Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 326/2023-67
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a.s., Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno/17, Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno b ytem Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno
o zaplacení částky 30 151,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 241,91 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 16. 8. 2022 do zaplacení, a to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Návrh se co do částky 909,97 Kč s úrokem 12,4 % ročně z částky 34 241,91 Kč od 15. 8. 2022 do 12. 9. 2022, úrokem 11,75 % ročně z částky 34 241,91 Kč od 13. 9. 2022 do 27. 8. 2023, zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 34 241,91 Kč od 15. 9. 2022 do 27. 8. 2023, úrokem 11,75 % ročně z částky 30 151,88 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 30 151,88 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 252,15 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 644,62 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 241,91 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 16. 8. 2022 do zaplacení, a to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Návrh se co do částky 909,97 Kč s úrokem 12,4 % ročně z částky 34 241,91 Kč od 15. 8. 2022 do 12. 9. 2022, úrokem 11,75 % ročně z částky 34 241,91 Kč od 13. 9. 2022 do 27. 8. 2023, zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 34 241,91 Kč od 15. 9. 2022 do 27. 8. 2023, úrokem 11,75 % ročně z částky 30 151,88 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 30 151,88 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 252,15 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 644,62 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 34 241,91 Kč s příslušenstvím žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí soudu dne 19. 10. 2022. Tvrdila, že účastníci uzavřely dne 25. 6. 2019 rámcovou smlouvu č. hodnota, podle níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. č. účtu a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 5. 5. 2022 byl uzavřen dodatek č. 4, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč, který byl pod č. Anonymizováno žalobkyní schválen a 5. 5. 2022 vyplacen na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit splátku 2 000 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroku 12,4 ročně, a to vždy ke 14. dni v měsíci počínaje dnem 14. 6. 2022, předpokládané datum splacení celého úvěru tak bylo stanoveno na 14. 1. 2024. Uhrazeno ze strany žalovaného bylo celkem pouze 758,09 Kč. Dne 15. 8. 2022 proto došlo k zesplatnění úvěru a dlužná částka tehdy činila 34 241,91 Kč na jistině a nesplaceném smluvním úroku 1 162,12 Kč za dobu 5. 5. 2022 – 14. 8. 2022. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně na základě informací, které od tohoto získala, informace ověřovala z předložených dokladů, vycházela také z bankovního i nebankovního registru klientských informací.
2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši svého průměrného čistého příjmu 25 000 Kč a vedlejšího příjmu také 25 000 Kč, uvedl výdaje na bydlení 13 000 Kč, na jídlo, léky a dopravu 5 000 Kč, na splátky dalších úvěrů 0 Kč. Žalobkyně také vycházela z toho, že žalovaný bydlel v nájmu, byl svobodná, neměl vyživovací povinnost. Žalobkyně si ověřila, že žalovaný byl klient s aktivními produkty. Žalobkyně tak neměla pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Po podání žaloby, a to 28. 8. 2023 žalovaný uhradil 5 000 Kč a z tohoto důvodu došlo k částečnému zpětvzetí žaloby pro 4 090,03 Kč na jistině s úrokem 11,75 % ročně z této částky od 28. 8. 2023 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 909,97 Kč a pro zákonný úrok z prodlení z částky 4 090,03 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení.
3. Rozhodnuto o částečném zpětvzetí bylo zdejším soudem dne 14. 11. 2023 usnesením č. j. spisová značka.
1. Bylo zjištěno, že na adrese svého trvalého bydliště v Anonymizováno Anonymizováno se žalovaný dlouhodobě nezdržuje, žije v adresa. Jelikož na zjištěné Anonymizováno v adresa si žalovaný korespondenci nepřebírá, je mu po marném pokusu o doručení na tuto adresu doručována korespondence na adresu jeho trvalého bydliště.
2. Soud vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a současně je poučil, že pokud ve stanovené lhůtě vyjádření neobdrží, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Protože ve stanovené lhůtě žádný nesdělil jakékoli námitky proti tomuto postupu, bylo rozhodnuto ve věci bez nařízeného jednání.
3. Žalovaný se k žalobě vůbec nevyjádřil, ta mu byla doručena spolu s výzvou výše a usnesením o částečném zastavení řízení na adresu jejího trvalého bydliště dne 27. 12. 2023 postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť na adrese v adresa si zásilku nepřevzal.
4. Po provedeném řízení soud žalobě vyhověl na základě následujících skutkových zjištění:
5. Rámcovou smlouvou č. 1848971 ze dne 25. 6. 2019, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dodatkem č. 4 ke smlouvě výše vč. smluvních podmínek bylo prokázáno, že žalovanému byl mj. aktivován běžný účet č. č. účtu, smlouva jako taková byla uzavřena na dobu neurčitou. Na základě dodatku č. 4 ze dne 5. 5. 2022 byl žalovanému poskytnut o neúčelový nezajištěný úvěr ve výši 35 000 Kč, úvěr byl sjednána na dobu 21 měsíců, měsíční splátky byly sjednána ve výši 2 000 Kč vždy ke 14. dni v měsíci, a to od 14. dne v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Úroková sazba byla sjednána na 12,40 % ročně a celkem měl žalovaný uhradit 38 951,40 Kč, ev. by přicházela v úvahu bonusová úroková sazba 10,40 % ročně a celkem uhrazených 38 238,22 Kč za příslušných podmínek. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného žalobkyní soud zjistil, že dne 5. 5. 2022 obdržela žalovaný na účet od žalobkyně 35 000 Kč. V ten den byl počáteční zůstatek na účtu žalovaného 963,62 Kč a konečný zůstatek 30 271,62 Kč. Adresa žalovaného byla v rámcové smlouvě č. 1848971 uvedena adresa, ve výpise z účtu pak byla uvedena adresa adresa.
6. Z přehledu plateb a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 35 000 Kč, uhradil pouze dne 14. 6. 2022 částku 0,21 Kč a dne 2. 8. 2022 částku 757,88 Kč. Dne 15. 8. 2022 došlo k zesplatnění úvěru, na jistině žalovaný dlužil 30 151,88 Kč, na úrocích 10,24 Kč, celkem tedy 30 162,12 Kč. Dne 28. 8. 2023 pak uhradil cekem 5 000 Kč, které byly započteny částečně na jistinu a částečně na úroky.
7. Výpisem z běžného účtu žalovaného zřízeného žalobkyní na základě rámcové smlouvy výše za období 1. 2. 2022 – 30. 4. 2022 bylo prokázáno, že počáteční zůstatek činil 3 362,92 Kč, konečný zůstatek 2 929,62 Kč, měsíčně hradil žalovaný 785 Kč za elektřinu, 840 Kč za plyn, 1 100 Kč za wifi a televizi, na spoření zasílal 1 000 Kč, na pojištění 353 Kč, hradil si stravu mj. od společnosti damejídlo cz s.r.o. ve výši zhruba 2 000 Kč, 1. 4. uhradil 8 000 Kč za komiksy, platba poté vrácena, přičemž dne 22. 2. 2022 a 22. 4. 2022 uhradil vždy 10 700 Kč s poznámkou komiksy, hradil společnosti T-Mobile 525,21 Kč, obdržel od společnosti jméno FO Anonymizováno. částku 19 062 Kč (14. 2. 2022) a 18 428 Kč (10. 3. 2022), obdržel částky 2 500 Kč a 15 000 Kč od jméno FO. Bez těchto částek by zůstatek na účtu žalovaného nebyl v kladných hodnotách. jméno FO obdržel i 28. 8. 2023 5 000 Kč, což vyplývá z účtu žalovaného za období 19. 10. 2022 – 10. 11. 2023, kde počáteční i končený zůstatek činil 0 Kč, v ten samý den (tj. 28. 8. 2023) uhradil na půjčku1 žalobkyni ve třech částkách celkem 5 000 Kč. Čili bez pomoci jméno FO by toto uhradit nemohl. Z výpisu z téhož účtu žalovaného ze dne 5. 5. 2022 (den poskytnutí úvěru) pak vyplývá, že žalovaný uhradil 3 750 Kč s uvedením „komiksy“ v detailu plateb.
8. Předžalobní výzvou a podacím archem z 5. 9. 2022 pak bylo prokázáno, že výzva k úhradě 35 715,07 Kč byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou v rámcové smlouvě, tj. adresa s tím, aby tehdy vyčíslený dluh uhradil do 14. 9. 2022 jinak bude podána žaloba.
9. Z přehledu označeného jako „aplikační data“ soud zjistil, že žalovaný dne 5. 5. 2022 měl uvést, resp. žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný bydlí sám v nájmu, je vyučen, na domácnost – bydlení vynakládá 13 000 Kč, na léky, jídlo, dopravu 5 000 Kč.
10. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný v době poskytnutí úvěru měl závazek z revolvingového úvěru ve výši 20 000 Kč.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „Obč.Z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1969 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
14. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
18. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
19. jméno FO základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla na základě dodatku č. 4 k rámcové smlouvě dne 5. 5. 2022 peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které žalovaný měla splácet měsíčně po 2 000 Kč. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu ve výši 12,40 % ročně, žalovaný uhradil na splátkách celkem pouze 758,09 Kč. Při zjišťování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně pouze z příjmu žalovaného v průměru 18 745 Kč měsíčně a výdajů zjistitelných z výpisu z účtu žalovaného a výdajů uvedených v aplikačních datech ve výši 3 000 Kč. Nezjišťovala však jeho faktické výdaje. Z výpisu z účtu žalovaného vyplynulo, že jeho výdaje jsou vyšší než jeho příjmy, že má závazky u telefonní společnosti T-Mobile, nakupuje v obchodech, kde se běžně zakoupí jak strava tak i např. hygienické zboží, tisícikorunové částky hradí za komiksy. Při úhradě tvrzených měsíčních výdajů 13 000 Kč na bydlení a 5 000 Kč na další potřeby, by pak žalovanému při jeho příjmu postačovalo na úhradu splátek úvěru pouze 745 Kč, ač měl hradit splátky po 2 000 Kč měsíčně. Dle výpisu z účtu pak měsíční výdaje žalovaného nepochybně převyšovaly i uváděných 5 000 Kč, neboť jenom na plyn, elektřinu, wifi + TV, spoření, pojištění a T-Mobile vynaložil měsíčně cca 4 603 Kč, další tisícikorunové částky vynakládal na Dámejídloi a za komiksy.
20. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaný žalovaný) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
21. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 Obč.Z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
23. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
24. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že banka pro účely posouzení úvěruschopnosti banka nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného, resp. je nesprávně vyhodnotila, neověřila tedy úvěruschopnost žalovaného řádně ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
25. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných,
formálně, pouze tak, aby mohl být žalovanému poskytnut požadovaný úvěr. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, a to i v rozsahu kontokorentu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.). Žalovaný vyčerpal poskytnutou částku 35 000 Kč, uhradila žalobkyni před podáním žaloby pouze 758,09 Kč, poté ještě dalších 5 000 Kč. Soud tak žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutými 35 000 Kč a uhrazenými 5 758,09 Kč, a to i se zákonnými úroky z prodlení ode dne následujícího po dni, zesplatnění závazku. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
26. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).
27. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze v rozsahu 69,30 %. Náklady řízení žalobkyně v plné výši byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 370 Kč a 3x 100 Kč dle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za podání žalobního návrhu, jeho částečné zpětvzetí a vyjádření se na výzvu soudu. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 15 813,50 Kč, z čehož 38,6 % (69,3-30,7) činí právě přiznaných 644,62 Kč.
28. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., s přihlédnutím k návrhu žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku, lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.