Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 250/2023-52

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci

žalobkyně:

Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému:

Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 45 730,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 10 000 Kč od 13.4.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 35 730,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 652,64 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 427,47 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 18 562,09 Kč od 20.10.2022 do 12.4.2023 a z částky 8 562,09 Kč od 13.4.2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % p.a. z částky 17 399,36 Kč od 20.10.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 10 000 Kč od 13.4.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 35 730,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 652,64 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 427,47 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 18 562,09 Kč od 20.10.2022 do 12.4.2023 a z částky 8 562,09 Kč od 13.4.2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % p.a. z částky 17 399,36 Kč od 20.10.2022 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 2.5.2023 zaplacení celkem částky 45 730,01 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 4.2.2021 s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba. smlouvu o úvěru č. 0349942 (dále jen „smlouva“). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s pevným úrokem ve výši 2 407 Kč, dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí a uzavření smlouvy o úvěru ve výši 12 250 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 323 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 4 500 Kč, celkem tedy se zavázal uhradit částku 46 480 Kč a to formou 14 měsíčních splátek po 3 320 Kč, přičemž úvěr měl být splacen 4.4.2022. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % p.a. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, poslední splátku 5 000 Kč uhradil dne 23.8.2021, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení jistiny – dlužné částky ve výši 17 399,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 162,73 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 8 296,68 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 573,47 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 047,77 Kč, smluvní pokuty ve výši 14 250 Kč, kapitalizovaného úroku od 5.4.2022 do 19.10.2022 z dlužné jistiny ve výši 2 427,47 Kč, úroku z prodlení od prodlení do 19.10.2022 ve výši 1 652,64, úroku z úvěru ve výši 15 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 17 399,36 Kč od 20.10.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 18 562,09 Kč od 20.10.2022 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. K výzvě soudu žalobkyně opětovně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr dle - 89 , žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty a dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalovaný uvedl, že je od 1.1.2018 zaměstnán na dobu neurčitou, jeho měsíční příjem činí 23 613 Kč, výše jeho výdajů činí 17 200 Kč, má vlastní bydlení a nemá žádné vyživovací povinnosti. Tyto skutečnosti byly ověřeny z pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu, dále bylo nahlédnuto do veřejných registrů. Dále pak odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. -170 ze dne 9. 3. 2021, který odkazoval na skutečnost, že žádající má uvést údaje pravdivě a pokud neuvede měsíční platby domácnosti, nelze toto klást k tíži druhé smluvní strany a správně pak věřitel přikročí k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu.

2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.11.2022 došlo s účinností k 25.11.2022 k postoupení pohledávek na žalobkyni.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

právnická osoba jednání nařízenému na den 26.2.2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil, odročení jednání nežádal, a proto soud věc projednal v souladu s

5. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

7. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Smlouvu o úvěru – právnická osoba č. 0349942 ze dne 4.2.2021, Smluvními podmínkami Smlouvy, transakční historií účtu, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba. a žalovaný uzavřeli dne 4.2.2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 320 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každou další do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, tedy celkem částku 46 480 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 25 000 Kč, úrokem ve výši 2 407 Kč, částkou za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 323 Kč, náklady na inkasní poplatek ve výš 4 500 Kč. Smlouva obsahuje i úrokovou sazbu a to ve výši 15 % p.a. při 14 měsíčních splátkách. Smluvní podmínky obsahují i ujednání o smluvní pokutě a to ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky, pokud není splátka hrazena řádně a včas. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, byl vyzván k splacení celé pohledávky. Na pohledávku uhradil částku 5 000 Kč dne 23.8.2021.

14. Z žádosti o úvěr ze dne 4.2.2021 bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý, má 1 vyživovací povinnost, má vlastní bydlení, má příjem z podnikání ve výši 23 613 Kč měsíčně, měsíční náklady uvedl ve výši 17 200 Kč (bydlení ve výši 5 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady ve výši 8 000 Kč, měsíční splátky 4 200 Kč). Měl předložit pouze občanský průkaz.

15. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo v každém jednotlivém případě k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni proto v souladu s o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle a zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně ( a ) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. , o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.

18. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , rozsudek sp. zn. Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019, kdy uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 d.

19. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

20. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

21. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při jednání soudu sdělila, že nemá žádné jiné důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného, přičemž předložila jen žádost o úvěr. Již z této žádosti je zřejmé, že žalovaný měl uvést, že je ženatý, příjmy má ve výši 23 613 Kč, výdaje uvedl ve výši 17 200 Kč, tyto však nebyly nijak ověřeny. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně ověřovala či vyžadovala doložení všech důkazů prokazujících veškeré příjmy a výdaje žalovaného, na tyto skutečnosti rezignovala, spokojila se pouze s tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle , o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např.. pod sp. zn. ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. . Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly dostatečně zjišťovány a ověřovány, a pokud snad ano, nebylo toto v řízení před soudem dostatečně prokázáno. Pokud žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. -170 ze dne 9. 3. 2021, pak zde soud uvádí, že právní předchůdkyně v daném případě ani neprovedla posouzení výdajů dle ekonomického modelu, nic takového soudu nebylo předloženo k důkazu. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle ,2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní, resp. od právní předchůdkyně obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Soud uložil žalovanému zaplatit pouze částku 10 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta a žalovaný jí do současné doby nevrátil – žalovaný uhradil na poskytnutou částku 25 000 Kč dle tvrzení žalobkyně pouze 15 000 Kč, jež odpovídá rozdílu mezi celkovou dlužnou částkou dle smlouvy ve výši 46 480 Kč a součtu uplatňovaných částek v žalobě ve výši 31 480,01 Kč (zbývající dlužná jistina, úrok, poplatek za úvěr, poplatek za administrativní činnost, umožnění splátek v hotovosti). (výrok I.).

22. Ve zbývajícím rozsahu pak nezbylo než žalobu zamítnout (výrok II.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ( viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. ).

23. O nákladech řízení rozhodl soud dle , neboť žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, avšak žádné náklady řízení nepožadoval ani z obsahu spisu nevyplynulo, že by mu nějaké vznikly, a proto rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. věty před středníkem , když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.