky za květen a červen 2019.
5. Dle tabulky umoření žalovaný uhradil celkem částku ve výši 11 640 Kč.
6. Předžalobní výzvou vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky do 19. 10. 2021; dle podacího archu byla výzva žalovanému zaslána dne 11. 10. 2021.
7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 34 000 Kč. Žalovaný se tuto částku zavázal žalobkyni vrátit v 18 splátkách, což však nečinil a uhradil pouze částku ve výši 11 640 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní výzvou.
8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že se žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů a zejména výdajů. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly využity i další zdroje, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Z výše uvedeného rovněž nevyplývá, že by se žalobkyně zabývala dostatečně výdajovou stránkou žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být poučena dle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že dosud dostatečně netvrdila a ani neprokázala, že řádně ověřila schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na www.usoud.cz), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek dle § 588 o. z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Tento výklad je pak souladný i s rozsudkem Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, o splatnosti, jež vyplývají ze smlouvy.
12. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 34 000 Kč a že žalovaný zaplatil částku 11 640 Kč. Žalovaný netvrdil, že by došlo k úhradě vyšší částky, ani nenavrhoval žádné důkazy k prokázání výše úhrad. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, je tedy povinen ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit částku 22 360 Kč (34 000 Kč – 11 640 Kč). Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala dopisem odeslaným dne 11. 10. 2021 k zaplacení dlužné částky do 19. 10. 2021. Následujícím dnem se dostal žalovaný do prodlení s úhradou. Vzhledem k nečinnosti žalovaného pak nebyly důvody pro odlišném rozhodnutí o splatnosti zbývající nesplacené jistiny z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni byl tedy přiznán úrok z prodlení v požadované výši 8,5 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 20. 10. 2021 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku, když pro jinou lhůtu plnění nebyly shledány důvody.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal jejich plnou náhradu. Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen „AT“) z tarifní hodnoty 22 360 Kč ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Dále zástupci žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 AT ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 895 Kč, celkem tedy 2 347 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta tituly před jménem Anonymizováno jako zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.